Nejlepší co mám (Dramione) ✓

45. kapitola

„Lásko. Vstávej." Šeptala Hermiona. „Ale mě se ještě nechce." Zabručel Draco. „Vstávej. Lásko! Je pátek. Zítra si spi do kolika chceš,ale dneska musíš vstát." Žadonila Hermiona. „A Jamese zítra nemáme?" Zeptal se Draco a měl stále zavřené oči. „Draco! Zítra je pátého června! Takže žádný James. Budeš pěkně se mnou. Ale vstávej." Řekla Hermiona a Draco konečně otevřel oči. „Dneska ti to sluší, sluníčko." Usmál se a ona ho políbila. „Ale to snad ne! Vstávejte, jestli nechcete přijít pozdě." Řekla Ginny, která se právě vracela ze snídaně a nesla už skoro čtyřměsíčního Jamese.
„Ahoj zlatíčko." Usmála se Hermiona na Jamese, zatímco Draco zmizel v koupelně.

***

„Víš,že jsi každý den hezčí a hezčí?" Zeptal se Draco a Hermiona se začervenala. „Díky." Řekla a políbila Draca. „Je to pravda." Řekl Draco. Oba dva teď byli trochu jiní. Jejich vztah začal jakoby od začátku a mohlo za to týdenní volno,během kterého jela Hermiona za rodiči. Celý týden se oba dva cítili úplně prázdní a chodili jako tělo bez duše. Každý den si poslali tolik dopisů,jako si někdo pošle za celý život a každý večer nemohli bez toho druhého usnout. A tak se nakonec stalo, že si ti dva přísahali, že spolu budou až do konce svých dnů. A od té doby se k sobě mají ještě víc než kdy předtím. Ano, jde to.

Flash back

Hermiona právě přijela k rodičům a  už se jí po Dracovi stýskalo,proto vzala papír a na něj napsala:

Ahoj lásko,
Tak jsem dorazila a už se mi po tobě stýská. Kéž by jsi tady byl se mnou.
                               Tvoje princezna 🖤

Přečetla si po sobě dopis a poslala ho.
A za půl hodiny už se sova vracela se vzkazem:

Ahoj princezno,
Je dobře, že jsi dorazila v pořádku.
Taky se mi po tobě stýská,
vůbec nevím,jak to tu bez tebe
celý týden vydržím. Ale já to zvládnu.
Užij si to s rodiči a vrať se mi brzy.    
                                         Tvůj Draco 🖤

A takhle si psali dál a dál až do deseti,kdy si šla Hermiona lehnout.

***

Už byl pátek a na Hermionině stole bylo pět kopiček po devadesáti dopisech. Až tak často si psali. Koneckonců, Hermiona byla stejně víc ve svém pokoji, než s rodiči a byla celá bledá, až si její rodiče mysleli, že je nemocná,ale když jim řekla, jak se věc má,jenom se usmáli a nechali Hermionu být.

***

Byla neděle. Konečně neděle! Hermiona stála na nástupišti 9 ¾ a čekala na vlak. Bylo za pět jedenáct.
A vlak nik-právě přijel. Hermiona se vydala do vlaku, sedla si do prázdného kupé, otevřela si knihu a četla.

***

Vlak zastavil a Hermiona vystoupila úplně jako první. Byla bledá a vůbec se neusmívala. No... alespoň dokud si nevšimla jeho. Její blonďatý Zmijozel! Stejně bledý jako ona. Hned jak ho viděla se za ním rozběhla a on za ní. Doběhli k sobě a objali se a vypadalo to, že nemají v plánu se pustit. Stáli tam asi půl hodiny, než se od sebe odtáhli a políbili se. „Draco." Vydechla Hermiona. „Hermiono,tak moc jsi mi chyběla." Řekl Draco a znovu ji objal. „Slib mi, že už takhle nikdy neodejdeš a budeš se mnou až do konce života." Řekl Draco se slzami v očích. „Slibuju, nikdy už od tebe neodejdu." Řekla Hermiona. „A ty mi slib to samé." Řekla a on přikývl.

End od flash back

„Princezno, půjdeme na hodinu?" Zeptal se a Hermiona přikývla. Byla tak zabraná do Draca, že zapomněla na hodinu. „Tak pojď. " Usmál se a odešli na Obranu proti černé magii.

***

„Draco, já jsem zas nevěděla co ti mám koupit, koupit k narozkám." Řekla Hermiona, když leželi s Dracem v posteli. „Neboj, ať už jsi mi vybrala cokoliv, bude to krásný." Řekl Draco a políbil ji do vlasů. „Tak dobře, když myslíš." Usmála se Hermiona, víc se k němu přitiskla a poslouchala tlukot jeho srdce a jak pravidelně oddychuje.  Jak ho milovala! Za chvíli už oddychovala spolu s ním.