๑♡STALKER♡๑ ✓

4.

Okamžitě jsem popadla mobil, najela na messenger a napsala mu.

Sára: Prosím, prosím, moc prosím neubližuj mu!

Zobrazeno

Sára: prosím

Zobrazeno

Začala jsem panikařit, opřela jsem se o skříň a sjela po ní na zem. Úplně se třesu, nevím co dělat. Znova jsem si přečetla dopis. Přečetla jsem tu větu
'a omluvíš se mi' jasně! Musím se mu omluvit.

Sára: omlouvám se za mé chování, udělám co chceš, jen mu prosím neubližuj

UnKnown: Já říkal že mi sama napíšeš, že se mi omluvíš a vidíš jak to dopadlo?

Sára: co je s mým klukem?

UnKnown: řekla jsi, že uděláš co chci, takže mu hned napiš že je mezi vámi konec!

Né, jen to ne! Proč se tohle děje? Proč se to děje mě?

Sára: udělám to, jen mi řekni co je s ním?

UnKnown: řeknu ti to hned po tom co mu napíšeš

Zobrazeno

Nechci brečet, opravdu nechci. Přepnula jsem chat. A napsala Jimmymu. Napsala jsem mu, že už s ním nemůžu dál být, a že mu to nemohu vysvětlit a je to komplikované, omluvila jsem se mu a zmáčkla tlačítko 'odeslat'.

Sára: hotovo, co s ním je?

UnKnown: no vidíš sluníčko, že to šlo.. nic mu není, jen včera dostal pár prášků na spaní a probere se asi za hodinu... Hned jak ti skončí škola jdi domů! Zahrajeme si hru...

Zobrazeno

Nevím co mám dělat, jsem úplně na dně. Vstala jsem, zmačkala dopis a dala ho do skříňky. Třeba se bude hodit až ho udám na policii. Pomalu jsem šla zpátky do třídy. Snažila jsem se dělat, že se nic neděje. Usmála jsem se na Niki. Jasně že jí to přišlo divný, ale já se umím přetvařovat. Naučila jsem se to a celkem se to hodí. Nikol mě zná a zdálo se jí, že se něco děje i přes moje přetvářky, tak jsem se vymluvila na dívčí problémy. Zbytek školy byl celkem v pohodě, jsem strašně nervózní, z toho co se stane až přijdu domů. Bojím se. Ale nedám to znát. Přece se nebudu bát nějakýho psychopata, zvládnu to!

---

Už jsem doma, otevřela jsem dveře od svého pokoje a příšerně se vyděsila. Seděl na posteli on. Člověk, kterému se povedlo mi zhoršit život za dva dny o 80%. Poklepal na místo vedle sebe na posteli a tím naznačil, abych si sedla vedle něj. Trochu roztřeseně jsem k němu došla a sedla si. Slyšela jsem jak se uchechtl. Díval se někam před sebe a nemluvil, byla jsem hodně nervózní.
,,Jak se jmenuješ?" vypadlo ze mě najednou a sama jsem se tomu podivila.
,,To tě nemusí zajímat." řekl a dál koukal před sebe. Nechápala jsem co dělá, proč tu je a když už tu teda je, tak proč nemluví a nic nedělá? No nic, když nemluví on tak já taky ne. Najednou jsem slyšela jak se pohnul. Pohladil mě po hlavě. Vážně mě pohladil po hlavě? Ucukla jsem.
,,Jak jsem řekl, zahrajeme si hru. Je to jednoduché, mám v jedné ruce papírek a v druhé nemám nic, vždy si vybereš jednu ruku, pokud vybereš tu s papírkem můžeš se mě na něco zeptat" řekl a podíval se na mě.
,,Co když vyberu špatnou ruku?" zeptala jsem se.
,,Řeknu ti podmínku s ty ji budeš dodržovat." řekl přísně.
,,Nehraju." řekla jsem jakoby nic, vstala a chtěla odejít ani nevím kam.
,,To teda hraješ princezno!" řekl úplně v klidu, chytl mě za zápěstí a škubl se mnou tak, že jsem se musela vrátit.
,, Hrajeme!" řekl a natáhl před sebe pěsti. Zkusila jsem pravou, když ruku otevřel byl v ní papírek. Horeey!
,,Fajn ptáš se." řekl a čekal.
,,Kdo jsi?" zeptala jsem se a čekala odpověď. A on? Uchechtl se. Vážně?
,, Člověk" odpověděl jako by nic.
,,Takhle jsem to nemyslela, chci vědět jméno!" rozčílila jsem se.
,,Měla jsi se zeptat lépe Sáro." řekl a mykl rameny. Tohle mě už vážně nebaví. Znovu před sebe natáhl ruce a já znovu zkusila pravou. Papírek v ní ale tentokrát nebyl.
,,No vidíš sluníčko, prohrála jsi, takže moje podmínka zní, že o mě nikomu neřekneš, ani kamarádům, ani teď už tvému bývalému klukovi, ani rodině. Rozumíš? " zeptal se. Bývalému klukovi... Ty slova mi zní v hlavě. Zase mi je z toho smutno. Ne nedám to na sobě znát.
,,Tak rozumíš?" zavrčel.
,, Rozumím." odpověděla jsem. Hráli jsme dál, bohužel jsem znova vybrala špatnou ruku.
,,Má další podmínka zní, že vždy když něco řeknu nebo ti napíšu odpovíš mi! Nechci vidět žádné zobrazeno a prostě mi budeš odpovídat, ano?"
,,Ano." odpověděla jsem. Zase natáhl pěsti a já si vybrala správnou ruku. Super!
,,Co znamená to UK na konci tvých dopisů?"
,,To jsem myslel že jsi chytřejší. Je to zkratka slova UnKnown." Natáhl ruce a já si vybrala tentokrát levou ruku. Špatně.
,,Další podmínka zní, že sice se podepisuju UK, ale budeš mě oslovovat Honey [hany]." Přikývla jsem. Nelíbí se mi to. Ani trochu.
Konečně jsem měla trochu štěstí a vybrala správnou ruku.
,,Chci vědět kolik let ti přesně je." řekla jsem a čekala na odpověď.
,,20, teď máš poslední šanci vybrat správnou ruku" řekl a natáhl zase ruce přede mně. Vybrala jsem si pravou, bylo to špatně.
,,Chci aby jsi přijala fakt, že spolu chodíme. Jednou mě začneš milovat. Nebudeš na mě drzá a budeš se ke mě chovat pěkně." Nevím co na to říct. Nechci chodit s takovým člověkem.
,,To neudělám." Řekla jsem..
,,Cože?" Řekl zvýšeným hlasem.
,,Nebudu chodit s psychopatem, co mě postupně ničí. Nebudu tě milovat. Naser si!"dořekla jsem, ale v zápětí mi na obličeji přistála facka. Co? On mě praštil? Slzy se mi nahrnuli do očí. Chytla jsem se za tvář a schoulila se na posteli do klubíčka.
,,Řekl jsem snad dost jasně, že na mě nebudeš drzá ne?" křikl.
,,Budeš mě milovat, budeš se mnou žít, budeš se mnou mít rodinu, smiř se s tím!" ano teď přišla ta chvíle kdy by měl odejít, prásknout za sebou dveřmi a nechat mě být. Bohužel ani jedno z toho se nestalo.