๑♡STALKER♡๑ ✓

8.

Už je večer (kolem jedenácté) a já sedím s Honeym na posteli a bavíme se o různých věcech. Vlastně jsme takhle strávili celý zbytek odpoledne. Docela jsem se nasmála a bylo to fajn, ale není to ono jako to bylo s Jimmym. Hodně mi chybí ještě když mu nemůžu ani napsat. Nikol ani nikdo jiný se za celý den neozval.
,, Tak co květinko? Půjdeme už spát?" zeptal se a mrknul na mě.
,,Jop tak já jdu do koupelny a pak můžeš jít ty." řekla jsem, vstala a odešla do koupelny.
Když jsem se vrátila Honey se zvedl a šel on. Na tuhle situaci čekám už od odpoledne, celou dobu jsem tuto "akci" plánovala. Když vidím že zašel do koupelny rychle za ním zabouchnu dveře a zamknu. Nestihl ani zareagovat.
,,Ale ale, na co si to hraješ sluníčko?"
řekl ještě poměrně v klidu.
,, Zavolám policii!" křikla jsem na něj přes dveře. Vzala mobil a snažila se vytočit číslo 158. Ale co to? Můj mobil nefunguje. Prostě se nedá zapnout.
,,Přestaň blbnout! Stejně se ti to nepodaří!" křikl na mě už docela naštvaně.
,, Otevři ty dveře!" křikl znova.
,,Ani mě nehne! Najdu naši konverzaci na notebooku a ukážu jí policii!" začala jsem křičet zase já.
,,Hmmm, a jakou konverzaci myslíš? Žádná neexistuje!" řekl a kupodivu to znělo klidněji. Rozběhla jsem se tedy do pokoje a našla notebook, okamžitě jsem ho otevřela a najela na Facebook a hledala naši konverzaci. Snažila jsem se hledat všechny možné konverzace, ale ta s Honeym tam nebyla. Zkusila jsem stránku aktualizovat, zkusila jsem restartovat notebook, ale nic nezabralo, ta konverzace tam prostě není. Najednou jsem slyšela bušení. Nečekaně to jde z koupelny. Otočím se a jdu k těm dveřím od koupelny.
,,Okamžitě na ně přestaň bušit! Nepustím tě a ráno zajdu na policii!"
,,Ty náno! Ty si myslíš, že mě jedny zamčené dveře zastaví?" zařval přes ně a já se začala bát. Na chvíli bylo ticho. Začala jsem od těch dveří couvat. Ani jsem se nestihla nadechnout a dveře byly vylomené. Co byste dělali na mém místě...? Samozřejmě, musím zdrhat. Rozeběhla jsem se po schodech dolů, zatočila doprava, otevřela skleněný dveře a jsem u nás na zahradě. Běžím dál. Slyším za sebou Honeyho. Najednou mě povalí na zem a má ruku na mém krku. Ležím pod ním a on se mi nenávistně kouká do očí.
,,Co jsi si do prdele myslela?" řval na mě jakoby se pomátnul, jeho stisk na mém krku sílil a já se pomalu začínala dusit.
,,Co by jsi těm fízlům asi řekla, hmm? Že máš v koupelně zavřenýho psychopata? To bych jim řekl že jsi se pomátla, protože jsem tvůj kluk. Zavřeli by tě! Zavřeli by tě na psychiatrii! To chceš? " řval dál a já si to začala uvědomovat. Má pravdu. Nikdo by mi nevěřil. Prudce dýchal a jeho stisk se zmenšoval. Když můj krk konečně pustil, rozkašlala jsem se. Ale on na mě pořád ležel, vzal obě mé ruce za zápěstí a jednou rukou mi je přišpendlil nad hlavou. Je mi strašná zima. Ležím na trávníku a on na mě. Zase na mě začal mluvit jako na malé dítě. Je to strašně ponižující, ani nevíte jak trapně se cítím.
,,To jsi nechtěla udělat, že ne princezno?" druhou rukou mi odstranil pár pramenů z obličeje a dal mi je za ucho. Začala jsem kroutit hlavou.
,,Dnešek byl tak hezký den, a ty jsi to pokazila. Chováš se jako dítě, ale to spolu ještě napravíme." pokračoval ve své řeči a mě je zase do breku. Přikývla jsem a doufala že mě pustí.
Místo toho se mi zahleděl do očí. Jeho modré chladné oči se vpíjely do mých a já začala zrychleně dýchat. Cítila jsem jeho měkké rty u mých, cítila jsem že se mě skoro dotýkají, cítila jsem jeho dech. On dál jen vyčkával a hleděl mi do očí. Pak opatrně pustil mé ruce a jeho jedna ruka se ocitla na mém boku. Já jednu svou ruku dala na jeho záda a druhou na rameno. Ale ve chvíli kdy se jeho druhá ruka ocitla na mé tváři mi bylo jasné, že už nikdy nechci aby tu ruku sundal. Projela mi tváří jemná elektřina a v břiše jsem ucítila nervozitu smíchanou s chtíčem. Honey se podíval na mé rty a pak mě do očí.
,, Dovolíš mi to Sáro?" zašeptal a já začala dýchat ještě rychleji. ,, Řekni, že to chceš, řekni, že tě můžu políbit, broučku." přikývla jsem a ve své hlavě úplně zatlačila vzpomínku na Jimmyho.
,,Vyslov to princezno, dovol mi to." jeho palec hladil mé líčko a já byla jako v tranzu.
,,Polib mě... Honey." přerývaně jsem se nadechla a v tu chvíli cítila konečně jeho měkké rty na mých. Cítila jsem jak si s těmi mými jemně pohrává a jak já spolupracuju, protože jsem krásnější polibek ještě nezažila. Jazykem jsem cítila jak žádá o vstup. Neváhala jsem a pootevřela své vlhké rty. Honey vnikl do mých úst jazykem a propletl ho s mým. Jeho ruka se z mé tváře přemístila na můj zátylek. Přitahoval si mě k němu, nedovolil by mi polibek ukončit dřív než by chtěl on. Ale mě to nevadí. Dál si hrál s mým jazykem a pak jsem konečně sebrala odvahu a pohlédla mu při polibku do očí. On jakoby na to čekal ještě víc prohloubil náš polibek a v očích mu jen jiskřilo. Co asi on vidí v těch mých očích? Strach? Vzrušení?
Odtrhla jsem oči od těch jeho a polibek skončil.
,,Miluju tě princezno, neutíkej přede mnou." zašeptal mi pak do ucha a já se nezmohla na víc než přikývnutí.

Co se to právě stalo?

Pak vstal, předklonil se, zvedl mě a v náručí jako princeznu mě odnesl až do mé postele. Tam mě položil a lehl si vedle mě. Ze zadu mě objal, trochu se naklonil a pozoroval mě. Doufám že nečeká pusu na dobrou noc. Opatrně jsem se na něj podívala a on se lehce usmál.
,,Dobrou noc princezno." zašeptal a políbil mě na tvář.
,,Dobrou." odpověděla jsem mu trochu roztřeseně. Pořád se mi nechce uvěřit že jsem mu to dovolila, ale zároveň chci zpátky ten pocit když byl tak blízko u mě. Jakoby mi četl myšlenky jeho ruka se obalila kolem mě a on si mě přitáhl blíž k němu. Trochu jsem se pro sebe usmála a ještě slyšela jeho zašeptání do mých vlasů.: ,,Hodná."