Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
🐍 Jughead'spov🐍
Uběhlo pár dní od toho incidentu na obědě a já s tátou jsme si spolu vyjeli na motorkách.
Oba jsme se o své motorky opírali a zírali na přírodu.
„Jugu, vlastně jsem si s tebou chtěl promluvit," začal táta.
Bez jediného slova jsem se na něj podíval.
„Už chvíli patříš mezi Hady," řekl „a já nezastavitelně stárnu, takže za chvíli nebudu schopný Hady vést. Tím pádem potřebuji někoho, kdo by to za mě převzal."
Zavřel jsem oči a víčka jsem pevně přitiskl k sobě. Věděl jsem, kam tímhle mířil.
Pravdou bylo, že jsem vůbec nechtěl Hady řídit.
Chtěl jsem jít na vysokou a stát se spisovatelem.
A také jsem chtěl být s Betty.
Nevím, proč jsem si na ni právě teď vzpomněl, stejně to pravděpodobně spolu dlouho nepotáhneme.
Ale nemohl jsem nepřiznat, že ji mám rád víc a víc.
A taky jsem věděl, že tu nebylo nic, co bych s tím mohl dělat.
„Jugheade, já ti věřím," pokračoval táta „neptal bych se tě, kdybych si nebyl jistý, že to nezvládneš. Vím, že ty je dokážeš srovnat a-"
„A co když nechci Hady řídit?" přerušil jsem ho. „Co když chci dělat něco jiného?"
Táta se na mě zaraženě podíval. „Jak to myslíš? Jugu, vždyť tohle jsi vždycky chtěl."
„Ano, chtěl. Minulý čas. Lidé vyrůstají, tati. Mění se," řekl jsem.
„Většinou se lidé mění z nějakého důvodu," řekl „je to kvůli nějaké dívce? Kvůli Toni?"
„Ne! Já a Toni jsme jen přátelé," řekl jsem.
„Ale kvůli nějaké jiné to je, že?"
„Částečně," odpověděl jsem tiše.
„Jugu, nemůžeš takhle někomu dovolit vzít ti život," řekl.
Můj výraz zůstával ledově klidný, ale uvnitř jsem začínal být naštvaný.
„Ona mi nic nebere! Svůj život si řídím jen já!" vyštěkl jsem „navíc to není jen o ní. Nechci svůj celý život strávit v Riverdale tím, že povedu nějakej blbej gang. Chci jít na vysokou, chci dostat titul a chci být spisovatelem. Takže se přestaň snažit řídit můj život!"
„Hej! Nezvyšuj takhle na mě hlas, kluku!" řekl „navíc já se nesnažím řídit tvůj život, jen jsem myslel, že být Hadím králem byl tvůj sen."
„No, tak sis to myslel špatně," řekl jsem.
Nasadil jsem si helmu, naskočil na motorku a rozjel jsem se pryč, i když jsem slyšel tátu, jak křičí mé jméno a abych zastavil.
Ale já jsem bez ohledu na to, co mi řekl, jel dál.
