Nejlepší co mám (Dramione) ✓

60. kapitola

„Poběž, Draco." Usmála se  Hermiona, když bylo půl dvanácté a za půl hodiny měli mít oběd. Poslední oběd v Bradavicích...jak jim to tady bude chybět. Dokonce i Draco řekl, že se mu  bude stýskat. Dneska spolu samozřejmě neseděli, jelikož každý seděl u svého stolu, tak proč by zrovna oni dva měli být výjimkou. „Tak si užij oběd." Usmála se Hermiona a před Velkou síní se políbili. „I ty." Usmál se a poté se rozdělili. Ano, oběd měl být až za půl hodiny, ale bylo to jen krycí jméno (😂) pro 11:45.

„Drazí studenti, ještě než začnete hodovat, vám ze sedmých a jakoby osmých ročníků chci poděkovat a pochválit vás. Všichni jste ze zkoušek prošli. Chci vám poděkovat i za vaši pomoc v bitvě o Bradavice. A nyní udělíme Školní pohár, co říkáte?" Řekla a studenti se usmáli. „Na čtvrtém místě je Mrzimor se třista patnácti body. Na třetím místě je Havraspár se třemi sty devadesáti pěti body." Ozval se jásot. „Na druhém místě... nám jenom o kousíček skončil.......Zmijozel. Se čtyřmi sty padesáti devíti body. A na prvním místě Nebelvír, se čtyřmi sty šedesáti dvěma body!" Řekla a všichni a dokonce i Zmijozeláci zatleskali. „A teď se můžete pustit do oběda, studenti moji." Řekla McGonagallová a rychle se otočila, neboť měla slzy na krajíčku. Tentokrát ji obzvlášť bolelo se s těmito studenty loučit. Nějak jí přirostli k srdci... „Hermiono, co je?" Zeptala se starostlivě Ginny, když viděla, že její kamarádce tečou slzy. „Bude mi to tady chybět... vzpomínáte si, co všechno jsme zažili? Hledali jsme Quirella,hledali Tajemnou komnatu, pomáhali Siriusovi, vraceli se v čase, mlátili Draca," Řekla a rozesmála se. „Hledali jsme viteáli, smáli se každé kravině... chodili na procházky. Prožili jsme tady skoro celé dětství a teď musíme navždycky odjet." Povzdechla si Hermiona a Harry a Ginny ji objali. „Už se neuvidíme každý den." Zašeptala Hermiona a utřela si slzu.

***

„Hermiono!" Zakřičel někdo zezadu. „Pansy! Blaisi! Theo!" Řekla nadšeně a objala své Zmijozelské kamarády. „Rone!" Zakřičela Hermiona na Rona a ten se k nim neochotně došoural. „Rone, promiň. Chtěla jsem jen... usmířit se. Zapomeňme na to, co jsme si udělali a buďme zas kamarádi, jako jsme byli." Řekla a Ron přikývl a objal ji. „No... zaslechl jsem, že svatbu budete mít jedenáctého... myslíš si, že bych mohl přijít?" Zeptal se a Hermiona nadšeně přikývla a vytáhla z kapsy pozvánku. „Ahoj sluníčko." Ozval se za ní Draco a objal ji. „Ahoj lásko." Usmála se Hermiona a chytla ho za ruku. „Sluší vám to spolu." Řekl Ron a Hermiona se usmála. „Díky Rone. Tak...jdeme si sednout?" Zeptala se Hermiona a všichni přikývli. „Jak jsi to dokázala?" Divil se Draco. „On sám." Usmála se a Draco přikývl. „Tak pojď." Řekla Hermiona a zatáhla Draca do vlaku.

„Hele vy dva a máte vůbec kde bydlet?" Zeptal se Theo a Hermiona se usmála a přikývla. „A kde?" Zeptal se hned Blaise. „Pár ulic od Příčné." Řekly Ginny s Pansy jednohlasně. „Takže vás Hermiona informuje?" Řekl Blaise kapku uraženě. „Od toho máš Drakouška." Usmála se Hermiona a schválně takhle Dracovi řekla, jelikož věděla, jak tohle nesnáší. „Tak poslouchej, Hermelíno, my nejsme holky, které si sdělují každou věc, která si jim kdy za život stala." Ušklíbnul se a ona na něj. „Tak fajn, Malfoyi, za tu Hermelínu, pojedu bydlet k Potterovým." Řekla Hermiona a Draco okamžitě vstal, chytil ji za ruku a políbil. „Promiň, princezno. Ale Drakoušek taky nemusel být." Pošeptal jí a ona se omluvně usmála a políbila ho. „Hej vy dva! Nechcete si to rozdat někde jinde?" Ozval se Blaise a Hermiona s Dracem se ušklíbli. „Teda Hermio, že budeš Malfoyová, to jsem věděla, ale že se tak budeš i šklebit." Řekla Ginny pobaveně a Draco se na Hermionu hrdě usmál. „Chceš to ukázat?" Zeptala se Hermiona chladně. „Dobře." Řekla Ginny a Hermiona po ní hodila ten slavný Malfoyovský úšklebek. „Malfoyi, vždyť tys nám jí úplně zkazil. Nejdřív ty úšklebky, teď ten tón hlasu. Co s ní bude za rok?" Řekl Blaise a Hermiona se pobaveně podívala na Draca, který po něm hodil úšklebek. „Blaisi, můžu tě ujistit, že tohle je úplně všechno." Usmála se Hermiona na svého čokoládového kamaráda a ten se usmál. „To je dobře." Zamumlala Ginny a Hermiona se na ní pobaveně podívala. „Draco, jsem unavená." Zašeptala Hermiona, kterou pálily oči. „Tak spi, princezno." Pošeptal jí a ona si položila hlavu na jeho rameno a zavřela oči, zatímco jí Draco hladil po ruce a po vlasech. „Spí?" Zeptal se Ron a Draco přikývl a pohladil Hermionu po ruce.

***

„Princezno, vstávej, jsme tady." Řekl Draco a jemně s Hermionou zatřásl. „To už jsme tady?" Zachraptěla a on přikývl. „Tak pojď, ať se s nimi rozložíme." Řekl Draco a Hermiona vstala a vyšla z vlaku, kde na už stáli Pansy,Theo,Blaise,Ron,Harry a Ginny s Jamesem. „Hermiono! Vyspala ses dobře?" Zeptala se Ginny a Hermiona se usmála. „Vyspala." Usmála se a objala Ginny. „Bude se mi stýskat Ginn." Řekla a Ginny ji přitiskla víc k sobě. „I mně Mio." Řekla Ginny a políbili se s Hermionou na tváře. „Ale šaty jdeš vybírat se mnou." Usmála se Hermiona. „To je jasný." Usmála se Ginny a šla se rozloučit s Theem. „Budeš mi chybět, Harry." Pošeptala a objala Harryho. „Ty mně taky. Ale na ministerstvu se přece budeme potkávat. Teda... až za dva roky." Řekl Harry a Hermiona se usmála. „Rone...taky se mi bude stýskat." Řekla a objala Rona. „I mně." Usmál se Ron a pohladil Hermionu po zádech. „Blaisi, ty mi budeš chybět taky." Řekla a objala Blaise. „I ty mně." Řekl Blaise a objal Hermionu. „Theo, taky mi budeš moc chybět. Hlavně v knihovně." Usmála se a objala ho. Vzpomněla si, jak se spolu s Theem učili na OVCE a vždycky se mu svěřila, když se s Dracem třeba pohádali nebo když si už nevěděla rady. Hodně jí ve vztahu s Dracem pomáhal. „Ty mně taky. Kdyby něco, tak se ozvi." Řekl a usmál se. „Ahoj na svatbě, Hermiono." Dodal a potom odešel. „Pansy, budeš mi neskutečně chybět, ty moje Zmijozelská kámoško." Usmála se Hermiona a objala Pansy. „I ty mně, Nebelvírko moje." Zašeptala Pansy a objala Hermionu pevněji. Za tu dobu, se z nich staly hrozně velké kamarádky. Sice se znaly jen poslední rok v Bradavicích, ale měly si vždycky co říct, jakoby se znaly plno let. Byla to Hermionina druhá nejlepší kamarádka. Samozřejmě, že Ginny vždycky vedla a bude vést, ale Pansy si u ní získala velmi čestné místo. „Ty mi s těmi šaty taky půjdeš pomoct." Usmála se a Pansy přikývla. „Ahoj Jamesi." Řekla Hermiona a pohladila ho po tvářičce. „Tak jdeme, princezno?" Zeptal se Draco a Hermiona se podívala na vlak a potom přikývla. Bude jí to chybět, ale dětství už je fuč. Něco končí a něco nového začíná. A ano, jí skončila studentská léta a začala úžasná přítomnost a už i budoucnost s Dracem. „Pojď." Pošeptala Hermiona a naposledy se podívala na celou jejich partu. Nikdy by jí nenapadlo, že zrovna takhle, bude vypadat odchod z nástupiště 9 ¾,ale život nikdy nejde podle plánu. Vzpomíná si na celé ty roky. Na to, když se poprvé bavila s někým z kouzelnického světa a byl to Draco, který ji později nesnášel, na první cestu do Bradavic, kde se poprvé viděla s Ronem a Harrym. Na všechno a na všechny. Na to dobré, i na to špatné. Ale bez toho by nebyl život. Kdyby byly jen ty dobré a hezké chvilky a nebyly ty špatné a smutné, nevážili bychom si těch hezkých. Život je život a je na každém, jak se rozhodne ho prožít. Ona se rozhodla, chce ho prožít s Dracem, jako jeho manželka. Až odejde z nádraží, ze všeho se stanou jen úžasné vzpomínky, na které nikdy nezapomene.

Ahoj! Tak jsem tady s poslední kapitolou z Bradavic. Ale nebojte, ještě není konec. Mám vás moc ráda. Takhle na noc ještě vydávám dvě kapitoly, tak snad se nebudete zlobit. 😉 Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛