Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Co jsem se vrátila ke smyslům, má noha pořád pulzovala bolestí.
Pomalu jsem otevřela oči a hned jak jsem si zvykla na světlo přicházející z okna, rozpoznala jsem nemocniční pokoj.
Všechno se mi začalo pomalu vracet. Unikla jsem, našla Jugheada, oba jsme málem zemřeli a já pak upadla do bezvědomí.
„Elizabeth?" uslyšela jsem ospalý hlas mé mámy. Z jejího tónu hlasu šlo poznat, že skoro nevěří, že jsem opravdu tady s ní, vzhůru. Pod očima se jí rýsovaly velké černé kruhy a měla rudé a oteklé oči.
„M-Mami?" zachraptěla jsem.
„Zlato," řekla a oči se jí znovu zalily slzami, „moje zlatíčko, ó můj bože. Jsi v pořádku. Jsi v pořádku."
Rychle nahmatala mou dlaň a stiskla mi ji. Věděla jsem, že by mě chtěla i obejmout, ale bála se, aby mi neublížila.
„Měla jsem takovou starost, moc jsem se bála," řekla přiškrceně. „Myslela jsem si, že tě ti únosci zabili. Ale jsi v pořádku. Moc toho o tvém stavu, tvé noze, nevím, ale doufejme, že to bude v pohodě."
„Kolik je hodin?" zamumlala jsem.
„Půl deváté večer," odpověděla mi máma, jak se podívala na své hodinky. „Spala jsi dva dny."
„Dva dny?" zopakovala jsem, spíše pro sebe. „Wow."
„Já vím," řekla sklesle. „Veronica, Archie a Cheryl čekají na chodbě. Byli tu i Polly, Chic a táta, ale ty se mi povedlo přemluvit, aby šli domů. Ti tři zůstali. Chceš je vidět?"
Přikývla jsem. „Ano prosím, můžou jít dovnitř."
Máma si promluvila se sestrou, která mě chodila kontrolovat, a než jsem se nadála, ti tři se cpaly dveřmi a snažili se u mě být, co nejrychleji jim to šlo.
„B!" vykřikla Veronica a pevně mě objala. Když jsem sykla bolestí, trochu se odtáhla a poslala mi omluvný pohled, ale nepustila mě. Nakonec se odtáhla, když máma oznamovala, že nás nechá o samotě.
„Jak se cítíš?" zeptal se Archie.
„Jak myslíš?" řekla jsem a upřímně se zasmála. Všichni tři se zasmáli se mnou.
Veronica se podívala na svůj mobil a zamračila se. „Musím jít, ale zítra mě očekávej," laškovně se usmála. „Můžu tě svézt?" nabídl se Archie. „Jasně. Mám tě ráda B! Uzdrav se nám brzy."
„Taky tě mám ráda, V," usmála jsem.
Archie se také rozloučil a společně s Veronicou odešel.
Hned co se za nimi zaklaply dveře, otočila jsem se k Cheryl. „Tvoje střílení z luku bylo totálně skvělý."
