๑♡STALKER♡๑ ✓

29.

Je to za mnou, všechno.
Honey, smrt Nikol, pohřeb, všechno! Jsem teď v pohodě. Začnu nový život. Dostuduju střední a na výšku už nepůjdu. Najdu si nějakou fajn práci a budu šťastná.

Ale, zbývá tu ještě jedna věc. Slíbila jsem vám že vám povyprávím co mi vlastně ta policistka tenkrát po chycení Honeyho řekla.
Bylo by divné zakončit tento můj příběh bez vysvětlení že? Tak jdeme na to.

Honey, tedy Patrick byl nebezpečný psychopat, ale zároveň velmi chytrý člověk, který uměl věci plánovat, s lidmi manipulovat a měl složitou a dominantní povahu. Není jisté jestli mě doopravdy miloval nebo mě strašil a týral jen tak pro svou zábavu.

Je to sirotek co zdědil miliony a přidal se k nějaké špatně organizaci.

Jeho povolání? Nájemný vrah. Na rozkaz nějakýho člověka, co ho pověřil a zaplatil měl zabít někoho z mého okolí. Ta policistka mi neřekla koho, ale jsem celkem ráda že to nevím. Prý je ten člověk v pořádku naživu a je pod dohledem policie.

Pak mě jednou někde uviděl. Říkal že v kavárně kde jsem pracovala, ale to si nejsem jistá jestli říkal pravdu.
Začal mě sledovat, toho člověka co měl zabít nakonec nezabil (jak už jsem říkala) a všechen svůj čas věnoval mému sledování. Takových domů, jako ten ve kterým jsem byla má prý víc na různých částech tohoto státu.
Domyslela jsem si, že vždy když byl na mobilu tak zařizoval nějakou tu jeho "práci".

Už byl déle hledaný - pochopitelně. Opravdu neměl problém zabít člověka. V tomhle mi nelhal. Je mi líto, že jsem takového člověka poznala a hlavně je mi líto to, co se mezi námi stalo.
Párkrát jsem měla pohovor s psycholožkou, ale nikdy jsem jí nepřiznala, že jsem k němu něco cítila.
Nedá se nic dělat. Život musí jít dál.

Náš vztah s Ronem se moc zlepšil :))).
Ví co se mi stalo. Je na mě moc hodný, fakt změna oproti Honeymu.
Vždycky se sem staví, pokecáme, pak si večer třeba napíšeme... Je moc fajn, nikdy jsem si toho tolik nevšimla.
Nevím jestli už to není trochu víc než přátelství, ale nevadí mi to. Ve všem mi nahradil Nikol, až no to, že nechodíme do stejný třídy, takže sedím v lavici s Týnou.

Třeba jednou z nás opravdu bude něco víc než jen kamarádi. Myslím teď Rona :P.

Chci být šťastná a jednou opravdu budu. Vím to, ale teď to chce ještě čas. Honey je naštěstí ve vězení, takže už se nemám čeho bát. Občas jsem trochu paranoidní a v noci se budím, že strachu jestli mě někdo nesleduje.
Jinak se mám opravdu dobře. Jsem vděčná za Rona a za všechny lidi, kteří mi nějakým způsobem pomohli.

Ve škole se téma Já & Honey řešilo hodně dlouho, ale už to opadá. Už budu mít zase klid. A už na mě snad nikdo nebude čumět a říkat si:
,,To je ta holka která měla stalkera." Atd. Atd.

Těším se až to skončí úplně a já už nebudu mít příležitost být nešťastná.
I rodiče jsou teď trochu častěji doma.
Ne kecám, nemůže být vždycky všechno tak moc ideální, ale snažím se na věci dívat z té lepší stránky.

Nikol mi hrozně chybí. Její řeči, rady, úsměvy a hlášky. Nechám si ji v srdíčku a budu na ni vždy jen pozitivně vzpomínat a doufat, že se má v nebi dobře a že na mě z nějakého toho mraku dohlíží.

I vy buďte pozitivní. Buďte šťastní a nebojte se v životě dělat to co vás baví. Každému se v životě stane nějaký ten kotrmelec, ale nebojte se postavit znovu na nohy a bojovat v životě dál.

---

Je večer a já nemůžu usnout. Do okna buší kapky vody. Je mi fajn, ale i tak mám pořád pocit že mě něco tíží. Nějaký kámen plný tísně a vzpomínek.
Položila jsem má bosá chodidla na podlahu a zvedla se z postele.
Sešla jsem schody, otevřela skleněné dveře a vyšla ven. Voda padala na má ramena a vlasy, ale mě to nevadilo.
Lehla jsem si na mokrý trávník a nechala studené kapky padat na mé tělo. Cítila jsem jak mi moknou vlasy. Ležela jsem přesně tam, kde jsme se s Honeym úplně poprvé políbili.

Zahleděla jsem se do nebe. Přes kapky to šlo těžce, ale i tak jsem uviděla mléčnou dráhu a snad milion hvězd. Velký mrak, ze kterého voda padala, mi připomínal tvar srdce.

Vzpomněla jsem si na Honeyho.
Na jeho úsměv, na jeho hlas, tělo, rty, objetí, polibky... Na všechno. Na všechny krásné chvíle které jsme spolu zažili. Na to jak se snažil a na to jak jsem mu dělala spoustu naschválů, ale on to i tak se mnou nevzdával.

Podívala jsem se na stříbrný měsíc a na tu kupu hvězd. Zhluboka jsem se nadechla svěžího vzduchu. Prsty jsem se zaryla do vlhké trávy a po tváři mi stekla slza. Do toho ticha, rušeného jen počasím jsem tiše zašeptala jednu větu.

,,Sbohem Honey."

______________________________________

A tady příběh končí.