๑♡STALKER♡๑ ✓

20.

Píp, píp, píp!!!
Řval můj budík nacelé kolo a ne a ne přestat. Proč mi sakra zvoní budík, když je sobota?!
Nevadí, vypla jsem budík a půjdu ještě spát.
Moment... Sobota! Rodiče! Vstávat!
Otevřela jsem znovu oči a sedla si na postel.
Na nočním stolku vedle mé postele leží nějaký lístek. Beztak na tom bude nějaký přesladký vzkaz od Honeyho.
Bože to slovo Honey mě tak štve.
Nesnáším med! Celkově nemám moc ráda sladká jídla, ale med! To je peklo.
Vzala jsem lístek a zaostřila jsem na něj oči.

Dobré ráno sluníčko, snad se za ten budík nezlobíš. Máš dnes ode mě pokoj, takže si užij den s rodičema. Nezapomeň jim říct, že jim zítra někoho představíš.
Pěkný den princezno!
Miluju tě...

Honey

Pfff, prý užij si den s rodičema. To tak! Je mi 17, to si snad Honey myslí, že když pár dní rodiče neuvidím, že s nimi pak potřebuju trávit celý den? A vůbec, zajímalo by mě jak se tam ten lístek ocitl. To k nám leze oknem? Nebo už má dokonce klíče? Nad tím jsem se nikdy nezamyslela.
Vzala jsem mobil a podívala se na hodiny. Je 8:37.
Už slyším z kuchyně rodiče jak si povídají. Nechápu jak můžou vstávat tak brzo.
Vstala jsem a zamířila do koupelny. Jen jsem si opláchla obličej a vlasy dala do culíku. Pak jsem se v pokoji převlékla do legín a nějakého delšího trička, co mi právě přišlo pod ruku.
Sešla jsem schody a vešla do kuchyně.
,,Ahoj. Em... Teda... Dobré ráno." Usmála jsem se.
,,Dobré ráno." pozdravila mamka, ale taťka ne, protože měl zrovna plnou pusu jogurtu.
,,Jak jsi se měla? Nějaký problém? Ve škole všechno v pohodě?"
,,Jo, mami... Všechno v pořádku, není mi přece deset."
Řekla jsem a vzala si z ledničky taky jogurt a dala vařit vodu na kávu. Pak jsem si vzpomněla na Honeyho.
Nervózně jsem se otočila od linky a pohlédla na spokojeně se tvářící rodiče, sedící u stolu.
,,Em, budete tu zítra?" zeptala jsem se opatrně.
,,Jasně holčičko." řekl taťka.
,,Chceš si sem snad někoho přivést?" Mrkla na mě mamka.
,,No... Vlastně tak trochu. Chtěla bych vám někoho představit." Nervózně jsem se pousmála.
,,Jo? A jak se jmenuje?" Usmála se mamka, zatímco taťka jen zamračeně seděl a dělal že neposlouchá.
Přesně tahle otázka neměla zaznít. Díky mami.
,,No.. uvidíte zítra." Odpověděla jsem jednoduše zalila si kávu vodou a otevřela jogurt.

---

Po obědě jsem napsala pár kamarádům, jestli nechtějí zajít ven. Jde i Týna. Psala jsem i Nikol, ale ta nemohla, protože už má něco domluveného s jejím klukem Dannym.
Za chvíli máme sraz u jednoho obchodu. Už jsem na cestě. Na sobě mám bílou halenku vepředu zastrčenou do modrých úplých kalhot. Zase jsem si vzala mé oblíbené bílé boty.
Došla jsem na místo, kde jsme měli všichni domluvený sraz. Jsem tu první, ale už vidím přicházet Melanie. Je to vysoká holčina, která má tmavé mikádo. Pozdravily jsme se a čekaly na další. Po chvíli všichni dorazili... Laura, Ema, Týna, Dave, Ron a Erik.
Až na Emu mám všechny ráda. Ema je taková... no... časem uvidíte. Důvod proč je s náma venku když ji nemám ráda? Ani nevím, jsme taková parta už od základky, ačkoliv jsme společně na jednu školu nikdy nechodili. Je to prostě... zaběhnutý.
,,Kde máš Jimmyho?" zeptala se Ema.
,,U zadku, rozešli jsme se." Odpověděla jsem.
Je vidět že Ron a Erik si oddechli, protože mezi nimi a Jimmym nebyl úplně dobrý vztah. Párkrát se pohádali, ale to já nikdy neřešila.
Ema si jen odfrkla a víc nereagovala.
,,Kam půjdem lidi?" zeptala se Melanie.
,,Taky by mě zajímalo." zabručel Erik.
,,Brum brum brum, jsem Erik co má špatnou náladu." imitovala Týna hlubokým hlasem Erika.
,,Třeba do parku? Nebo někam na hřiště?" Navrhla jsem.
,,Nechcete spíš nejdřív zajít do obchodu? Pro nějaké pití a tak?" zeptal se Dave.
,,Tak jo. Jdem. Nemůžeme tu stát věčnost." Odpověděla Laura.
A vyrazili jsme. Cestou do obchodu vám trochu představím mé kamarády.
Takže... Melanie, moc milá. Laura taky, má blond dlouhé vlasy a modré oči. Ema je bruneta jako já ale vlasy má kratší než já. Týna je praštěná zrzka. Erik a Ron jsou si celkem podobní, oba jsou vysocí blonďáci. Erik má modré oči a Ron šedé. A Dave...to je strašně hodnej kluk. Něco jako Will. Taky takový můj bráška. Je vysoký hnědovlasý a jeho oči jsou takové zvláštní. Zelené se zlatými kamínky.
,,Jak je?" Ozvalo se nade mnou. Otočila jsem hlavu a je to Ron.
,,Tak... dá se. Když jsme konečně zas venku." Usmála jsem se.
,,No jo, já se mám taky fajn. Je pravda že už nejsi s Jimmym?"
,,Em... jo."
,,Takže jsi teď volná jo?" Usmál se a mrkl na mě.
,,Nechci o tom mluvit. Co jsi tak zvědavý? Máš snad zájem?" Uchechtla jsem se.
,,No... Jaká odpověď je správná?" Usmál se.
,,Co vy tady. Pomlouváte?" Přihnala se k nám Týna.
,,Jasný, chceš se přidat?"  Usmála jsem se na ní. Teď mě zachránila z trapné situace.
,,Tak jo, co je novýho?" Zeptala se spiklenecky.
,,Už jsi Týno slyšela, že..." začal Ron, naklonil se k ní a nahlas zašeptal. ,,...že Sára vůbec nevyrostla?" oba se začali smát. Moc vtipné. Dala jsem Ronovi pěstí do ramene. Ach bože... ale stejně je miluju.
,,Co je tu tak vtipnýho?" slyšela jsem jak se ptá Ema, která šla za námi a bavila se s ostatními.
,,Ale nic." odpověděla jsem a mávla rukou.
,,My se chceme taky zasmát." Pokračovala.
,,Ale, děláme si jen srandu z toho že je Sára trpaslík. " Odpověděla Týna.
,,A to je vtipný jo? Já bych teda být takhle malá nechtěla."
Jen jsem protočila očima a vešla do obchodu.

Zbytek odpoledne jsem si touhle neskutečně skvělou partou lidí užila. Chodili jsme různě po městě. Dělali kraviny, smáli se, hráli různý hry... Teď nemyslím jako na babu, ale třeba pravda nebo úkol, co bys radši atd. Znáte to...
Večer jsme se rozloučili a já se unavená, ale šťastná vrátila domů. Bylo asi půl desáté, zamířila jsem do svého pokoje, kde jsem se svalila do postele. Pustila jsem si film Stmívání a u něj usnula.

---

Už je neděle dopoledne. Ach joo, dneska přijde Honey a bude trapnost nad trapnost.
Ani nevím v kolik a jak chce přijít. Tak mu napíšu.

Moje princezna: ahoj, v kolik dneska přijdeš, nebo jak to chceš udělat?

Honey: ve 14:30 buď u parku, půjdem ven a pak navštívíme tvé rodiče :*

Moje princezna:  ok no

Už se nemůžu dočkat. Určitě to bude úžasný den, který si moc užiju. Jupííí!
Ne kecám. Nejradši bych si teď lehla do rakve a za pár let mě vzbuďte.
Asi jsem v minulým životě byla nějaký sériový vrah, jinak nechápu proč se mi tohle děje.
Ale může být hůř. Samozřejmě. Buďme trochu pozitivní. Svítí sluníčko, super.
To odpoledne dneska asi nedám. Teď když si uvědomím, proč jsem vlastně Honeymu slíbila, že ho představím rodičům, chce se mi skočit z okna. No... z okna asi ne, ale z posledního schodu určitě.
Každopádně to bylo proto, že jsem nechtěla aby se něco stalo Jimymu. A ten mi pak tak ublížil! Někdy pár slov ublíží víc než pár facek. Vím to z vlastní zkušenosti.
Co si vezmu na sebe? Bože to je těžký rozhodování. Vytáhla jsem ze skříně černou sukni, ta se mnou jde za každou cenu. A k tomu? Buď hořčicově žlutý top se zipem ve výstřihu, nebo šedé tílko se šněrováním na zádech. Cinkl mi mobil. Bože kdo mi může psát v takové těžké situaci...

Honey: to žlutý se mi na tobě líbí víc

Moje princezna: a komu to cpeš?

Honey: měla by jsi mi být vděčná, že ti ulehčuju rozhodování :* takže si vem to žlutý

Moje princezna: ty mě sleduješ?

Honey: jo

Moje princezna: tak toho nech! Chci trochu soukromí

Honey: nenechám, protože jsi moje :*

Moje princezna: jo? Tak koukej

Moje princezna nastavila vlastní přezdívku na: Ničí Sára

Honey: okamžitě to změn zpátky a odpoledne si vezmeš to žlutý jasný?

Ničí Sára: jeee promiň, ale nějak se mi nechce...

Vypla jsem mobil a už mu nebudu odepisovat a může si dělat co chce. Proč mě jako sleduje? To mu nestačí že se uvidíme odpoledne?
Fakt je narušenej, ale to mu radši říkat nebudu. Už teď mám celkem strach co se stane.

Ve 14:25 stojím u vchodu do parku a nervózně se rozhlížím. Mám z něj opravdu strach. Byla jsem na něj v tom chatu opravdu drzá, ale co je hlavní, vzala jsem si šedé tílko. Ne... přece mi nemůže ublížit, rodiče by si toho všimli.
Vážně teď uvažuju nad tím, že se rozběhnu domů a raději se převléknu. Ne, stejně mě sleduje a určitě ví co mám na sobě.
Najednou mě zezadu objaly dvě silné ruce.
Honey právě dorazil.