๑♡STALKER♡๑ ✓

21.

,,Um, ahoj." Opatrně jsem pozdravila.
,,Ahoj princezno." Ozvalo se nade mnou. Jeho ruce mě stále tiskly k jeho tělu a na temeni hlavy jsem ucítila polibek.
Konečně mě pustil. A já se na něj otočila. Bože on je tak hezkej. Já nevím jestli jsem vám tu už dostatečně vyložila jak je krásnej.
Jeho černé vlasy mu spadají do ledově modrých očí. Ty oči, nedokážu navázat oční kontakt, jsou tak krásné, ale zpříma do nich pohledět se nedá. Je to jako by zkoumaly celou vaši duši, četli vám myšlenky a prozkoumávali vaše tělo od hlavy po paty.
Jeho namakaný vysoký tělo taky nemá chybu. I přes volné tričko se mu rýsují svaly.
,,Co na mě tak čumíš?" Ozval se najednou.
,,To se nesmí?"
,,Ale to víš že smí, moje malá princezna smí všechno." Řekl a přitáhl si mě do objetí. Pak ale sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal.
,,Všechno, co jí dovolím."
Po zádech mi přejel mráz. Určitě teď naráží na ten top, chat a tu přezdívku.
,,Jsi moje slyšíš? Žádnou přezdívkou to nezměníš, nikdo to nezmění." Šeptal a tiskl mě k sobě.
Pak se odtáhl a vzal mě za ruku.
,,Tak pojď maličká, jdeme se projít."
,,Maličká? Taky narážíš na mou výšku? Vždyť nejsem tak malá."
,,Můžu ti říkat jak chci. "

Radši se s ním nebudu hádat.
Procházeli jsme se parkem kolem jezírka, sošek, rozkvetlých rododendronů a bylo to fakt romantické.
Došli jsme k jedné lavičce, na kterou si Honey sedl, ale mě zarazil.
,,Ne ty si nesedej, nejdřív se mi ukaž."
,,Jak jako? Mě nevidíš?"
,,Vidím, ale chci si tě prohlédnout v tom šedém."
,,Jo ták." Usmála jsem se a zatočila se do kola.
,,Máš jediné štěstí, že se mi to líbí. Ale stejně v tom žlutým by jsi byla hezčí."
Tohle řekni holce a můžeš si vykopat hrob.
,,Hm, tak dík. Můžu si už sednout?"
,,Ano princezno." Usmál se.
Už jsem si sedala na lavičku, ale najednou mě kolem břicha zas objala Honeyho silná ruka a já nakonec skončila v jeho klíně. Zasmála jsem se, ale on mi jen hleděl do obličeje.
,,Jsi nádherná." Zašeptal romanticky, co se to s ním zas děje...?
,,Jsi to opravdu ty? Kam jsi zahrabal toho starýho Honeyho, zašla bych mu flusnout na hrob."
,,Ty vážně musíš všechno zkazit."
,,Jo, mimochodem..."
,,Ano sluníčko?"
,,Nechceš mě už přestat sledovat? Proč to vůbec děláš?"
,, Protože můžu."
,,Nemůžeš, je to trestný." Usmála jsem se, ale jen proto, že mu sedím na klíně a v takové blízkosti se ho bojím.
,,Víš koťátko, ono vůbec nesejde na tom co je trestný. Sejde jen na nás dvou, na našem štěstí." Pomalu se jeho ruka začala posouvat po mém stehnu pod sukni.
Než jsem stihla ucuknout, slézt nebo něco říct tak spojil naše rty a rukou mě hladil po noze.

---

Je už půl páté a my jdeme k našemu domu. Honey očividně není vůbec nervózní. Jsem si jistá, že se ho rodiče budou vyptávat a bude to jeden velký trapas, ale snad to vydržím.
,,Honey?"
,,Ano maličká?"
,,Řekneš jim tvé pravé jméno až se budou ptát?"
,,Ne."
,,A věk?"
,,Možná. Podle toho jak znám tvé rodiče jim je věkový rozdíl tři roky jedno, takže..."
,,Jak jako znáš mé rodiče?"
,,Znám tvou rodinu, kamarády, tvou minulost, i tvou budoucnost."
,,Jo a jak můžeš znát mou budoucnost? Sedíš každý večer u křišťálové koule nebo snad vykládáš karty?"
,,Naplánoval jsem nám ji."
,, Jo, vždyť v pohodě." Odfrkla jsem si a vytáhla z batohu klíče, protože už stojíme před domovními dveřmi.

,,Ahooj." Zavolala jsem, aby rodiče věděli že ona trapná chvíle právě nastala.
S Honeym jsme došli do obýváku, kde už na nás čekali rodiče.
,,Dobrý den." Usmáli se oba.
,,Dobrý den, já jsem Chris." Usmál se Honey a natáhl k rodičům ruku.
Tak Chris jo? Horší jméno na skladě nebylo?
Po tomto trapném představení nastalo ještě trapnější sezení u kávy. Máma s tátou se ho furt na něco vyptávali, ale Honey to zvládal úplně v pohodě. Usmíval se a vůbec nebyl nervózní.
Ptali se ho kde bydlí, kam chodí na školu, co má rád, co rád dělá, jak jsme se poznali...
Víte co jim nakecal?
Prý jsem jednou po škole šla domů a nějací bezdomovci na mě něco pokřikovali. Prý jsem se strašně bála a on si toho všiml, tak se mě zastal a šel se mnou až domů, abych neměla strach. Od té doby jsme se prý začali bavit a vídat.
Kdybych nevěděla co je Honey zač, tak mu to normálně věřím. Říkal to tak přesvědčivě.
Neudělal jedinou chybu. Mé rodiče si úplně získal.
Asi po půl hodině Honey řekl, že už půjde.
Řekla jsem že ho půjdu vyprovodit, Honey pak, ale řekl něco co mě úplně dostalo.
,,A mohl bych se ještě zeptat, nemohla by dneska u mě Sára spát? Slibuju, že se o ní postarám." Usmál se.
Prosím ne, prosím ne, mami sakra řekni ne.
,,Proč ne?" Zářivě se usmála mamka. Asi mi chtěla udělat radost.
,,No moment, vždyť jde zítra do školy." Ozval se taťka.
,,To nevadí, vem si teď všechny věci Sáro a Chris tě zítra ráno určitě do školy vzbudí, že?"
Chris? Kdo je sakra Chris? Jo vlastně, já zapomněla.
,,No dobře." Řekl nakonec taťka.
,,Tak to je skvělé, moc děkujeme." Usmál se Honey a objal mě kolem ramen.
,,Tak si běž zabalit Sáro, ať Chris nečeká." Pobídla mě mamka a povzbudivě se usmála.