Nejlepší co mám (Dramione) ✓

49. kapitola

„Hermiono, co jsi dělala s Ginny v té posteli?"  Zeptal se Draco. „To bys rád věděl, viď?" Usmála se Hermiona. „Docela jo." Řekl Draco a Hermiona se usmála. „No... včera jsi byl na mol, a tak jsme šli do Nebelvíru. Samozřejmě jsme nešli zdí,jak jsi to plánoval." Řekla Hermiona a usmála se. „Potom ses mě zeptal kdy chci svatbu a řekl jsi mi, abychom se šli líbat-" „A co jsi mi na to řekla?" „Že se domluvíme až budeš střízlivý. No a nakonec jsi sebou fláknul o postel. Jenže tak nešikovně, že bych se tam neměla šanci vejít, takže jsem si musela lehnout k Ginny." Řekla Hermiona. „Aha. Už jsem střízlivý." Řekl Draco a Hermiona se rozesmála, když v tom Draco polapil její rty do svých. „Draco." Vydechla Hermionay, když se o sebe opřeli čely. „Nechceš si s tím dojít na kontrolu?" Zeptal se Draco. „Počkáme do konce školního roku." Řekla Hermiona.

„Nedávno jsem byl za McGonagallovou, zeptat se, jestli nemůžeme opustit školní pozemky a podívat se spolu po nějakém domě."  Řekl Draco a Hermiona se na něj překvapeně podívala. „No co koukáš?" Řekl Draco a Hermiona se usmála. „Doufám, že bude mít tvoje oči." Řekla a Draco se usmál. „Kdo?" Ozvalo se za nimi. „Nikdo." Řekla Hermiona. „Už přemýšlíte nad dítětem? A co svatba? Už ti dal Malfoy prstýnek?" Řekl Ron pobaveně a podíval se na Hermionin prsteníček,na kterém se třpytil onen stříbrný prsten se zeleným kamínkem. „Ty si ho bereš!" Řekl Ron a všichni přítomní -což byli hlavně lidi z mladších ročníků- se na ně otočili a začali si cosi šuškat. „Ano Rone." Řekla Hermiona a upřeně se mu zadívala do očí. „Jeho si bereš a mě jsi tenkrát odmítla?!" Řekl a Hermiona se zarazila. O tom věděla jen Ginny a možná i Harry. „Tebe jsem odmítla, ano. Zopakuji to znovu. ODMÍTLA. Nemám o tebe zájem, Ronalde. Tak mě nech být a hledej si jinou!" Řekla Hermiona a stoupla si a Draco vedle ní. Byl připraven se s ním poprat,kdyby na ní zaútočil. „Ale já nechci jinou, já chci tebe." Řekl a Hermiona protočila oči. „U mě nemáš šanci,za pár týdnů budu vdaná a za pár měsíců budu mamka! Takže se seber a dej si odchod!" Zakřičela Hermiona a Ron vykulil oči nanovo. „Ty s ním čekáš dítě?!" Zakřičel přes celou Velkou síň. „Co když jo?" Řekla Hermiona a udělala na něj úšklebek. „Když jo, tak se budu snažit ještě víc." Řekl Ron a Draco zrudnul. „A když ne?" Řekla Hermiona s provokativním úsměvem. „Když ne, tak se budu snažit váš vztah zničit." Řekl a Hermiona chytla Draca za ruku, jelikož jí zaťal v pěst. „Víš co Ronalde? Snažit se o mě můžeš, pokusit se náš vztah zničit taky můžeš,ale jen ztrácíš čas. A třeba taková Parvati Patilová, by o tebe měla zájem." Řekla a Draco i Ron se na ní překvapeně podívali. „Zaslechla jsem jí." Dodala. „A teď nás omluv, musíme jít." Řekla,vzala do ruky jeden toust stejně jako Draco a odešli pryč.

***

„Tak co, jdeme?" Zeptala se Hermiona Draca. „Můžeme." Řekl Draco a políbil Hermionu. „Draco, tohle mi nemůžeš dělat." Vydechla. „A co?" Zeptal se. „Brát mi všechen vzduch z plic." Řekla Hermiona s úsměvem a vzala Draca za ruku. „Tak můžeme?" Zeptal se a Hermiona přikývla, načež se přemístili. „Kde to jsme?" Zeptala se Hermiona. „Kousek od Příčné ulice." Řekl Draco. „A co tu děláme?" Řekla pobaveně. „Máme tady sraz s tím chlapem." „Dobré odpoledne! Vy musíte být Malfoyovi." Řekl ten pán a Hermiona se na Draca usmála. „Skoro Malfoyovi." Řekl Draco a Hermiona se zasmála. „Tak pojďte. Vy si máte jít prohlédnout dva byty a jeden dům,dva domy." Řekl a podíval se do papírů. „Přesně." Řekl Draco a Hermiona tázavě nadzvedla obočí. „Tak jdeme. Chyťte se, prosím." Řekl a Hermiona i Draco se ho chytili.

„A jsme tu. Jsme pět ulic od Příčné. Pojďte za mnou prosím." Řekl a Draco s Hermionou vyrazili. „Tak. Prosím, porozhlédněte se tu." Řekl a pustil je dovnitř do bytu.  Byl dvoupatrový. V prvním patře se nacházela prostorná kuchyň propojená s obývacím pokojem a jídelnou,ze které vedl balkon. V chodbě byli dveře na záchod, do koupelny a do jakési šatny. Druhé patro bylo v podkroví. Byli tam dva dětské pokoje velké snad jako čtyři bradavické ložnice,mezi kterými se dalo přecházet přes balkon, prostorná pracovna, ložnice velká jak ty dva dětské pokoje dohromady, taky s balkonem a další místnost na oblečení. „Draco, ty nejsi normální! Pokud bych měla přispět na tenhle byt, tak si budu moct dovolit zaplatit jen záchod." Řekla Hermiona a Draco se uchechtnul. „Jenže princezno, zapomínáš na to, že já mám vlastní trezor u Gringottových, (Pozn. au. Už zas nevím jak se to píše.)  Ve kterém je tolik peněz, že si tenhle byt budu moct koupit ještě stokrát a jednou." Řekl Draco. „Al-" „Žádný odmlouvání." Přerušil ji Draco. „Fajn." Povzdechla si Hermiona. „Líbí?" Zeptal se. „Moc." Usmála se. „Kolik bodů od jedné do deseti mu dáváš?" Zeptal se. „Deset." Řekla Hermiona a Draco přikývl. „Tak jedeme dál!" Řekl Draco a popohnal Hermionu.
Takhle to šlo až do večera...no nakonec vítězem stal stejně byt číslo jedna. „Kolik nás to bude stát?" Zeptal se Draco. „Něco málo přes devadesát milionů galeonů." Řekl ten chlap a Hermiona se zakuckala čajem, který zrovna pila, takže jí Draco bouchal do zad. „V pořádku?" Zeptal se Draco. „Devadesát milionů?" Řekla Hermiona polohlaem. „Nějak jsem s tím počítal." Řekl Draco a vytáhl z kapsy zmenšený pytel, který následně zvětšil a peníze vysypal na váhu, která stála vzadu. „V pořádku." Řekl ten chlap. „Tak mi tu podepište tyhle papíry a byt je váš." Řekl a Draco podepsal několik papíru. „Děkuji." Řekl ten chlap. „My děkujeme." Řekl Draco, vzal si papíry a klíče, které mu ten chlap podával a spolu s Hermionou se přemístili do jejich nového bytu. „Draco, jsi blázen." Usmála se Hermiona. „Do tebe." Řekl a políbil jí. „Tak jdeme do Bradavic? Za dvacet pět dní se sem zase vrátíme." Řekl a ona přikývla, načež se přemístili do Bradavic.

A je tu další část! Pár kapitol už mám předepsaných, takže zítra ráno vyjde další. Zatím ahoj! Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛