Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
🦋 Betty's pov 🦋
Několik dalších dnů jsem měla v mlze. Pořádně jsem ani nevěděla, co je skutečné a co ne.
Strávila jsem až moc času s někým, komu na mě nezáleží, byla jsem takový hlupák. Proč neposlouchala ostatní? Mohla jsem se zachránit před zlomeným srdcem.
Toni se se mnou pokoušela bavit, ale já jsem se jí vyhýbala. Stejně jako Jugheadovi a ostatním Hadům.
Veronica a Kevin se se mnou také pokoušeli bavit, hlavně chtěli vědět podrobnosti o té skříňce. Ale já tyto otázky ignorovala, nechtěla jsem do toho spadnout ještě víc.
Vím, že Archie o mě měl starost, ale nechtěla jsem s ním o tom mluvit.
Čtyři dny po tom, co se se mnou Jughead rozešel, mi máma napsala, že ona ani táta mě nemůžou vyzvednout, jelikož mají nějakou práci.
Polly byla venku s nějakými kamarádkami, tak jsem napsala Chicovi.
Ale on mi odepsal, že si dneska je v práci do večera.
Povzdechla jsem si. Tak to vypadá, že budu muset jít pěšky.
Večerní počasí ladilo s mou duší. Chladné.
Otřásla jsem se. Měla jsem si vzít větší a teplejší bundu.
„Betty?" zaslechla jsem povědomí hlas.
Otočila jsem se za původcem zvuku a spatřila zrzavou dívku.
Měla oblečený červený kabát s velkým nadýchaným chlupatým límečkem a vysoké černé kozačky. Její výraz ale nebyl jako ten její obvyklý, chladný a nezaujatý. Byl znepokojený.
„Jdeš domů sama?" nadhodila Cheryl a přešla ke mně.
Přikývla jsem. „Ty taky?"
„No, napadlo mě, že bychom si mohli zajít na večeří k Popovi," usmála se.
Pohodlně jsme se usadily a místo teplé večeři jsme si objednali milkshaky.
Upřímně, vůbec jsem ho nepila. Úplně jsem na něj ztratila chuť při pomyšlení na něj.
„Toni mi řekla, co se stalo," řekla potichu Cheryl. „Je mi to líto Betty. Ten Had si zaslouží smažit se v pekle za to, co ti udělal."
Zatřepala jsem hlavou. „Já na něj nejsem naštvaná, jsem naštvaná... na sebe."
Cheryl se zamračila. „Co tím myslíš?"
„Byla jsem hlupák. Věřila jsem mu. Bože, proč všem vždycky věřím?! Všichni mě před ním varovali, řekli mi, že je nebezpečný. A já je neposlouchala! Myslela jsem si, že je jiný, že je ten pravý. Ale mýlila jsem se. A to hodně. Ale to smutné je, že ničeho nelituji. Cítila jsem se s ním volná, milovala jsem ho. Dala jsem mu mé všechno; má tajemství, mé chyby, mé panenství. Všechno pro nic," vyhrkla jsem naštvaně, bez jediné zmínky jeho jména.
A Cheryl neměla slov. Setřela jsem si slzy z tváří. Už jsem se pro něj nabrečela dost.
„Vím, že tahle situace je na nic," vydechla. „Ale můžeš se z toho poučit, ne?"
Přikývla jsem. Měla pravdu. Za každou cenu takovou chybu neudělám znovu.
Protože zlomené srdce bolí. Doslova.
„A Betty, jsem tu pro tebe," usmála se a chytila moji ruku. „Pokud by sis se mnou chtěla někdy popovídat, jsem tu pro tebe."
„Děkuju Cheryl," krátce jsem se na ni usmála.
Byla tu jedna otázka, na kterou jsem dychtivě chtěla odpověď.
„Um, proč jsi na mě tak hodná? Bez urážky, ale ty nejsi ten typ osoby, který utěšuje lidi," nakrčila jsem obočí.
„Nevzato," podívala se mi do očí. „Vím, že nejsem nejhodnější osoba. Sakra, dokážu být i pěkná mrcha. Ale Jasonova smrt mi otevřela oči. S Toni jsme kamarádky, protože jsem se jí omluvila. Snažím se být lepším člověkem, než kterým jsem byla, když ještě JJ žil. A zajímám se o tebe, nic z tohohle sis nezasloužila. Ty jsi hodná osůbka, zasloužíš si někoho, kdo tě bude milovat."
„Myslím, že ti jde," usmála jsem se a konečně se napila mého milkshaku. „Doprovodíš mě domů?"
„Jasně," vřele se na mě usmála a po zbytek návštěvy Popovy restaurace a cesty ke mně domů jsme si povídali.
-------------------------
„Asi bych se tady měla zastavit, tvoje rodina mě nějak extra v lásce nemá," zašklebila se.
„Pravda, ale nikdo není doma. Všichni jsou něčím zaneprázdněni," řekla jsem popravdě.
Cheryl přikývla a tak jsme pokračovaly až k mému domu. Ale už jsme si nepovídaly.
Studený větřík si hrál s našimi vlasy a i když byl celkem nepříjemný, působil osvěžující.
„Tak jsme tady," řekla jsem, když jsme se dostaly k mému domu.
„Opatruj se," pohladila mě po paži.
„Ty taky," odpověděla jsem a usmála se.
Přešla jsem k hlavním dveřím a zalovila v tašce pro klíče. Hned jak jsem je vytáhla, uslyšela jsem za sebou kroky.
Jenže když jsem se otočila, nikdo tam nestál.
„Haló? Cheryl?" zavolala jsem roztřepaným hlasem.
Z ničeho nic mě někdo pevně chytil kolem pasu a hrubě mi dal svou dlaň na pusu.
Začala jsem křičet, ale v ten samý okamžik mi ten někdo dal pytel přes hlavu.
Přehodil si mě přes rameno a já začala křičet víc.
„Betty!" zaslechla jsem Cherylino vystrašené volání, ale ta osoba, co mě držela, začala utíkat pryč.
Kopla jsem ho do zad a v tu chvíli mě položil na zem.
Silně mě chytil za krk, vyhodnotila jsem, že je to muž, a po chvíli můj svět upadl do temnoty.
