Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
🐍 Jughead'spov 🐍
Probudily mě sluneční paprsky, které prosvítaly oknem v mém pokoji.
Ospale jsem zasténal a otočil se na bok.
A tak jsem spatřil oddechující Betty.
Na tváři se mi objevil velký úsměv, aniž bych o něm věděl.
Včera jsme se spolu poprvé vyspali a já nemám žádné výčitky.
Mohl jsem ji slyšet dýchat, bylo to tiché a člověk co není vedle ní, by to neslyšel.
Uvědomil jsem si, že vypadá možná o trochu krásněji, když spí. Její oči byly zavřené a rty trošku pootevřené. Vypadala krapet jako socha. Vypadala tak křehce, jako kdybych se jí dotknul tak se rozpadne.
Uvědomil jsem si, že to zírání na ni asi působí děsivě. Oblékl jsem si boxerky a tričko a tiše jsem opustil pokoj.
Rozhodl jsem se, že bych ji mohl překvapit snídaní. Vím, že to asi bude nic moc, protože jsem v životě nevařil, ale věděl jsem, že si bude myslet, že je to roztomilé.
Když jsem začal prohledávat lednici, abych našel něco, co by Betty mohlo chutnat, můj mobil začal vyzvánět.
Zamračil jsem se. Kdo by mi volal tak brzo ráno?
Podíval jsem se na obrazovku, abych zjistil, kdo mi volá. Táta. Až teď jsem si uvědomil, že vlastně nepřišel domů.
Každopádně díky bohu že nepřišel.
Kdyby zjistil, že jsem se s někým vyspal, obzvlášť se Seveřankou...no, věci by nedopadly dobře.
Přijmul jsem příchozí hovor. „ano?"
„Jugu? Jsi doma? V pořádku?" vychrlil na mě.
„Jo jsem," odpověděl jsem „proč?"
„Dítě," začal „nějaké dítě bylo v noci zavražděno."
Mráz mi přeběhl po zádech.
„Byl to Had?" zeptal jsem se tónem, který jsem nepoznával.
„Ne," odpověděl rychle „je to Seveřan. Jeho jméno je Jason Blossom."
Jason byl dvojče Cheryl.
Byl jsem jako přikovaný. Co když to byl ten Černá Kápě, o kterém jsme našli informace v kanceláři Hirama Lodge?
Ne, to nemohla být náhoda.
„Za jak dlouho budeš doma?" zeptal jsem se.
„Brzy," odpověděl „právě teď jsem s Tall Boyem. Přes noc jsem nebyl doma, protože celé město doslova šílelo."
„Chápu," zamumlal jsem.
„Co jsi včera vlastně dělal?" zeptal se táta „snažil jsem se ti dovolat, ale nezvedal jsi mi to."
Zblednul jsem v obličeji. Oh.
„Um.... učil jsem se." zalhal jsem „na důležitý test. Vypnul jsem si zvonění, abych se mohl soustředit."
„Dobře, už musím jít," řekl „zůstaň v bezpečí."
„Budu," řek jsem předtím než zavěsil.
Mobil jsem položil zpátky na linku a povzdechl si.
Umřelo dítě.
Možná to byla bouračka nebo sebevražda.
Z možných důvodů to prostě nemohla být vražda.
Že?
„Juggie? S kým jsi to mluvil?"
Otočil jsem se za hlasem a spatřil Betty oblečenou v jednom z mých S triček.
A vypadala v něm sexy.
„Oh, to byl jenom můj táta." řekl jsem a přešel k ní.
„O čem jste se bavili? Vypadalo to.... divně." zajímala se.
Nechtěl jsem jí dělat starosti. Věděl jsem, že na to brzy přijde sama. Jen jsem nechtěl být tím, kdo jí to řekne.
„Ty jsi mě odposlouchávala, Juliet?" zasmál jsem se.
Její tváře nabraly rudé barvy. „Možná."
Políbil jsem ji na čelo „chtěla bys něco na snídani?"
„Snídani?" zeptala se „ty umíš vařit?"
„Ne. Ale můžu to zkusit," ušklíbl jsem se.
Betty se zasmála „tak to je něco, na co se chci dívat."
Zasmál jsem se s ní a pak ji políbil. Popravdě jsem úplně zapomněl na Jasona Blossoma.
