GANGSTA (bughead)

||KAPITOLA 2||

I když jsem si velmi přála, aby vesmír zanikl a já tak nemusela chodit do školy a čelit těm modrým očím a havraním vlasům, nestalo se to.

Takže jsem se rozhodla hrát nemocnou.

Ležela jsem v posteli s přikrývkou až ke krku a jakmile jsem uslyšela kroky mé matky, věděla jsem, že show může začít.

,,Elizabeth, víš kolik je hodin?!" řekla máma, když vešla do mého pokoje. „Přijdeš pozdě do školy."

Odhrnula jsem si přikrývku a posadila jsem se „Mami, necítím se dobře."

Máma si sedla vedle mě a sáhla mi na čelo. „Podle mě jsi v pořádku."

„Mami, vážně mi není dobře. Myslím, že bych dneska měla zůstat doma," řekla jsem a falešně zakašlala.

„Zlatíčko, já vím co tě trápí," řekla.

Zpanikařila jsem. Dozvěděl se někdo o té noci? Mluví snad Jughead ze spánku nebo tak něco?

,,Necítíš se dobře, protože dnes přijdou do školy Hadi, že?"

Úlevně jsem vydechla. ,,Jo, nachytala jsi mě."

,,Poslouchej, nejspíš to bude těžké, ale musíme se tomu přizpůsobit," řekla „ale můžeš mi něco slíbit?"

Přikývla jsem. ,,Cokoli."

„Jen... nebav se s žádným Hadem, dobře? S žádným," řekla.

,,Nebudu," odpověděla jsem. „Slibuju."

------------------------------------------------------------

Bylo osm třicet, když skupinka Hadů prošla dveřmi školy.

Stála jsem vedle Archieho a Veronicy, když se to stalo. Všichni najednou ztichli.

Mladí Hadi procházeli spolu chodbou, jako by byli nějaká vlčí smečka. Někteří studenti si šeptali, jiní mlčeli. Kdyby tu byl Kevin, natáčel by si to a plánoval si to dát na Instagram story.

A pak jsem si ho všimla.

Jughead byl mezi prvními ve skupince, hned vedle dívky s růžovými vlasy a vysokým chlapcem s Hadím tetováním na krku.

Jughead na sobě měl pletenou čepku, nejspíš tu, o které mi říkal. Měl oblečené jedno z jeho „S" triček a přes to měl jeho Hadí bundu.

,,Myslíš si, že ví kam jdou?" slyšela jsem, jak to Veronica pošeptala směrem k Archiemu.

Ten pokrčil rameny a v tu chvíli se Jughead otočil mým směrem.

Spatřil mě.

Rozšířily se mu zorničky a zatknul čelist.

A než jsem se nadála, rozešel se mým směrem.

Proč jsem na něj tak zírala? Možná kdybych to nedělala, nevšiml by si mě.

Proč jsem ho té noci políbila? Proč mi jeho dotek dělal tak dobře a proč mi srdce vynechávalo úder, když mluvil?

Než jsem se nadála, znovu jsem před ním utíkala.

Jenže jsem ucítila, jak mě někdo chytil za ruku.

Pamatuji si, jak to samé udělal v jeho přívěsu. Otočila jsem se a spatřila jsem ho stát naproti mě.

,,Nezapomněl jsem, Juliet," zašeptal.

Díky bohu začalo zvonit, takže jsem se mu vysmekla a rychlým krokem jsem šla do třídy.

Jakmile jsem si uvědomila, co se stalo, doufala jsem, že mě s Jugheadem nikdo neviděl.