Nejlepší co mám (Dramione) ✓

55. kapitola

„Tak fajn. Začínáme." Řekla Hermiona a poklepala hůlkou na zeď.

Sova právě přilétla na Malfoy Manor.
„Luciusi, podívej! Je tady další sova. A je od Draca a Hermiony!" Řekla nadšeně Narcissa a opatrně si vzala dopis, který otevřela tak, aby nepoškodila obálku -což se jí mimochodem povedlo- a vyndala tvrdý papír, který byl na okraji zlatý a i všechno ostatní bylo napsáno zlatou barvou a začala číst. „Merline! Už je to tu!" Vydechla Narcissa nadšeně a utírala si slzy. „Co to je?" Zeptal se Lucius. „Podívej." Řekla radostně a zamávala mu oznámením před očima.  „Počkej. Ukaž." Řekl a vyškubl jí oznámení z ruky. „Úžasné, viď?" Řekla Narcissa nadšeně a objala ho. „Nepřipomíná ti to nějakou, Malfoyi?" Zeptal se Harry s úsměvem. „Možná." Řekl s úsměvem a podíval se na Hermionu, která se usmívala od ucha k uchu. „Co to dělá?" Divila se Ginny, když viděla, jak Lucius Narcissu objal a zavřel oči, ze kterých mu začaly stékat slzy. „On jí objímá?" Divila se Hermiona. „On ví, jak se to dělá?!" Zeptal se Draco nevěřícně. „Evidentně." Řekla Hermiona a s úsměvem stiskla Dracovu ruku.

„A co to dělají teď?!" Vykřikl zděšeně Harry, zatímco všichni otevřeli pusy a koukali na to, jak Lucius svlékal Narcisse pyžamo a ona ho vášnivě líbala. „Ne! Fuj! Dej to pryč!" Řekla Ginny s odporem. „Hermiono, dej to pryč! To je odporný!" Vypískl Draco a Hermiona přiběhla k obrazovce. „Já ale nevím, jak se to dělá! Malfoyi! Do prdele dej to oznámení pryč!" Ječela Hermiona. „A jak asi, když jsem tady?!" Řekl Draco a zakryl si rukama oči. „Ale tebe nemyslím!" Vypískla Hermiona.„Ááááá!!!" Zakřičeli všichni, když slyšeli vzdychání. Bohudík, že měli na pokoji ševelissimo, kvůli Jamesovi. „Merline! Pomoc!" Pištěl Harry. „Hermiono! Udělej s tím něco!" Křičel na ní Draco. „Ale co?!" Křičela Hermiona na něj a otočila se ke zdi zády. „Merline! Ať už to skončí!" Pištěla Ginny. „Jestli má stejnou výdrž jako já, zrzko, tak to budeme poslouchat ještě hodně dlouho!" Řekl Draco a udělal svůj typický úšklebek. „Fuj! Neseznamuj nás s detailama!" Vykřikla Ginny. „Blé!" Vyplázla Hermiona jazyk, když slyšela Narcissino slabé zasténání. „Zřejmě ti dělají sourozence Malfoyi." Ušklíbnul se na něj Harry a všichni ostatní se na něj zašklebili. Jako... každý jedináček chce sourozence, ale ne koukat se na jeho... ‚výrobu'. „Íííííí!!!" Pištěli všichni přítomní, když zahlédli Narcissina ňadra. „Hermiono!" Zakřičeli všichni na Hermionu. „Honem peřinu!" Zakřičela Hermiona a Draco jí rychlostí blesku podal peřinu ,kterou Hermiona přikryla zeď. No... bohužel ty vzdechy byly slyšet furt. „Dej pryč ten zvuk! Uffffffffff..." Vydechli všichni, neboť Dracův otec právě pustil svatební oznámení a tím ukončil tahle strašlivá muka. „To bylo to nejhorší, co jsem kdy viděla." Řekla Hermiona a objala Draca. „Fuj! Co to děláte?!" Řekli Harry s Ginny znechuceně. „Co je na objemutí špatného?" Divila se Hermiona. „Oni se nejdřív objali!!" Vykřikli všichni čtyři jednohlasně a než bys řekl švec, Draco s Hermionou se od sebe odtáhli.  „No... alespoň víš, že se tvoji rodiče líbají." Řekla Hermiona a Draco na ní vykulil oči a následně se začal smát. „Co je?" Koukali se na něj všichni nechápavě, jelikož za sebou právě měli nejhorší zážitek svých životů. Tohle bylo snad horší než celá válka a on se směje?! „Co je k smíchu!?" Zavřeštěla Hermiona. „To-to b-bych chtěl vidět t-ten výraz! " Řekl Draco a začal se smát ještě víc. „Kd-kdybychom jim řekl-i!" Řekl, ale znovu se začal smát. „Co?" Divila se Ginny. „Kdybychom jim řekli, že jsme viděli jejich... ehm...no... souložení..." Řekla Hermiona, načež Draco přikývl a ona vyprskla smíchy.

***

„Hermio, jak dlouho už víš, že jsi těhotná?" Zeptal se Draco, když vedle sebe jen tak leželi v posteli, zatímco od vedlejší postele se ozvali zvuky, kvůli kterým nemohl ani jeden z nich usnout...
„Už to bude asi týden." Řekla a povzdechla si. Proč ten čas utíká tak rychle...

***

Ano, čas utíká rychle a my se nacházíme ve dni, který  má datum 23. června devatenáct set devadesát devět. Spousta studentů nemohla vůbec spát a radši se učili, neboť dnes se psaly zkoušky O.V.C.E. No a chudák Hermiona, to nesla velice těžce, jelikož se učila jenom 299 dní v roce. „Sluníčko, neboj se. Jsi naučená až až." Opakoval jí Draco. „Draco, co budu dělat. 66 dní jsem se neučila." Říkala Hermiona a chodila po ložnici sem a tam. „Princezno, pojď sem." Řekl Draco , chytil jí za loket a stáhl jí do jeho příjemného objetí, ve kterém se vždycky uvolnila. Všechen stres z ní opadl a ona vnímal jen to, jak jí šeptá: „Zvládneš to, princezno."
„Miluju tě, Draco." Pošeptala mu do hrudi. „I já tebe, Hermio." Pošeptal jí, načež jí chytl za bradu a políbil.

***

Bylo už po obědě. Všichni nakráčeli do Velké síně s tím, že do oběda budou mít hotovo. Hluboce se mýlili. Do Velké síně nastoupili před devátou a v devět začali psát. Hermiona psala zatraceně rychle, ale byla už trochu klidnější. Ginny s Harrym se drželi za ruce, což jim oběma dodávalo odvahu. Hermionu samozřejmě chvíli mrzelo, že Draco není z Nebelvíru. I když... Malfoy v Nebelvíru. Tak proč ona není ve Zmijozelu... Hermiono sakra! Nad čím to přemýšlíš! Jsi přece hrdá Nebelvírka.

Každopádně, bylo po obědě a hodiny právě odbily půl druhé, což bylo pro Hermionu znamení, že by si mohla všechno projet znovu. A zatímco ona si kontrolovala své odpovědi, Draco -který si už mimochodem všechno zkontroloval- si ji prohlížel. Byla tak roztomilá, až měl chuť vstát, dojít k Nebelvírskému stolu a políbit jí. Koneckonců, byla jeho. Kdysi dávno mu to slibovala. Ty věty si úplně vybavoval: „A ještě něco, abych byla úplně tvoje. Už mi nebudeš říkat Grangerová." A dodržoval to? Jistěže ano.
Neustále se na ní koukal. Byla úžasná. Neposlušný pramínek vlasů si dávala za ucho a přitom se koukala pořád jenom do papírů. Tak strašně za ní chtěl jít. Vždyť jí nemohl obejmout už čtyři a půl hodiny. Nikdy od doby, kdy spolu spali každou noc od ní takhle dlouho nebyl. Když tedy nepočítáme ten týden, co byla Hermiona u rodičů. Najednou zvedla svoje úžasné tmavé oči od papíru a podívala se jeho směrem a ústy mu naznačila otázku: „Máš hotovo?" On přikývl a pohodil hlavou směrem k ní a ona taky přikývla a usmála se na něj, takže on na ní taky. Podívala se na hodinky a povzdechla si a on se na ní podíval pohledem, který naznačoval, aby, mu řekla, kolik je hodin a ona mu ukázala obě ruce. Takže deset. To je ale pořád ještě dost, a tak si taky povzdechl a ona se napila vody. Ano,dostali každý džbánek vody, aby tam nezkolabovali, jelikož bylo horko a většina z nich byla celkem vystresovaná. „Posledních pět minut!" Zakřičela McGonagallová a všichni začali plašit ještě víc než předtím, až na Hermionu a Draca, kteří si povídali jakýmisi posunky.
Když už je o nich řeč (v podstatě jako celou knížku 😂) tak Draco právě Hermioně posílal vzdušný polibek a ona se na něj usmála a vzdušný polibek mu oplatila, a tak se na sebe usmívali a posílali si vzdušné polibky, dokud nezazněl gong a všichni, kteří ještě neodevzdali testy -což byla opět většina- se museli spokojit alespoň s tím, že nemají prázdný papír. „Odložte brky!" Řekla McGonagallová a všichni neochotně odložili brky. Až na Draca a Hermionu. „Výsledky budou zveřejněny po víkendu. Můžete jít." Řekla s úsměvem a všichni se neochotně začali sbírat, ale Draco s Hermionou k sobě vystřelili a políbili se tak dlouze a jemně. No samozřejmě, že skoro všichni zatleskali a Hermiona se začervenala. „Chyběl jsi mi." Pošeptala Dracovi. „Ty mě víc." Řekl a ona zavrtěla hlavou. „Tak pojď." Řekl Draco, vzal Hermionu za ruku a odvedl ji...do kuchyně. Ať to bylo jak to bylo, už měl hlad, takže si usmyslel, že prostě půjde do kuchyně.

Tak jo. Ahoj. Nevím, proč jsem tu kapitolu zakončila takhle, ale snad se líbí. Musím říct, že na začátku téhle kapitoly jsem se docela zasmála, když jsem si představila souložení Dracových rodičů...😂
Každopádně další kapitola bude asi dneska večer a nebo zítra ráno. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛