๑♡STALKER♡๑ ✓

19.

Omg, omg, omg, omgggg... Je to tady! Sára se dnes velkolepě vrací do školy.
Budík mi zazvonil ráno v 7:00, ale to ani nemusel, protože já jsem už od 6:40 vzhůru. Honey včera večer odešel takže jsem tu sama.
Vstala jsem...
Sprcha...
Snídaně...
Hygiena...
Obléknutí...
Ajo vlastně, co si vezmu na sebe? Otevřu skříň a mrknu co v ní vlastně mám.
Jelikož už je začátek června, tak jsem zvolila modré shortky a k nim bílé cropnuté tričko s modrou kapsičkou. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, do uší jsem připla perličky a sladila jsem k tomu bílé FILA boty.
Venku je krásně, den úplně bez chyby. Rozhodla jsem se jít na zahradu, protože mám ještě dost času, než půjdu do školy.
Zamířila jsem na takovou dřevěnou houpačku, která je dělaná pro více lidí.
Sedla jsem si doprostřed a zadívala se na to krásné modré nebe. Pootočila jsem hlavu a přes šeřík s fialovými kvítky jsem uviděla paprsky, jak krásně ozařují zelený trávník lesknoucí se rosou.
Nadechla jsem se a vydechla. Úžasný čerstvý vzduch.

---

Vešla jsem do školy a namířila si to do šatny. Nikdo v naší uličce skříněk není, takže pohoda. Otevřu skříňku, kterou mám společnou s Nikol. Už je ve škole. Poznala jsem to podle toho, že v ní má už boty. Najednou jsem zjistila, že na horní poličce naší skříňky je dopis. Vzala jsem ho a přečetla.

Ahoj miláčku, užij si dnešní den ve škole, odpoledne si pro tebe přijedu, nezapomeň na to <3

Tvůj Honey

No wow, dokonce už změnil podpis. Dopis zmačkám a cestou do třídy ho hodím do koše.
Ajaj, panebože, támhle jde Jimmy. Můj tep se asi 10000x zrychlil. Také si mě všiml, snad mě bude ignorovat.
Ale ne... Jde ke mě.
,,Sáro? Chtěl bych s tebou mluvit."
,,Já... Já nemůžu."
,,Na chvíli." řekl a chytl mě něžně za ruku.
,,Jimmy, ale on..." Nedořekla jsem.
,,Co on? Prosím tě, nedělej jako by tě chvilka bavení se mnou mohla rozejít s tvým klukem." řekl a protočil očima.
Opatrně jsem se rozhlédla. Ani nevím proč.
,,Tak... Tady mluvit nemůžeme. Přijď na záchod."
,,Na holčičí?"
,,Jo, to přežiješ. Prosím běž tam další přestávku, já tam budu taky a vysvětlím ti to." Vyškubla jsem se a šla do třídy. Celkem musím uznat že Honey je oproti Jimmymu opravdu hezčí.

Nikol sedí v naší lavici a je na mobilu, když jsem vešla do třídy, zvedla hlavu a usmála se. Na levé ruce má sádru, ale jinak vypadá skvěle.

,,Ahoj kočko." Pozdravila a odložila mobil.
,,Ahoj. Konečně jsem ve škole."
,,No už bylo na čase. Každopádně povídej, vyprávěj, přeháněj."
,,Co mám povídat?"
,,No jak se cítíš, co se od té doby co jsme se neviděli stalo? Co ten tvůj kočičák a ták."
,,No... Je to fajn." Usmála jsem se. Bojím se o něm mluvit, protože mám pocit že ví úplně všechno. Co dělám, co říkám, s kým se bavím. Ale pak mě napadlo řešení.
Vzala jsem kousek papíru a napsala na něj:
Nic se nezměnilo, k tomu co jsem ti napsala mě donutil on, nemůžu mluvit, myslím že mě poslouchá

Nikol si se starostlivým obličejem přečetla ten kousek papíru.

Co chceš dělat?

Napsala a podívala se na mě. Já jí ale nestihla odpovědět, protože v tu chvíli se k naší lavici přiřítila Týna. Je to taková strašně fajn holka, ale je hodně praštěná.
,,Čus Sáro káro, kde jsi byla?"
,,Já byla nemocná, ale už je mi fajn." Odpověděla jsem bez zaváhání. Nikol zatím popadla papír, na který jsme psaly a schovala ho do lavice.
Týna pak pořád něco mlela a mlela dokud nezazvonilo.
Je fyzika, agrhhhhhh nejhorší předmět na světě hned po matice a chemii. Sedím, mám hlavu opřenou o ruku a okusuju konec mé propisky.
Tik tak, tik tak... Jo tohle je ta škola, která mi tak moc chyběla.