๑♡STALKER♡๑ ✓

7.

Právě jsme v mém pokoji a já dojídám poslední zbytky palačinek. Byly úžasné, ale to neznamená že mu teď padnu kolem krku.
,,Chutnalo?" usmál se na mě.
,,Jedla jsem i lepší." odfrkla jsem si. Není to pravda, ale to on vědět nemusí. Tác jsem odložila na stolek a čekala co se bude dít. Sedíme v tureckém sedu naproti sobě.
,,Tak co budeme dělat? Když už tu teda musím být..." zeptala jsem se otráveně.
,,Jak jsem řekl, zahrajeme si hru. Je jednoduchá, vždy ti dám otázku, když odpovíš správně můžeš se mě na něco zeptat, když ne..." nedořekl a zlomyslně se usmál.
,,Když ne, dáš mi pusu na tvář. Když se netrefíš podruhé tak už to na tvář nebude." mrknul na mě.
,,A co když hrát nechci?" řekla jsem vzdorně.
,,Ale zlatíčko, nikdo se neptal jestli chceš nebo ne. První otázka: jaké je moje nejoblíbenější zvíře?
Za a) kůň ; za b) pes."
zamyslela jsem se, jak to mám asi vědět? No nic nezbývá mi než tipovat.
,,Um, kůň?" řekla jsem váhavě.
,,Správně sluníčko, jednou se mnou pojedeš na koni po louce, při zapadajícím slunci." odpověděl a pohladil mě po tváři.
,,Takže má otázka zní, jak dlouho tu dneska budeš?" zeptala jsem se, v překladu to znamená: jak dlouho mě tu ještě budeš otravovat?
,, Miláčku já dnes nemám vůbec v plánu odejít. Přespím tu, doufám že s tím nemáš problém." odpověděl.
Jak to jako myslí? Že se ani nezeptá, nakráčí si sem a řekne 'čus Sáro spím tady' ? To snad ne.
,,Nějak jsi zbledla Sáro. Nevadí, moje další otázka zní, ve kterém měsíci jsem se narodil?
Za a) říjen ; za b) červen."
,,Třeba říjen?" tipnula jsem a doufala, že to je správně.
,,Nene Sáro, je to červen." usmál se a nastavil tvář. Naklonila jsem se k němu a lehce jsem se rty otřela o jeho tvář. Skoro jsem se ani nedotkla, hlavně že to mám za sebou.
,,Tomu ty říkáš pusa? Tak to tě ještě naučím." uchechtl se.
,,Další otázka - předposlední - jaké je mé oblíbené číslo? 8 nebo 10?" zeptal se. Teď nevím jestli není trochu moc velká náhoda, že jsem se narodila
8. 10. Každopádně moje oblíbenější číslo je 10 tak to zkusím.
,,10?"
,,Ale květinko, já se ptal na moje oblíbené číslo ne na tvoje. " odpověděl s úsměvem. Jak to ví? Jak tohle může vědět? Co mám dělat? Já se s ním nechci líbat, nechci! Trochu jsem se k němu naklonila a chtěla mu dát takovou tu dětskou pusu jako dává dcera svému tátovi v pěti letech.
Ale ne, chytl mě jednou rukou za zátylek a držel mě v dlouhém polibku. Ty jeho rty, hebké a jemné. Vzpomněla jsem si na Jimmyho. Cukla jsem sebou. Pustil mě. Díky bohu. Koukal na mě zlomyslně ale zároveň vášnivě. Je mi z něj na zvracení.
,, Poslední otázka: má nejoblíbenější barva? Buď černá nebo šedá."
Dělá si srandu? Abyste mi rozuměli, má na sobě zrovna černé kalhoty a šedou mikinu. Tak zase budu tipovat.
,, Zkusím... černá?"
,, Správně holčičko, tak se mě můžeš na něco zeptat." Ale copak já vím na co? Já mám v hlavě tolik otázek, že ani nevím co chci vědět nejvíc.
,,Jak dlouho mě už sleduješ?" vypadlo ze mě. Divně se usmál.
,, 8 měsíců." Odpověděl lhostejně. Takže víc jak půl roku už nemám žádné soukromí. To jsem ještě ani nechodila s Jimmym, to jsem měla ještě pejska. To moji rodiče bývali doma aspoň do osmi večer. To je strašně dlouhá doba. Položila jsem si hlavu do dlaní.
,,Ale no tak princezno, teď už bude jen dobře." přiblížil se ke mě a objal mě.

---

K obědu jsme si objednali pizzu. Samozřejmě to zaplatil pan otravný.
Pustili jsme si k ní film. Byl to horor, můj oblíbený. IT. Kdo by to neznal, že?
Celou dobu mě držel za ruku a palcem mě po ní hladil. Ne, neopětovala jsem mu to. Ale bylo to fajn. Pořád mám v hlavě včerejší rozchod. Co bych dala za to, aby tu teď vedle mě seděl a hladil mě Jimmy. Nechápu proč je na mě Honey teď tak hodný, nechápu co po mě chce a bojím se večera. Sice už panna nejsem, ale snad mě chápete. Nechci spát s někým kdo mi ničí život. Snad to po mě chtít nebude.
Film skončil. Je mi nějak divně, nějak smutno. Nemám náladu se přetvařovat a chovat se, že se nic neděje. Honey se na mě otočil. Viděl že jsem smutná. Jednu ruku mi dal pod kolena a druhou na záda. Co to sakra dělá? Najednou mě tak nějak přesunul a já sedím na jeho klíně. On mě hladí po zádech a já nevím co dělat. Přijdu si strašně malá, strašně slabá a strašně bezmocná.