Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po škole jsem zamířil do White Wyrmu, ale k mému překvapení byl prázdný.
Zamračil jsem se. Nepamatoval jsem si, že by byla zavíračka tak brzo, chodil jsem sem vždy ve stejnou dobu.
„Haló?" zvolal jsem. „Je tu někdo?"
Najednou jsem ucítil, jak mě někdo strčil ke kulečníku a když jsem vzhlédl, v přítmí klubu jsem rozeznal Sweet Peaho, Fangse a Toni.
„Co to k čertu? Jestli sis nevšiml, už teď mám jeden monokl," vyplivnul jsem.
„Víme pravdu, Jonesi," řekl neutrálním hlasem Sweet Pea. „Užíváš si s nějakou Seveřankou."
Zamračil jsem se. Jistě, že se to dozvěděli. Bettyina skříňka byla horké zboží.
„Oh, takže teď se mě chystáš zabít?" sarkasticky jsem se uchechtnul.
Fangs se zasmál. „Ne, jen tě chceme varovat."
Postavil jsem se a položil ruce na kulečník za mnou. „Varovat? Jak to myslíš?"
Toni udělala krok ke mně a postavila se vedle Fangse. „Tvůj táta se všemožně chlubí, že budeš jeho nástupcem, Hadím králem, víš? Jenže někteří Hadi tě nerespektují, nebojí se tě, shlížejí na tebe seshora. Udělali by cokoli, aby tě otestovali nebo aby se dostali na tvé místo. Záleží ti na Betty, že ano? Když se o ní dozví, mohli by jí ublížit, aby tě udělali zranitelným."
„Tak proč jim neukážeme, kam patří?" navrhl jsem.
„To není tak jednoduché, proto jsme přišli s takovým plánem," řekl Sweet Pea.
„Nechtěl by ses o něm se mnou podělit?" zeptal jsem se a nakrčil obočí.
„Rozejdeš se s ní," ušklíbl se. „Necháš všechny uvěřit, že sis s ní jen hrál, nebo že pro tebe nic neznamená. Nezajímá mě, jak to uděláš, ale oni ji nechají na pokoji. Pak přijdeme, jak řešit situaci dál.
„Cože? Ne! Nerozejdu se s ní!" vyprskl jsem. „Doteď jsme spolu byli potají, nemohlo by to tak být i nadále?"
„A podívej, co se stalo!" vykřikl Sweet Pea. „Pokud ji opravdu miluješ, rozejdeš se s ní. Nebo se nenaděješ a budeš házet růže na její rakev."
Zkousl jsem si vnitřní tvář. Nechtěl jsem se s ní rozejít, znamenala pro mě všechno. Nechtěl jsem si představit život bez ní.
Ale miloval jsem ji.
A nechtěl jsem, aby se jí něco stalo, natož aby umřela.
Na další den jsem se měl s Betty setkat v Modré a Zlaté.
Nebyl jsem připravený na to, co jsem měl v plánu udělat, ale věděl jsem, že to bylo nutné. Pro její bezpečí.
S nádechem jsem otevřel dveře dovnitř, s výdechem jsem je zase zavřel.
Otočil jsem se a spatřil Betty, jak je opřená o zeď a pozoruje cosi za oknem.
A moje srdce se jen s pohledu na ni rozpadlo a tisíce kousků.
„Ahoj," šeptla. „Ukázalo se, že rodiče opravdu ví všechno. Mám domácí vězení a ještě k tomu jsou hrozně naštvaní."
Betty se ladně odlepila od zdi a přešla ke mně. „Jak to vzal tvůj táta? Nebo, ví to vůbec?"
Omotala mi ruce kolem krku, ale já je ze sebe sundal. „Musíme si promluvit."
Zkřížila si ruce na hrudi a zamračila se. Poznala, že je něco špatně.
„Můj táta mě přemluvil, stanu se Hadím králem," zalhal jsem. „A řekl, že tě mám nechat jít, pokud jím být chci."
Betty se na mě zmateně podívala. „Já myslela, že jsi tím pohrdal."
„Předtím jsem byl hloupý, tohle je můj osud. Hadem jsem celý život a konečně mám možnost, stát se vůdcem. Byl bych blbec, kdybych to nevzal."
„Nemyslím si, že jsi byl hloupý," nadzvedla pravé obočí. „Myslím, že jít na výšku je lepší, než být nějakým vůdcem gangu."
„Je to moje rozhodnutí Betty," vyštěkl jsem. „Ne tvoje. Můžu si dělat, co chci."
Mohl jsem si všimnout, jak se jí začaly slzy formovat v očích. „Takže, tohle je ono? Vybereš si Hady? Myslela jsem, že pro tebe alespoň něco znamenám! Milovali jsme se, svěřovali jsme se s tajemstvími! A teď? Bylo to všechno k ničemu?!"
Podíval jsem se jí přímo do očí. Chtěl jsem jí obejmout, utěšit a říct jí, jak moc ji miluji. Víc než cokoli.
Ale zvuk výstřelu, který se přehrával v mé hlavě a děsil mě, mě přinutil jen nehybně stát.
„Byl jsem s tebou jen pro jednu věc. Jsi idiot, jestli sis toho nevšimla a nevidíš to ani teď," vyslovil jsem slova, kterých budu navždy litovat.
„Tak to vypadá, že idiot jsem!" vykřikla a.
Fungovalo to.
Ubližoval jsem jí.
Nemohl jsem to dál vydržet a vydal se k odchodu.
„Miluju tě!" vykřikla a popotáhla. „To ti nestačí?"
Otočil jsem se na ni. Slzy jí nekontrolovatelně rychle stékaly po tvářích.
Zkousl jsem si ret, abych se také nerozbrečel.
„Sbohem, Betty," řekl jsem.
Zavřel jsem za sebou dveře, u kterých jsem ještě chvíli váhal, jestli se nemám vrátit a všechno jí vysvětlit.
Nakonec jsem se vydal pryč, doprovázen jejími tlumenými zvyky.
