Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Probudila jsem se s pulzující bolestí v pravém ramenu a hlavě, zatímco jsem cítila něco studeného na mém čelu.
Zkusila jsem otevřít oči, ale bolest hlavy mi to dělala těžší.
Neúmyslně jsem zasténala, bolest byla prostě moc silná.
„Betty?" uslyšela jsem.
Opravdu pomalu jsem otevřela oči, abych spatřila člověka, jenž mé jméno vyslovil.
A tak jsem spatřila Jugheada přímo přede mnou.
„Už bylo načase, abys mi říkal jménem," usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. „Jak se cítíš?"
Než jsem stačila odpovědět, bolest proběhla mým ramenem a já sebou trhla.
Jughead si toho všimnul, tak odběhnul do vedlejšího pokoje a vrátil se s Tylenolem a sklenicí vody.
„Snažil jsem se ti to zaškrtit a obvázat, ale stihla jsi ztratit hodně krve. Na, vezmi si tohle a napij se trochu vody," řekl a podal mi prášek.
Jakmile se mi podařilo si sednout, prášek jsem si vzala a zapila ho vodou.
„Chceš, abych tě vzal do nemocnice nebo tak něco?" nabídl mi.
Zatřepala jsem hlavou v nesouhlas. „Ne, to by přitáhlo moc pozornosti od rodičů."
Jughead přikývnul a jeho ruku přesunul na mé stehno.
„Nechci v tom nějak pátrat, ale co jsi dělala ve White Wyrmu?" zeptal se.
Podívala jsem se dolů na jeho ruku na mém stehnu. „Potřebovala jsem se od všeho rozptýlit. Toni je moc milá a potkala jsem kluka jménem Fangs, který je taky milý. Dokud tam nevpadli Zvrhlíci, tak to vlastně bylo super."
„Fangs a Toni jsou dobří lidé," pousmál se Jughead „ale můj svět je nebezpečný a já nechci, aby se ti něco stalo."
Položila jsem svou ruku na tu jeho. „Nestane, věř mi. Zvládám to."
„Já vím," zašeptal. „Já vím, že jo. Jen... Nikdy předtím jsem tohle neměl a já to nechci ztratit."
Svraštila jsem obočí. „Počkej, ty jsi nikdy-"
Přikývl a já přestala mluvit.
„Oh," vypadlo ze mě. „Já vlastně taky ne."
Jakmile se mezi námi rozhostilo ticho, zavibroval mi telefon.
Až teď jsem si uvědomila, že mám na sobě Jugheadovo tričko.
Můj obličej nabral rudé barvy. I když mě už Jughead viděl nahou, stejně jsem zčervenala.
Jughead se zvedl a vzal můj telefon z nočního stolku, na který jsem předpokládala, že ho dal, a otočil se zpátky ke mně.
„Tvoje máma chce vědět, kde jsi," přečetl.
„Dej mi ten telefon," řekla jsem a on to ve vteřině udělal.
Odepsala jsem jí, že se to učení protáhlo a jestli je v pořádku, že jsem zůstala u Kevina."
Hned na to mi odepsala, že ano a já vydechla úlevou.
Ale znovu jsem pocítila ten pocit v mém žaludku.
Už podruhé v tomhle týdnu jsem mámě zalhala.
Slyšela jsem kroky pocházející z přívěsu a mé oči se rozšířily.
„Tvůj táta je tady?" polkla jsem.
Jughead přikývnul a můj žaludek se sevřel strachem.
„Ví, že jsem tady?"
Jug se na mě podíval. „Nevím, jestli si to pamatuješ, ale po tom, co jsme se objali, jsi omdlela z nedostatku krve. Podařilo se mi tě zachytit a vzal jsem tě sem. Táta řekl, že je v pohodě, když tu zůstaneš, jen tě chce poznat."
Sevřela jsem deku v rukách. Měli jsme lhát i vůdci hadů?
„Hej," šeptl a pohladil mé nezraněné rameno. „Bude tě mít rád, slibuju."
Takže on si myslí, že jsem nervózní z toho, že mě jeho táta nebude mít rád? Moc všímavý není.
Moje hlava začala zase pulzovat bolestí a já se každou uplynutou minutou cítila víc a víc unaveněji.
„Možná by sis měla ještě odpočinout," navrhnul mi Jughead.
„Odejdeš?" zeptala jsem se zděšeně.
On se zasmál. „Neboj, bude to jen na pár minut."
Nahnul se ke mně a věnoval mi jemný krátký polibek.
„Pá Juliet," pousmál se, když se odpojil. „Pokud budeš něco potřebovat, jen zakřič mé jméno."
Uchechtla jsem se. „Pá."
Jakmile Jughead odešel, znovu jsem si lehnula, zavřela oči a nechala se ukolébat k spánku.
