Růže mají trny (I. díl) ✓

Válka růží

Jak jsem psala v úvodu, tady máte shrnutí celého konfliktu, který později dostal název válka růží. Za jeho průběhu se mu říkalo spíše válka bratranců. Válka růží je však nyní již tak vžitý název, že ho budu používat i já.

Je to celkem dlouhé popisování, takže pokud vás to vůbec nezajímá, můžete přeskočit na konec kapitoly, kde najdete aspoň rodokmen a pár důležitých věcí o postavách, které v díle budu rozhodně zmiňovat.

Doufám, že to bude dostatečně srozumitelné :D protože je to opravdu trošku složitější.

Válka růží - pravděpodobně jedno z nejvzrušujících období středověkých anglických dějin.

Tato občanská válka, jež zuřila v Anglii v letech 1455 až 1485 (1486), probíhala mezi dvěma anglickými rody, a to mezi Yorky, mající ve znaku bílou růži, podporovány feudály z hospodářsky vyspělejšího jihu a jihovýchodu, a Lancastery, mající v erbu červenou růži a podporovány vysokou šlechtou severní Anglie.

Jak Yorkové, tak Lancasteři přitom pocházeli ze stejné krve. V letech 1327 - 1377 seděl na anglickém trůnu Eduard III. Plantagenet. Yorkové pocházeli z ženských příbuzných jeho druhého a čtvrtého syna, Lancasteři pocházeli z linie jeho třetího syna Jana. Ač by se dalo očekávat, že rody budou zpřízněné, opak byl pravdou. Oba rody měly své eso v rukávu a nárokovaly si tak anglický královský trůn.

Události, které nakonec vedly k občanské válce, začínají právě už po smrti Eduarda III. roku 1377. Jelikož několik dní předtím zemřel také jeho dědic, Eduard, kterému se říkalo Černý princ, na trůn usedl nezletilý syn Černého prince, Richard II. Když dospěl, nepočínal si příliš rozumně, choval se krutě (spekuluje se, že trpěl nějakou duševní nemocí) a když nechal popravit svého vlastního strýce, vévodu z Glocesteru, šlechta se začala cítit ohroženě. V čele s královým bratrancem Jindřichem Bolinbrokem se rozhodla jednat: roku 1399 svrhli krále z trůnu a místo něj se ho chopil právě Jindřich Bolinbrok, jakožto Jindřich IV.

(Tímto ovšem byl zcela opominut nárok větve, druhorozeného syna Eduarda III. - ano, právě toho, ze kterého pocházel rod Yorků.)

Jindřich IV. zemřel 20. března 1413. Na trůn nastoupil jeho syn Jindřich V. Věnoval hlavně válce s Francií a získal pro Anglii nová území. Byl to velký bojovník a lidé si ho vážili. Roku 1422 ovšem Jindřich V. neočekávaně zemřel a krom královské koruny zanechal svému devítiměsíční synu Jindřichu VI. také pokračující válečný konflikt ve Francii (stoletá válka, 1337 - 1453). V regentské radě se rozpoutaly spory o moc. Krom toho se snažila získat vliv také rodina de la Pole, jež zbohatla svým obchodem s vlnou, byla povýšena do šlechtického stavu a získala vévodství .

Spory u dvora se odrážely na celé zemi, navíc se Anglii ve stoleté válce nedařilo a jeden neúspěch střídal druhý. Roku 1445 si, již zletilý, Jindřich VI. vzal Markétu z Anjou, která byla dcerou francouzského vévody, a to výměnou za navrácení některých území Francii. To mělo za následek občanské nepokoje, který vyústily dokonce ve vtrhnutí rozzuřeného davu do Londýna.

Jinak Jindřich VI. představoval umírněného a nerozhodného panovníka, který se spíše než o vládu zajímal o náboženství a vzdělání. Hlavní iniciativu tak převzala jeho manželka Markéta z Anjou, jež na něj měla značný vliv. Právě proto bylo toto manželství mezi některými šlechtici nepopulární a především pak samotná Markéta. Upřednostňovala Somersety a Suffolky, pronásledovala Salisburyho, Warwicka a snažila se také omezit vliv Richarda Plantageneta z Yorku, protože se měl stát dědicem v případě, že by se jí nenarodil syn. Ten se manželům narodil roku 1453. V té samé době se u krále projevil záchvat šílenství a ztráta paměti, takže se správy nad zemí chopil jako regent právě Richard z Yorku.