Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Takže v podstatě dávám rodičům tichou léčbu," vysvětlila jsem mu.
Právě jsem dokončila vyprávění příběhu o včerejší noci. Byli jsme na našem tajném místě, v Modré a Zlaté, zatímco všichni ostatní byli na obědě.
„Třeba to vzdají," zamyslel se Jughead, „ale mrzí mě, že jsi nezavolala, mohla jsi být se mnou, pokud bys chtěla."
„A jaký by na to měl názor tvůj táta?" zeptala jsem se. „Když už o něm mluvíme, kdy budu mít tu čest ho potkat?"
„Zrovna teď je docela zaneprázdněn s Hadími záležitostmi a tak," odpověděl mi, „ale pravděpodobně se ti jí dostane."
„Jak to mezi sebou máte?" zajímala jsem se. Chtěla jsem změnit téma konverzace na něco oněm, protože povídání si o včerejší noci mi ji víc a víc připomínalo, zatímco já na ni chtěla zapomenout.
Povzdechl si. „Celkem divné. Ještě jsme neprodiskutovali výšku a Hady a pochybuju, že se to někdy stane, jestli to téma nenačnu."
Vycítila jsem, že ho něco trápilo. Nebyla jsem si jistá, jestli to mělo co dělat s jeho tátou, ale stejně jsem něco cítila.
Nebyla jsem si jistá, jak můžu něco takového vycítit, ale měla jsem pocit, že přetvařování se s tím mělo něco společného.
Chytila jsem ho za límec jeho Hadí bundy. „Jsi si jistý, že to je to, co tě trápí?"
Na jeho rtech se zformoval malý úsměv. „Ty mi čteš myšlenky Juliet?"
„Ne," zasmála jsem se. „Víš, že mi můžeš cokoli říct?"
Jughead zaváhal. „Možná o tebe mám strach."
Odtáhla jsem se od něj. „Ty máš strach o mě?"
„No... ano," přeměřil si mě pohledem. „Nechal jsem tě napospas bláznivé rodině, která skrývá snad miliardu tajemství. Byl bych idiot, kdybych se o tebe nestrachoval."
„Nemám kam jinam jít," pokrčila jsem rameny. „A ani se mi nesnaž nabídnout tvůj přívěs. Víš, že to není jedna z možností."
„Ale mohla by být," pohladil mě Jughead po tváři. „Udělal bych pro tebe cokoliv."
Moje srdce poskočilo. „To ti na mě opravdu tak moc záleží?"
„Jsou hamburgery ta nejlepší věc, kterou bůh stvořil?"
Krátce jsem se zasmála, než přitiskl jeho rty na mé.
Jeho ruka chytila zezadu můj krk, zatímco ty mé chytily límec jeho bundy. Dnes už podruhé.
Nemohla jsem se neusmát. Byli jsme tu jen my dva. Žádní rodiče, Hadi či Seveřané.
Dokonce jsem na ně v jednu chvíli zapomněla úplně.
Vzdych unikl z mých rtů, jakmile mě Jughead nadzvedl. Obmotala jsem mu nohy kolem hrudníku, jak mě posadil na stůl.
Zatáhl za gumičku a tak rozpustil mé vlasy, které následně projel prsty.
Vzala jsem jeho čepici a pustila ji na zem, což neudělalo skoro žádný zvuk.
Jughead mě políbil na krku a já zavřela oči.
Znenadání začala zvonit na hodinu a já věděla, že náš čas vypršel.
