๑♡STALKER♡๑ ✓

25.

Celý den jsem strávila v přítomnosti Honeyho alias Chrise alias Patricka. No prostě v přítomnosti toho psychopata.
Po tom co jsem se ráno najedla se mi udělalo o moc líp.
Jsem ráda, že konečně vím jeho jméno, aspoň ho budu moct napsat té policistce až se vrátím domů.
Teď sedíme na zahradě na trávě. On mě objímá kolem ramen a mě se chce domů.
Už je odpoledne, takže to snad nějak vydržím.
,,Jak ti mám vlastně teď říkat?" zeptala jsem se najednou.
,,Jak chceš, nechám to na tobě. Já ti taky říkám různě sluníčko."
,,Ok tak když můžu jak chci tak tě oficiálně jmenuju na polštář."
Nechápu jak mě to napadlo, asi jsem si chtěla jen lehnout a tohle bylo první co mi přišlo na jazyk.
,,Tak to ne peřino, to se mi nelíbí."
,,Nikdo se tě neptal, jestli se ti to líbí nebo ne." Použila jsem jeho argument, který často říká on.
,,Já ti taky neodpovídám, jen ti to oznamuju." odpověděl a mě z toho došli slova.
,,Hmm."
,,Mimochodem, včera se ti povedlo zkazit jednu věc." řekl najednou a vstal. Sklonil se a v náruči mě zvedl.
,,Jakou zas? Ty vajíčka? To je v pohodě, já stejně nemám hlad." Snažím se nějak zachránit tuhle situaci.
On se jen pousmál, došel k bazénu a mě došlo, co chce udělat.
,,Nenene, Honey prosím."
Jenže on už mě pustil a já spadla do chladné vody.
Rychle jsem se vynořila a snažila se nadechnout. Rozkašlala jsem se, zatímco Honey skočil do vody za mnou.  Když jsem se rozkoukala, zjistila jsem, že Honey na sobě už nemá tričko.
Aaach to jeho tělo.
Když jsem si třela oči on došel ke mně.
Zmateně jsem se na něj podívala.
Položil si ruce na mé boky a zahleděl se mi do očí.
,,Jsi spokojenej?" zeptala jsem se ho otráveně, protože jediné oblečení co tu mám je teď úplně mokré.
,,Ještě ne." zašeptal a rukama mě vyzvedl nad hladinu.
Myslela jsem, že mě třeba posadí na břeh bazénu, ale on mě jen donesl k jeho kraji.
Opřela jsem se o zeď a podívala se na něj. Je oproti mě tak vysoký.
Jeho prsty jedné ruky mě hladili po mokré tváři. Jeho tělo se čím dál víc lepilo na to mé, až jsem byla k té zdi úplně přitisknutá.
Podívala jsem se před sebe, tedy přímo do jeho hrudníku.
Ty svaly... Položila jsem dlaně na jeho vypracované břicho a lehce přejela. I přes vraždu Nikol a přes všechno co mi udělal k němu pořád něco cítím.
Motýlci v mém podbřišku jsou asi zdrogovaní a snaží se tančit Macarenu. Přesně takové mám pocity.
Prsty jsem cítila každý jeho sval.
Podívala jsem se mu do očí a on sklonil hlavu. Chvíli byl jen centimetr od mých rtů a stále mi hleděl do očí a pak mě lehce a jemně políbil. Jeho rty do mých zapadly jako puzzle a pak mi pomalu vnikl jazykem do úst.
Zezadu mě chytil za zátylek a tiskl k jeho rtům.
Obmotala jsem kolem něj mé nohy. Nebylo to tak těžké v té vodě a on mi potom pomalu začal svlékat mokré tričko...

---

Bylo to úžasné.
Nemělo to chybu. Teda až na to, že to bylo v té vodě. Ze začátku to bylo celkem příjemné, ale pak už moc ne.
Zkuste to a uvidíte :))).
Celkem mě překvapilo, že dokážu po tom co Honey udělal, k němu ještě něco cítit. Teď to bylo jiné než před tím, ale lepší.

Měla bych to přestat rozebírat a soustředit se na okolí. Mám dojem, že Honey právě něco říkal.
,,Um, cože?" zeptala jsem se.
,,Jsi v pohodě? Nejmíň třikrát jsem se tě teď na něco ptal."
,,Aha a na co?"
,,Co si dáš k večeři?" Povzdechl si.
,,Nemám hlad."
,,Jo a pak mi tady zas omdlíš."
,,Máš jogurt?"
,, Jo nějakej najdu."
Odešel a já si uvědomila co se vlastně děje.
Sedím na lavičce v tom mokrém oblečení.
Ne, vůbec není divné se po "tom" zpátky obléct do oblečení, které je úplně durch. No co, přece na té lavičce nebudu sedět nahá.
Po chvíli se vracel a něco nesl.
Donesl na tácu jogurt, banán a džus. Vzpomněla jsem si, jak jsem mu jednou k snídani připravila bramboru a musela jsem se pousmát.
,, Dík." usmála jsem se. ,,Jo a... mám takový menší problém." řekla jsem a on se na mě se zdviženým obočím podíval.
,,Začíná mi být zima a nemám tady žádné oblečení, protože jsem netušila, že tu budu tak dlouho."
,,Tak se najez a pak ti něco najdu." řekl a podal mi jídlo.

Po tom jsme šli do našeho pokoje a on mi ze svého pokoje donesl černé triko a nějaké tepláky.
Poděkovala jsem a šla se převléct do koupelny.
To tričko mi bylo pod zadek a ty tepláky na mě přímo visely.
Vyšla jsem z koupelny a když mě Honey viděl začal se smát.
,,Moc se nesměj, já bych do bazénu v oblečení neskočila." řekla jsem a česala si hřebenem vlasy.
,,Buď ráda, že jsem ti vůbec nějaké oblečení dal, taky jsi tu mohla chodit nahá."
,,No tak dík, že jsi mě ušetřil."
Odpověděla jsem sarkasticky a povytáhla si ty šedé tepláky, protože mi padaly.

Večer jsme konečně dokoukali Game of Thrones. Celkem mě ten konec vzal. Celou dobu jsem snad nedýchala. Honey mě celou dobu držel za ruku a hladil mě po kloubcích.

Když jsme potom už šli spát Honey mě zezadu objal jako vždy, když jsme spolu leželi v posteli a dal mi pusu do vlasů.
,,Miluju tě zlatíčko, dobrou noc." zašeptal pak a já v klidu usnula.

---

Ráno mě probudila hodně divná věc. Strašně špatně se mi dýchalo a když jsem otevřela oči, hned jsem zjistila proč.
Honey totiž už neležel vedle mě, ale na mě.
Jeho hlava byla na mém břiše, ruka na žebrech, jedna noha přeze mě a druhá mu visela z postele. Jak takhle vůbec může někdo spát?
Napadla mě jedna věc. Vzala jsem mobil a vyfotila jsem si jeho obličej. Bude se to hodit.
Položila jsem mobil zpět na stolek a Honey asi ve spánku zaregistroval můj pohyb a okamžitě otevřel oči. Když viděl, že se nic neděje zvedl se a dal mi pusu na tvář.
,,Dobré ráno miláčku."
,,Dobré."
,,To je snad poprvé, co jsi se probudila dříve než já."  řekl když mi zrovna jeho ruka zajela pod tričko na záda.
,,Ono se totiž špatně spí, když si někdo z tvého břicha udělá polštář víš?" usmála jsem se a on se jen ušklíbl.

Po snídani mě zavezl domů a řekl, že se ještě odpoledne staví.
Tak jsem souhlasila a dopoledne začala dělat nějaký věci do školy.
Potom jsem vytáhla ten malý tlačítkový mobil, vzala ho do ruk a začala přemýšlet.

Sáro vzpomeň si kolik bolesti ti způsobil!

Já vím, ale...

Mlátil tě!

Ale on mě miluje...

Pořezal tě! Donutil tě se rozejít s Jimmym!

Ale Jimmy je stejně jen arogantní pitomec!

Je to psychopat, co má v domě pokoj jen s tvýma fotkama!

Miluje mě! Všechno dělá pro mě.

Ničí ti život!

Jen se snaží mi ho dělat lepší!

Přiznej si, že  k němu nic necítíš!

To si právě nejsem jistá.

Doprdele zabil Nikol!

V tu chvíli mi stekla po tváři slza a já se podívala na zarámovanou fotku na stole, kde se s Nikol díváme do objektivu a obě se šťastně usmíváme.

Rozklepanýma rukama jsem vzala telefon a vytočila číslo, které v něm bylo, přímo na tu hnědovlasou policistku.
Před tím jsem ale ještě vypnula můj opravdový mobil a zatáhla závěsy.
,,Haló? Ano Sáro?"
,,Dnes... Dneska odpoledne přijde sem, k nám domů. Nevím, ale v kolik."
,, Dobře, děkuji za informaci."
Už to chtěla položit a asi jít plánovat akci, ale já jí ještě zarazila.
,,Počkejte, řekl mi, jak se jmenuje a mám jeho fotku, ale nevím jak ji poslat."
,,Jak se jmenuje? Fotku teď neřeš, máme jeho popis přece."
,,Patrick, příjmení nevím."
,, Dobře Sáro, hlavně klid. Opravdu díky a zatím nashle."

Položila to a já rozklepanýma rukama mobil uklidila zpět do šuplíku.

Dneska se mi snad vrátí život do normálu a už bude jen dobře. Škoda, že tím život Nikol nevrátím.
Potom jsem si objednala pizzu a sešla schody dolů do obýváku.