Nejlepší co mám (Dramione) ✓

52. kapitola

„Nemůžu uvěřit tomu, že to zařídí takhle na rychlo." Řekla Hermiona nadšeně. „Za pár dní už budeš opravdu Malfoyová!" Řekl Draco. „Budeme to muset říct McGonagallové, abychom se mohli věnovat přípravám." Řekla Hermiona a povzdechla si. „Ta žádost o ruku nemohla počkat, viď?" Řekla a usmála se. „Ne." Usmál se a Hermiona na něj. „Princezno, jsi krásná." Řekl a pohladil jí po ruce. „Díky." Usmála se a políbila ho. A tak tam ty dvě spřízněné duše stáli na žhnoucím slunci a líbali se. „Miluju tě." Řekl Draco do jejích rtů. „Já tebe taky." Usmála se a políbila ho znovu. „Taky jsi vždycky, když jsi byla dítě nesnášela, když jsi někde šla a někdo se tam líbal?" Řekl Draco s úsměvem, když si vzpomněl, jak to sám nesnášel. „Mně to přišlo roztomilé, ale u rodičů mi to nějakým způsobem vždycky vadilo." Usmála se a Dracovi úsměv trochu spadnul. „Naši se přede mnou nikdy nelíbali...a kdo ví jestli někdy jo." Povzdechl si. „Draco," začala Hermiona s úsměvem. „Nic si z toho nedělej. Zapomeň na minulost a nepřemýšlej nad budoucností, protože žiješ teď. Se mnou." Usmála se víc a on ji objal tak silně, až to trochu bolelo a jí bylo jasné, že když dělá zrovna tohle, tak zadržuje slzy -ty slzy, které jí vždy drásaly srdce- proto se k němu víc přitiskla a čichala tu úžasnou vůni a poslouchala tlukot jeho srdce. „Díky, princezno." Pošeptal jí do vlasů a ona ho objala ještě víc.

***

„Jo,jo,jo,jo! Pojď!" Táhla Hermiona Draca na večeři. Proč táhla? No...tak se vrátíme kousek zpátky.

Bylo něco málo před půl šestou. Najednou někdo začal klepat do zdi hřebík a všem to začalo připomínat časy za Umbridgeové.  Hermiona se pochopitelně chtěla jít podívat, a tak Draco neprotestoval a šel se s Hermionou podívat, co se to vlastně děje. „To ne!" Vydechla Hermiona. „Jak to zjistili?" Divil se Draco a prohlížel si novou obří nástěnku, na které bylo uprostřed napsáno: Blahopřejeme Malfoyovi a Grangerové k jejich budoucímu sňatku a dítěti! Celé Bradavice.
„Hej! Kočičko, fakt nosíš v břiše Malfoyovo dítě?" Zeptal se někdo z Mrzimoru. A pak že Mrzimorští jsou normální...i když, neházejme všechny do jednoho pytle...
„Co když jo?" Zeptal se Draco a udělal svůj typický úšklebek. „Blahopřejeme!" Zakřičela celá ta skupinka a Hermiona protočila oči. „ZABINI!!" Zakřičela přes celé Bradavice. A netrvalo dlouho a už se k nim přiřítila celá skupinka ve složení: Blaise Zabini,Pansy Parkinsonová, Theodor Nott,Harry Potter, Ginevra „Ginny" Potterová a James Potter. „Co má tohle znamenat?!" Řekla ledově až z toho všem přítomným naběhla husina. „Já v tom prsty nemám." Řekl Blaise a otočil se na Pansy. „Pansy? Nechceš se přiznat?" Řekl a Pansy se podívala do země a pípla: „Pardon." „Pansy, vždyť to musela vidět snad už půlka Bradavic!" Řekla Hermiona a trochu se zklidnila. „Ale byl to Blaisův nápad a Theodorův." Řekla Pansy. „Teď už se s tím asi nic neudělá." Povzdechla si Hermiona. „Co se stalo, že jste tady všichni spolu?" Divil se Draco. „Díky vám se všechny koleje jaksi usmířili a my nejsme výjimka." Řekla Ginny s úsměvem. „Jak jako?" Zeptala se Hermiona. „Tak takto." Řekl Blaise. „To vlastně díky tomuhle." Řekla Ginny a pohodila hlavou směrem k nástěnce. „Jako vážně?" Podívala se na ní Hermiona nevěřícně. „Evidentně." Řekla Ginny. „Grangerová, fakt si bereš Malfoye?" Ozval se za nimi nějaký Zmijozel. „Blahopřeju." Řekl s úsměvem a Hermiona málem omdlela. „Jestli nám takhle budou blahopřát všichni, tak si zalezu do sklepení a už nevylezu." Povzdechl si Draco. „Ale jdi ty. Náhodou je to od nich hezké." Řekla Hermiona a Draco protočil oči. „A já mám hlad, takže jdeme na večeři." Řekla Hermiona a vzala Draca za ruku, ale ten se furt zastavoval a říkal, že nikam nepůjde, takže ho Hermiona musela do Velké síně dotáhnout, a tak se nacházíme v přítomnosti.