„Proč je tu tak prázdno?" zeptal se Sweet Pea, jak jsme si pokládali tácky s obědem na jídelní stoly.
„Fakt nevím, zeptej s třeba prezidenta," ušklíbl se Fangs před tím, než se zakousl do svého jablka.
Začal jsem se smát, ale Sweet Pea mě zpražil smrtícím pohledem a já přestal.
Z ničeho nic se za mými zády objevila Toni a já se na ni otočil. „Čau Jugu, objevila jsem jednu velmi nudnou knížku, která by se ti mohla líbit," řekla a mrkla na mě.
To byl náš tajný kód. Znamenalo to, že mě potřebuje k něčemu důležitému.
„Bavte se dobře vy dva, nezapomeňte ochranu," zašvitořil Sweet Pea.
Fangs udeřil Sweet Peaho do žeber a on se zkroutil bolestí, zatímco Fangs se začal hlasitě smát.
Zvedl jsem se a následoval Toni. „Co se děje?" zeptal jsem se.
„Jde o Betty," odpověděla mi.
„Betty? Stalo se jí něco?" zalapal jsem přiškrceně po dechu.
„Někdo jí na skříňku krví napsal; Shoř v pekle, Hadí couro." vydechla.
Lehce jsem si dal facku. Kurva.
„Nevíš, kdo to mohl udělat?" zajímal jsem se.
„Já jsem to nikomu neřekla, Betty svým sourozencům, ale stojí si za tím, že ti by to nikomu neřekli," řekla mi.
„Kde je Betty teď?" zeptal jsem se.
„U její skříňky," odpověděla mi a dál se prodírala lidmi na chodbách.
Jakmile jsme se přiblížili k její skříňce, cestu nám zablokoval obrovský dav studentů.
„Přísahám, že před chvíli byla přímo tady," řekla zmateně a začala se rozhlížet. „Asi utekla nebo tak."
„Počkej, asi vím kde je," vzpomněl jsem si a zamířil do místnosti pro školní noviny, ale ta zela prázdnotou.
„Mohla by být na záchodcích?" navrhla Toni.
„Je jediný způsob, jak to zjistit," odpověděl jsem a podruhé za školní rok jsem navštívil dívčí záchodky.
Ale tady taky nebyla.
Jak jsme odcházeli, uslyšel jsem něčí volání.
„TT!"
TT?
„Cheryl!" zvolala Toni a rozběhla se k té dívce, která ji před několika týdny polila milkshakem.
„Nevíš náhodou, kde by mohla být Betty?" zeptala se jí Toni.
„Je v dívčích šatnách," odpověděla jí Cheryl. „Snažila jsem se s ní promluvit, ale neřekla ani slovo. Její skříňku už jsem viděla, nejspíš je hodně naštvaná a ublížená."
„Jistěže," zamumlal jsem a chytil Toni za předloktí.
„Mohla bys nás k ní zavést?" zeptala se jí milým hlasem.
„Jasně že jo, ale kdo k čertu je tohle?" ukázala na mě prstem.
Toni se na mě podívala pohledem, který žádal o povolení a já přikývnul.
„Je to její kluk," vysvětlila jí Toni.
Cheryl si mě sjela pohledem. „Ó můj bože, už to vidím! Bývá ona nahoře, protože tě vidím nějak dole..."
Můj obličej se zbarvil do ruda.
„Cheryl!" křikla po ní káravým tónem Toni. „Snažíme se najít Betty, pamatuješ?!"
