๑♡STALKER♡๑ ✓

27. Pohled Honeyho

Sára... Ach ta hloupá Sára. Jak mi to mohla udělat květinka moje?
Možná teď bude chvilku čekat, ale já ji najdu. Znovu. Nikdy mi neuteče. Budu čekat třeba deset let na správný okamžik a pak... pak už bude jen a jen moje.
Chtěl jsem na ni být hodný, chtěl jsem s ní žít krásný život. Ano, mlátil jsem ji, ale jen proto aby nám bylo dobře.
Aby pochopila jak se má a nemá chovat a aby přijmula to, že jiná možnost než já neexistuje.
Teď už tak hodný nebudu do doby než to pochopí. Pak budeme žít nádherný život.

Je tak krásná. Sledoval jsem ji jak spí, jak se usmívá. Jak píše úkoly.
Viděl jsem ji jak ve škole přemýšlí u písemek a jak se usmívá...
Od toho osudného okamžiku, když jsem ji uviděl v té kavárně kde pracovala mi bylo jasné, že je moje.
Jen a jen moje.
Navždy!
Toho kreténa Jimmyho jsem nenáviděl a představoval si jeho smrt. Ale nezabil jsem ho.
Bylo mi jasné, že až Sára bude patřit jen mě, budu jí tím moc vyhrožovat. Tím, že ho zabiju nebo mu ublížím.

Ten večer kdy... s ním prožila její poprvé, byl nejhorší večer mého života. Nejdříve šli do restaurace a pak, u něj doma... Nemohl jsem se na to dívat. Vypil jsem spoustu alkoholu a chtěl jsem umřít. Rozhodl jsem se, že jejich vztah musí skončit a náš začít.

Pak stačilo jen, aby se na den jejich výročí neukázal ve škole a ona se s ním rozešla.
Co všechno způsobily jedny prášky na spaní...

Já ji tak miluju. Hlavně tu její odvahu a tvrdohlavost, sarkasmus a vzpurnost.
Pořád se mi vzpírala a já to zbožňoval. Ten strach v jejích očích a odvážná slova, která vycházela z jejích úst byly jako droga.

Někdy je všechno oproti všemu nic.

Mám to vytetované a ona pozná význam těchto slov, hned až se k ní vrátím.

Je to má princezna a vždycky bude. Má jediná láska.

Tyhle slova si zapamatujte!
Až se vrátím, nedám jí už možnost bavit se s někým jiným. Už nebude mít šanci být někoho jiného. Bude jen se mnou! Nikdo jí už nepomůže! Nikdo.

Možná si teď myslí, že je v bezpečí, ale není. Tenhle svět je strašně krutý. Ona bude v bezpečí jen a jen se mnou. Nikdo jí tak neochrání jako já. Musím se za ní vrátit.
Za mojím zlatíčkem.

Za holkou, která mi od základu překopala život aniž by o tom věděla.
Nikdy mě holky nezajímaly.

Mám své povolání. Zrovna jsem plánoval jednu akci, když jsem ji spatřil.
Byla jako víla. Veselá a šťastná.
Venku bylo tak hnusně! To počasí jako tvořené pro depku. Ona však vypadala, že se jí to ani trochu netýká. Té pochmurné kavárně dodala tolik světla...

Vždycky jsem byl ten typ kluka, co po něm holky letí. Nikdy jsem k žádné nic necítil. NIKDY!
Jen k ní. K tomu stvoření, které když jsem uviděl, bylo mi jasné, že je to láska na první pohled.
Možná na to někdo nevěří, já na to taky nevěřil, ale tohle opravdu existuje.
Cítil jsem jak se mi zachvělo srdce, když jsem spatřil tenkrát tu neznámou dívku.

Sledoval jsem jí pak. Byla krásná na každém kroku.
Chodil jsem k nim domů a díval se na ní jak spí.
Chtěl jsem s ní být. Pořád, každý den, každou hodinu, každou vteřinu. Když jsem přišel večer domů, sedl jsem si do takového pokoje, o kterém Sára neví.
Pozoroval jsem ji na nejrůznějších fotkách.
Když jsem se rozhodl nás dva dát dohromady a poslat jí první dopis, začala chodit s tím pitomcem. Nakonec jsem ho neposlal a celé se to protáhlo.
Trpěl jsem, ale dopřál jsem jí to. Krásce mojí. Dokud se teda nenechala připravit o panenství. To jsem chtěl vraždit (neříkám že jsem to neudělal).

Moje povaha je hold vůdčí a ona se mi bude muset poddat.
Až se odsud dostanu... Ani nechtějte vědět co všechno udělám.
Udělám hrozné věci a Sára pozná co to je strach. Opravdovský strach.
A pak... pak už bude opravdu jen moje. Nikdo mi ji nevezme, protože už nikoho mít nebude.

Je to moje láska, ale zradila mě. Naštěstí mám své přátele. Jsou teď pryč, ale jak se vrátí, pomůžou mi a...... Sáro, nepřej si mě.

Varování!
Kluci! Jestli se z vás na ní někdo jen podívá, říkám vám, že to bude poslední co jste udělali.
Je jen moje a nikoho jiného mít nebude.

Holky! Nechte ji být! Nemotejte se jí do života. Ona její život stráví se mnou, ne s nějakou z vás. Víte snad jak dopadla Nikol, ne? Takže bacha.

Je bezchybná, veselá, nádherná, komukoliv pomůže, pořád se usmívá.
Bude to skvělá máma.
Ano, máma! Mých dětí!

Budeme bydlet v obrovském domě a budeme mít spoustu dětí. Aspoň dvě. To je spousta co?
Budou vychovaní v lásce.
Ona mi je porodí a budeme šťastná rodina. Nemůžu se toho dočkat.

Mám to všechno naplánované, jen mě Sára musí začít milovat a poslouchat.
Miluju její odvahu, ale nestrpím to aby mi pořád odmlouvala.
Poddá se mi a budeme šťastní.
Chce to jen čas a peklo.

Až se k ní vrátím... zažije to peklo. A pak bude šťastná! Šťastná, že mě má! Šťastná že jsem se k ní vrátil. Šťastná, že to peklo skončilo!

Ani smrt nás nerozdělí! Ani ona ne! Nikdo na naši lásku nemá!
Ano, na NAŠI lásku.
Začínala mě milovat, cítil jsem to.

I kdyby přece nás ta smrt rozdělila najdu ji znovu!
Klidně jako zvíře, nebo někde v ráji, v pekle, v astrálu, v příštím životě... Kdekoliv!
Najdu ji! Budeme spolu a nikdo mě nezastaví! Ani tyhle mříže, ani nic a nikdo!

Miluju každou část jejího těla, její rty i oči. Miluju to jak si zpívá i když neumí text, jak brečí u romantických filmů a doufá, že ji nikdo nevidí, jak začne zadržovat dech, když horlivě přemýšlí, jak se jí udělá malinká vráska mezi obočím když se jí něco nelíbí, jak je líná si uklízet v pokoji a radši vše nahází pod postel, to jak neumí matiku a vždy u ní usne, i to jak nesnáší vstávání.
Její zpěv ve sprše nebo škobrtání na ulicích, to jak se usmívá, její hlas, její smích.
Miluju ji celou celičkou.
Moji jedinou princeznu.

______________________________________

Omg chci vám moc poděkovat za 1K přečtení.
Jsem za to neskutečně moc ráda!

Dneska je tu  poprvé ( a nejspíš naposled, ale kdo ví) pohled Honeyho. Mísí se v něm láska a zlost.
Změnili jste na něj názor nebo jste mysleli, že je takový?
Myslíte že se se Sárou ještě někdy uvidí?

Jó, to (skoro :D) nikdo neví.
Díky moc za všechny hlasy i komenty a zprávy.
Za každého čtenáře jsem neskutečně moc šťastná!

Díky <3