Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je mi líto té holky od Hadů, jak ji Cheryl polila tím milkshakem," řekl Kevin.
Já, Archie, Veronica a Kevin jsme seděli ve studentské místnosti a povídali jsme si. No, nejžhavějším tématem byl ten oběd.
Cítila jsem se špatně za tu dívku, k nikomu by se nikdo takhle neměl chovat. Věděla jsem, že takhle spolu soupeříme, ale doufala jsem, že se tohle už nestane.
I když jsem hluboko uvnitř věděla, že se to stane.
„Co si o tom myslíš ty, B? Skoro nic jsi neřekla," zeptala se Veronica.
Zvedla jsem pohled od mojí knížky „no-"
„Jak je lidi," řekl Jughead, když vešel do místnosti. Po boku s tou dívkou, na kterou Cheryl vylila milkshake.
Podívala jsem se zpátky na knížku. Co to sakra dělá?
,,Um, ahoj," slyšela jsem, jak Archie řekl.
„Můžeme si přisednout?" zeptal se Jughead.
„Jasně, pojďte," řekla Veronica.
„Buď zticha, třeba si tě nevšimnou," řekla jsem si pro sebe.
,,Tak, jak se jmenujete?" položil Kevin otázku.
„Já jsem Toni, tohle je Jughead," řekla dívka s růžovými vlasy.
,,Super. Uh, já jsem Kevin, to je Archie, Veronica a Betty."
Nedovolila jsem si vzhlédnout od knížky, i když část mě se chtěla podívat do jeho očí.
„Co to čteš, Juliet?" zeptal se Jughead.
Moje srdce vynechalo úder. Co to právě teď řekl?!
„Juliet?" řekl Archie. „Vy se znáte?"
„Mají spolu fyziku," zachránila nás Toni. „A Jughead má pro každého nějakou přezdívku. Většinou jsou založeny na postavách z knih nebo filmů."
Zvedla jsem pohled a podívala jsem se na Jugheada. „Jako zabít ptáčka."
Jughead se uchechtl. „To je jedna z mých oblíbených."
„Jistě, že je," zamumlala jsem a vzala jsem si školní tašku „víš, právě jsem si vzpomněla. Musím se sejít s učitelem Clarkem, neodevzdala jsem úkol."
Zvedla jsem se a odešla pryč. Vůbec jsem se s ním nepotřebovala sejít, jen jsem se musela dostat od Jugheada pryč.
Našla jsem místnost pro školní noviny Modré a Zlaté a vešla dovnitř. Kevin a já jsme tady pracovali většinu našeho času. Je to dobrá místnost k přemýšlení.
Najednou se dveře otevřely a zase zavřely. Když jsem se otočila, znovu jsem spatřila Jugheada.
„Pronásleduješ mě snad, nebo tak něco?!" zeptala jsem se.
,,Ne," řekl ,,já-"
„Nemůžeš to dělat," řekla jsem a tím ho přerušila. „Nemůžeš tam prostě přijít a oslovit mě Juliet, chápeš?! Oni nic neví!"
„Já vím," odpověděl klidně Jughead.
„tak proč jsi to udělal?!" vyštěkla jsem.
,,Já-" řekl a povzdechl si „já nevím."
„Podívej, přeci nemůže být tak těžké hodit tu noc za hlavu," řekla jsem. „Jen jsme se líbali."
Jughead se zasmál ,,to je zhodnocení roku."
Zamračila jsem se ,,co je? Je to pravda!"
,,Ano, líbali jsme se, ale bylo toho víc," řekl. „Vysadil jsem tě na mou kuchyňskou linku, sundal jsem ti tričko a ty jsi potom sundala to moje-"
,,Dobře, chápu to."
Jughead udělal krok ke mně. „Poslyš, Betty. Od té noci tě nemůžu vyhnat z hlavy. I když jsi mě tolikrát odehnala, někde hluboko vím, že cítíš to samé.
Měl pravdu.
Cítila jsem to stejně.
Ale to se nemohl dozvědět.
„Nezajímá mě, že jsem Had. Nezajímá mě, že jsi dcera Alice Cooper-"
„Počkej, počkej. Co s tím vším má společný moje máma?" zeptala jsem se.
Jughead se podíval do země a já pevně sevřela jeho ruku.
Zamrkala jsem. Konečně jsem znala matčino tajemství.
Ale proč teď Hady tak moc nenávidí? Možná jí udělali něco zlého, a proto je opustila. Nemyslela jsem si, že by Jughead mohl znát odpověď.
Pustila jsem jeho ruku. „Řekl jsi, že mě nemůžeš dostat z hlavy. Jak ti to můžu věřit? Jak můžu věřit, že se o mě zajímáš?"
„Protože," řekl Jughead a udělal další krok ke mně. „každou noc když jdu spát, vidím tě v mých snech. Ve snu, kde mě obklopuje temnota a já mám strach, je mi zima a jsem sám. Potom se tam objevíš ty. Tvoje světlo prozáří tmu a zachráníš mě. Říkáš mi, že nemůžeme fungovat a už se nemůžeme vídat, ale já ti řeknu, že můžeme. Nějakým způsobem. Pak tě políbím a... a je to jako by se světlo a tma míchali. Už ten sen mívám měsíc a nevím, jak jinak ti to dokázat, jak ti dokázat, že se zajímám. Vím, že je to špatně, ale zajímám se."
Zamrkala jsem, abych zahnala slzy. Chtěla jsem mu říct, že se taky zajímám a že si všechno z té noci pamatuju.
Ale jak bychom mohli fungovat?"
Musela jsem ho nechat jít, i když to bude bolet.
,,Nemůžeme být spolu," řekla jsem „musíme na tu noc zapomenout. Mrzí mě to."
Než Jughead mohl něco namítnout, vyběhla jsem z místnosti a setřela jsem si slzy, které se dostaly na povrch.
