Nejlepší co mám (Dramione) ✓

41. kapitola

„Mio, co bys řekla tomu, kdybychom si zítřek udělali jen pro sebe?" Zeptal se Draco. „Jak jako jen pro sebe?" Zeptala se Hermiona. „Zítra je sobota a Jamese nám přece Ginny s Harrym půjčí až příští víkend. Takže mě napadlo,že zítra bysme se sebrali a na celý den odešli někam pryč. " Řekl Draco a Hermiona se usmála do polévky. „Tak fajn." Usmála se na něj Hermiona. „Tak si pojď sednout." Řekla Hermiona a poklepala na místo vedle sebe. „Miluju tě, Draco." Usmála se Hermiona. „I já tebe." Řekl a políbil jí.

***

„Mio! No konečně, kde jsi byla?" Zeptala se Ginny, která utěšovala malého Jamese. „Na obědě. Přinesla jsem ti něco k jídlu,abys nám tu neumřela hlady a zas musím běžet." Řekla Hermiona. „Kam? Vždyť už máš po vyučování." Divila se Ginny. „To sice jo,ale slíbila jsem Blaisovi, že mu pomůžu s přípravami na OVCE, takže jdu do knihovny. A co se týče tebe a tvých zkoušek na OVCE, tak by ses už taky měla začít připravovat. " Řekla Hermiona a vzala si učebnici Dějin čar a kouzel. „Jo, zapracuju na tom. Tak si to užij." Usmála se Ginny a Hermiona odešla.

***

„Tak to ti jde,tak zkusíme ještě tohle." Řekla Hermiona a listovala dál učebnicí. „Hermiono! Tady jsi!" Řekl Draco nadšeně a Hermiona si dala prst před pusu. „Promiň. Co tady dělá Blaise?" Divil se Draco. „Blaise se tady učí s tvojí přítelkyní a nejchytřejší čarodějkou této doby." Řekl Blaise. „Aha." Řekl Draco a posadil se vedle Hermiony. „No jéžis!" Povzdechl si Blaise, když se Draco s Hermionou začali opět líbat. „Hej! Hej! Já jsem tady!" Řekl Blaise a Hermiona se od Draca - ač nerada - odtrhla. „Blaisi, naučíte se to jindy, já teď potřebuju, aby šla moje princezna se mnou." Řekl Draco a Hermiona ho propalovala pohledem, zatímco jí Draco házel učebnice do tašky. „Draco." Řekla Hermiona naštvaně. „Víš, že jsi roztomilá, když se zlobíš?" Řekl Draco a Hermiona se zamračila,ale než stihla něco říct,Draco si jí už vzal do náruče a šel s ní pryč z knihovny, zatímco se Hermiona vrtěla a snažila se dostat dolů. „Kolikrát jsem ti říkal,aby ses nevrtěla?" Zeptal se Draco a Hermiona se usmála a řekla: „Čtyřikrát." „A proč se nemáš vrťet?" Zeptal se Draco. „Protože spadnu." Řekla Hermiona a začervenala se. „Tak a ty spadnou nechceš, takže se nevrť." Řekl Draco a Hermiona se teda přestala vrťet. „A kam jdeme?" Zeptala se Hermiona. „Překvápko." Řekl Draco a šibalsky se usmál. „Draco!" Řekla Hermiona naoko naštvaně. „Za chvíli tam budeme." Usmál se a ona si položila hlavu na jeho rameno.

***

„A jsme tu." Řekl a položil Hermionu na zem. „Opravdu Draco?" Řekla Hermiona pobaveně. „Nelíbí?" Divil se Draco a možná se na ní na vteřinu zklamaně podíval. „Líbí, ale kvůli tomu jsi mě vážně odnesl z knihovny?" Zeptala se Hermiona a pořád se usmívala. „No... jasně, protože tohle je důležitější." Řekl a Hermiona se začala smát a objala ho. „Tak se jdeme najíst?" Zeptal se. „Teď? Vždyť je-" „Sedm." Přerušil ji Draco. „No dobře." Usmála se a sedla si ke stolu. „Dobrou chuť princezno." Řekl Draco. „Dobrou chuť lásko." Usmála se Hermiona.

Ahoj! Vím, že tahle kapitola je celkem o ničem,ale jak říkám, nemám nápad. Strašně moc se vám omlouvám. Ale chci vám neskutečně moc poděkovat za 2K přečtení! Budu se snažit dneska vydat ještě jednu část,ale uvidíme. Zatím pá! Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛