GANGSTA (bughead)

||KAPITOLA 13||

🦋 Betty's pov 🦋

Po snězení Jugheadovi ne moc vydařené snídaně jsem zamířila domů.

Pořád jsem nemoha uvěřit tomu, že jsem včera přišla o panenství. Chtěla jsem i o tom popovídat s někým, kdo by mi rozuměl. Jenže to nikdo nebude.

Protože nemůžu nikomu říct, že jsem se milovala s Hadem.

Pokud jsem nechtěla přání smrti.

S až moc velkým úsměvem jsem otevřela domovní dveře.

A ani jsem se nenadála a už mě objímaly dvě paže.

Má sestra Polly si mě silně tiskla k tělu tak, že jsem skoro nemohla dýchat.

Po chvíli mě pustila. „Páni, co se stalo?"

„Tvůj pokoj byl prázdný!" řekla Polly. „kde jsi sakra byla? Strašně jsme se o tebe báli! Táta s Chicem tě šli hledat!"

Nadzvedla jsem obočí. Ani jeden z nich by si o mě nikdy nedělal starosti.

Pokud by se něco nestalo.

„Elizabeth!" křikla po mně máma, a jakmile si mě prohlédla, její výraz se z úlevného změnil na naštvaný.

„Máš hodně co vysvětlovat!" zamumlala a odtáhla mě s ní do kuchyně.

„Ty ses vyplížila z pokoje?!" odsekla matka. „Proč? myslela jsem, že jsem tě vychovala lépe..."

„Máš každé právo být na mě naštvaná-" řekla jsem klidně.

„Proč by ses vůbec musela plížit ven?!" zeptala se. „Odpověz mi."

Věděla jsem, že jí to musím říct, jen vynechám tu část s Jugheadem.

„Šla jsem na Veroničinu párty," povzdechla jsem si. „Věděla jsem, že kdybych se tě zeptala, tak mě tam nepustíš."

Máma si povzdechla a otočila se ode mě.

„Zůstala jsi na noc u Veronici?" zeptala se mě, ne tváří v tvář.

„Ano," zalhala jsem.

Matka se na mě otočila zpátky a prohlédla si mě od hlavy k patě.

Jughead mi půjčil nějaké oblečení, ve kterém bych šla domů. Teď jsem toho litovala.

„Když zavolám paní Lodge, řekne mi to samé?" podívala se na mě a začala něco ťukat do svého telefonu.

„Ano," řekla jsem jistě.

Veronica mi vždycky chrání záda, takže jsem si byla jista, že by kvůli mně zalhala.

Máma odešla telefonovat a já se vydala do svého pokoje.

Rukou jsem si prohrábla vlasy. Proč vypadali víc ustaraně než obvykle? Mysleli si snad, že se mi něco stalo?

Ale proč by měli? Tohle město je malé a bezpečné.

Každopádně jsem se to chytala zjistit.

Tak či onak.

--------------------------------------------

Po příchodu táty a Chica domů jsem se vydala do pokoje Polly.

Seděla na posteli a prohlížela si nějakou knížku, akorát jsem neviděla jakou.

Zaklepala jsem na dveře a tím upoutala její pozornost.

Na jejím obličeji se objevil úsměv. „Potřebuješ něco Betty?"

Sedla jsem s vedle ní. „Proč jste se s mámou a tátou tak starali, když jsem se vypařila?"

Polly se zasmála. „Betts, jistěže jsme se starali, když jsi zmizela."

„Ne!" řekla jsem „jakože, všichni jste vypadali jako byste se o mě báli. Jako byste si mysleli, že se mi přihodilo něco špatného."

Polly se mi podívala do očí a já v nich uviděla záblesk smutku.

„Co se stalo?" naléhala jsem „co je ta věc, kterou mi nikdo neříká?"

Polly ode mě odvrátila pohled. „Včera večer někdo umřel."

Zalapala jsem po dechu.

První věc, která mi vyskočila, byla složka o Černé Kápi, kterou jsme našli. Věděla jsem, že to nemůže být náhoda.

„Kdo to byl?" zeptala jsem se.

Polly se podívala zpátky na mě. V jejích očích se odrážel smutek.

„Jason Blossom."

Jakoby se teplota v pokoji snížila.

Jasona jsem neznala nějak moc, ale přesto vím, kdo to je.

„Jak umřel?" prolomila jsem ticho.

„Nikdo to pořádně neví," odpověděla bez emoce „jenom dnes ráno našli jeho tělo v řece Sweetwater. Umřel včera večer."

Tyhle informace jsem nemohla jen tak strávit. Někdo včera večer v Riverdale umřel. V mém domově.

A neznělo to jako nehoda.

„Wow," bylo jediné, co jsem byla schopna říct.

„Jo," řekla Polly.

Svůj pohled jsem přesměrovala ze země zpátky na ni. Pořád jsem měla nevyřčenou otázku, kterou jsem jí chtěla položit.

„A ty jsi znala Jasona? Vypadáš totiž-"

„Deprimovaně?" dokončila za mě. „Ano, znala jsem Jasona. Byla jsem do něj zamilovaná."

Spadla mi brada. „Cože?"

„Jason a já jsme se scházeli. Protože máma jeho rodinu nenávidí stejně jako Hady, drželi jsme to v tajnosti. Nedávno jsme se dostali do velké hádky a rozešli jsme se. A teď.... je mrtvý."

Po jejích tvářích stékaly slzy. Pevně jsem ji obejmula.

Hladila jsem ji po vlasech a utěšovala. Věděla jsem, že věci budou jiné teď v Riverdale.

A budou jiné ještě hodně dlouhou dobu.