๑♡STALKER♡๑ ✓

16.

Neobtěžuju se brát na sebe osušku a nahá běžím do mého pokoje. Tam se rychle zamknu. On se ani nesnaží spěchat. Neslyším kroky nebo že by vypnul vodu. Určitě se tam teď sprchuje sám a čeká, že se vrátím.
Nevrátím.
Jsem celá mokrá a v pokoji nemám osušku. Co teď? Dobře...
Odemknu pokoj a chci se z něj vyplížit do koupelny, kde rychle osušku vezmu. Sotva ty dveře otevřu hned uvidím Honeyho. Stojí tam také mokrý a nahý. Do háje proč není ve sprše?
Okamžitě se na mě vrhnul a tlačil mě zpátky do pokoje, kde mě shodil na postel. Nedal mi ani vteřinu a hned si lehnul na mě, mé ruce mi dal nad hlavu.
,,Přece mě nechceš znásilnit!" vyjekla jsem zoufale. Zarazil se a pustil mé ruce, ale neslezl ze mě. Jeho vypracované tělo pořád cítím na tom mém.
,,Znásilnit? Ne..." zašeptal nakonec. ,,Sáro miluju tě!" dodal a začal mě líbat. „Udělám nám to pěkný, neboj se. Prosím." šeptal naléhavě a pomalu navazoval oční kontakt. Znovu spojil naše rty, trochu opatrněji, trochu ohleduplněji.
V těchto chvílích kdy by měl rozum fungovat tak fungovat přestane. Sakra kde je ta tvrdohlavá Sára co si dělá co chce?
Začala jsem spolupracovat. Jde vidět, že ho to navnadilo. Odtrhnul se od mých rtů, zvedl se na lokty a díval se mi asi 10 vteřin do očí.
Já v nich zase nic nevidím, žádný cit ani emoce.
,,Vždyť vidím, že to chceš."
Pousmál se a znovu mě začal dravě líbat. Po té přešel na krk. Polibky pokračoval níž a níž po mém těle. Políbil snad každou kapičku vody, kterou na mě našel.
Začala jsem si celou situaci užívat. Jeho ruka najednou byla v mém klíně a já cítila jemné pohyby jeho prstů.
,,Chceš to princezno?" zeptal se tiše a mírně pokračoval krouživými pohyby. ,,no tak Sáro, chceš abych tě udělal?" v očích mu jiskřilo a mě se sevřely vnitřnosti.
,,Chci to..." řekla jsem a on trošku zrychlil.
,,Co chceš, Sáro, řekni mi to." šeptal a rty mi přejel po bradavce. Prohla jsem se v zádech.
,,Chci abys mě udělal Honey..." vzdychla jsem a kousla se do rtu. Honey přidal a já cítila to vzrušení a mírný tlak.
,,Líbí se ti to, hm?" šeptal a já přikývla. Honey v tu chvíli přestal a já zavzdychala. Potom si ale lehl mezi mé nohy a já cítila propojení našich těl. Cítila jsem ho ve mě a věděla že mi dává čas.
,,Chceš abych pokračoval?" řekl a dal mi pusu na krk. ,,Chceš to?"
,,Moc Honey.. prosím... pokračuj." vážně ho prosím? Cítila jsem Honeyho úsměv a on opravdu pokračoval. Pokračoval a já se toho pocitu nemohla nabažit.

A najednou to přišlo, mírný tlak a... slast... hluboká slast, relax a spousta energie v mým těle zároveň.
,,Honey..." zašeptala jsem a opakovala to s každým mým prudkým výdechem.

---

Ležíme vedle sebe.
Bylo to úžasný - trochu hrubý- ale úžasný.
Jak jsem to jen mohla udělat? Proč jsem ho nechala?
Přijdu si pošpiněná- já vím, chtěla jsem to, ale proč? Jak jsem to jen mohla dovolit?
Mísí se ve mně stovky pocitů a já nevím co teď.
Miluju ho? No.. nevím.
Tak proč jsem to udělala...?
Zvednul se a naklonil se nade mě.
,,Teď jsi moje... a nedovolím aby mi tě někdo vzal. Jsi moje, budu tě chránit a nikdy se tě nevzdám."
,,Hm." řekla jsem posmutněle. Jsem smutná, protože nechápu sama sebe. Co se to se mnou stalo?
„Honey... já..." zakoktala jsem a snažila se zahnat stres, který náhle svíral celé mé nitro.
„Ššš, teď mi nemusíš odpovídat. Vím, že je to pro tebe všechno komplikované, ale nemusíš se bát. Nebraň se mi, poslouchej mě a všechno bude dobrý. Čeká nás tolik krásných věcí. Jen tvůj úsměv mě dělá tak šťastným... neumím si představit probudit se vedle někoho jiného, neumím si představit žít bez tebe. Měl jsem ti to říct už dřív, ale teď... mám naději, že jsi snad konečně připravená na náš život."
Při každém jeho slovu můj stres narůstal. Připravená? Já vůbec nejsem připravená. Já chci být volná a šťastná. Je mi líto, ale o život s ním nestojím. Ne teď a ne takhle. Však to nedává smysl.
Chvíli jsme ještě jen tak leželi, já se snažila přemýšlet a on se na mě díval a hladil mě konečky prstů.
,,Mimochodem princezno, počítám s tím, že mě představíš svým rodičům jak jsi slíbila. A už jsi napsala Nikol? Nevšiml jsem si."
Nemohl by být ke mně dál hodný? Vždyť ví jak mi ubližuje.
,,Nenapsala..." odpověděla jsem.
,,Tak to naprav. Přece ty plníš sliby viď?"
,,Ano."
Nemám teď vůbec náladu odpovídat na jeho otázky. Když tak nad tím přemýšlím, mám chuť utéct, utéct pryč odsud. Někam do koutu světa, ve kterým bych se mohla vyplakat. Jestli láska vypadá takhle tak chci být kus ledu.
Milovala jsem Jimmyho? Když nad tím tak přemýšlím, sama nevím. Byli jsme spolu půl roku a byl na mě hodný a já ho měla ráda, ale byla to láska?
Vše v čem jsem si kdy byla jistá mě teď zrazuje.
Cítím jak se mi do očí hrnou slzy.
Ale on se na mě pořád dívá a možná ještě něco říká, ale kdo by ho poslouchal...
Odvratím od něj obličej, nechci aby viděl mou slabost.
Ale jeho ruka můj obličej zase pomalu vrátí zpět.
,,Co se děje?" řekl ustaraně.
,,Nic, promiň."
,,Za co se omlouváš?"
,,Nevím jestli jsem udělala dobře, když..." nedořekla jsem větu.
,,Nad tím ani váhat nemusíš, stejně by k tomu jednou došlo." řekl a rukou mě pohladil po tváři.
,,Miluješ mě?" zeptal se neutrálním hlasem a já zatajila dech.
Proč po mě teď chce abych mu lhala? A co mi udělá když řeknu ne? Udělá snad něco někomu z mých kamarádů?
,,Jo." Třeba když to budu říkat a nalhávat to i sama sobě, tak tomu jednou sama uvěřím a nalhávání se změní v realitu.
,,Miluju tě." doplnila jsem a zavřela oči.
,,Já tebe taky." řekl a políbil mě na čelo.