Nejlepší co mám (Dramione) ✓

56. kapitola

„Prosím." Usmál se Draco a podával Hermioně dvě brambory, jelikož věděl, že je má ráda a sám si taky vzal dvě. „Díky." Usmála se a ukousla si kousek brambory. „Co máš na plánu teď?" Zeptala se s úsměvem a on k ní přistoupil a pohladil po tváři, jako tenkrát, když se schylovalo k jejich prvnímu polibku, ze kterého nakonec vycouval...nebo jako tenkrát v Prasinkách.

Vzpomínky
(Teď nějak vzpomínám na začátky téhle knížky. Pamatujete si ještě nějaké?)

„Tak cos mi chtěla?" Zeptal se Draco, když přišel k Hermioně, která čekala před Velkou Síní. „Proč jsi mě pozval na ten ples?" Zeptala se a Draca to očividně zaskočilo. „No... protože jsem chtěl." Řekl a pohladil Hermioně tvář. „Co-o to děláš?" Řekla Hermiona a on ruku stáhnul. „Ehm...no." Začala Hermiona a trochu se začervenala. „Mohl jsi pokračovat. Bylo to celkem příjemné." Řekla Hermiona a on se jen usmál. Co to dělám? Pomyslel si Draco. „Fakt?" Zeptal se nevěřícně a ona přikývla. No a potom se něco stalo a to změnilo Hermioně život, zavřela oči a Draco taky.
V tom se Draco trochu odtáhl. „Coo se stalo?" Zeptala se Hermiona a nechápavě se dívala na Draca. „Nic se nestalo Mio. Ahoj." Řekl a dal se na odchod. Hermiona zůstala jen tak stát, když vtom ji někdo políbil na tvář. Otočila se a podívala se na Draca, který šel pozadu a usmíval se.

Už byli oba dva dávno po večeři. Jen tak se potulovali již prázdnými Prasinkami a užívali si to ticho. Bylo devět. „Pojď se mnou." Řekl Draco a táhl Hermionu za sebou. „Draco? Kam jdeme?" Zeptala se Hermiona a koukala na Draca. „Sem." Řekl a zatáhl ji do jakési uličky. „Hermiono...já ti musím něco říct... celou dobu jsem na tebe byl zlý, protože jsem na tebe žárlil." Řekl a ona se něj podívala. „A teď už nežárlíš?" Zeptala se a on ji opět tak jako ráno pohladil po tváři. Tentokrát si to ale nenechala a ihned ho políbila a on začal spolupracovat.
„Promiň." Řekla a odtáhla se. On ale jen zakroutil hlavou a vtiskl jí další polibek. Takhle tam nějakou dobu stáli a líbali se, dokud hodiny neodbily půl desáté. ‚‚Miluju tě." Řekla Hermiona objala ho. ‚‚Taky tě miluju." Řekl a objetí ji opětoval.

„Draco, vzpomínáš si na naše začátky?" Zeptala se Hermiona. „Jako v Prasinkách?" Zeptal se a ona přikývla. „Každou vteřinu. To bylo poprvé, co jsem se takhle zbláznil do holky." Řekl a ona se usmála a políbila ho. „To jsi se někdy zbláznil do kluka?" Řekla s úsměvem a on jí věnoval vražedný pohled. „Tak promiň." Řekla a chtěla jít pryč, když tu ji chytil za loket a přetočil si ji k sobě. „Ne, já se omlouvám." Řekl a ona se usmála. „V pořádku." Usmála se ještě víc a Draco jí políbil. Ale tentokrát se na sebe vrhli tak hladově, až to vypadalo, že si to rozdají přímo teď a tady. „Draco." Pošeptala mu do rtů. „Teď to nejde." Šeptala dál. „Draco. Lásko. Teď nemůžeme." Řekla potichu a on od ní kousek odstoupil. „Promiň." Pošeptala a zadívala se do země. „Za co se omlouváš?! To bych měl spíš já. Já jsem si to neuvědomil." Řekl omluvně. „Myslíš, že by to jednou vadilo?" Zeptala se a on na ní vykulil oči. „To si piš, že jo. Ani na to nemysli." Řekl a trochu zvýšil hlas. „Dobře, promiň." Kuňkla Hermiona, jelikož to byl jeden z mála případů, kdy na ní zvýšil hlas. „Co to se mnou sakra je!" Řekl Draco a obešel celou kuchyň. „Hermio, promiň, chovám se jak debil. Už zase. Sakra! Řekni mi, jak se někdo tak úžasný jako ty může zamilovat do někoho, jako jsem já!?" Řekl a přitlačil ji na zeď. „Já-j-já jsem... trochu no...roz-rozhozená." Vypadlo z Hermiony a on si povzdechl. „Sluníčko, nezlob se. Jen jsem nějak-" „Starostlivý." Usmála se na něj. „Vadí ti to?" Zeptal se a ona zavrtěla hlavou. „Lásko,já si nezlobím." Řekla objala ho. „Zítra je-" „Poslední famfrpálový zápas proti Nebelvíru, já vím. Přijdu se podívat. Je to přecejen poslední zápas, na který se tady v Bradavicích podívám." Přerušila ho a usmála se. „Budeš mi fandit?" Zeptal se a Hermiona chvíli přemýšlela...
Je přeci Nebelvírka, ale přecejen... Zmijozel je její druhý domov. Ale přece zase nebude fandit oběma. Nebo ano. Možná, že by mohla pro tentokrát fandit Zmijozelu. Ale to je blbost. Nebelvír ale vyhrává skoro pořád! Proč to musí být tak těžké!! Ale najednou si to uvědomila a usmála se. Nebude fandit nikomu. Vlastně bude. Dracovi. Jen Dracovi. Ne Zmijozelu, ne Nebelvíru, ale jenom Dracovi. Prostě její životní lásce. Možná to bude kapánek ošklivé, ale už se rozhodla. Bude fandit svému nejlepšímu chytači. Nebude to zrada. Prostě si nevezme ani Nebelvírskou a ani Zmijozelskou vlaječku. Prostě a jednoduše, si vyrobí vlastní.

„Budu. Jenom tobě. Ani Nebelvíru, ani Zmijozelu. Jenom tobě." Řekla a on si ji od sebe odtáhl a prohlédl. „To budeš ale fandit Zmijozelu." Řekl. „Ne. Tobě. Jen a jen tobě. Ty chytneš Zlatonku. Ne pro Zmijozel, ale pro sebe." Řekla s úsměvem. „Ne pro sebe, pro tebe." Řekl a ona se lehce začervenala. „Tak jo. Fandím jenom tobě." Usmála se na něj ještě víc a pak ho políbila. Merline, jak moc jí ty čtyři hodiny chyběl. Mít ho před očima a nemoct ho obejmout, chytit za ruku...co by bez něj dělala.
„Jenom mně...tak to bys asi měla mít vlastní vlaječku, ne?" Zažertoval a ona smrtelně vážně přikývla. „A ty mi ji pomůžeš vyrobit." Řekla s úsměvem a už táhla Draca do věže Nebelvíru.

„Nenapadlo tě, že se Godric se Salazarem otáčejí v hrobě?" Zeptal se jen tak, z ničeho nic Draco. „Napadlo. Ale mně je to fuk. My dva prostě patříme k sobě." Usmála se a za nimi se ozval povědomý hlas: „A jsi si tím opravdu jistá?" „Seamusi, co tím myslíš?" Zeptala se Hermiona. „Pokud jste opravdu spřízněné duše, tak to zkuste nějak dokázat." Řekl a Hermiona s Dracem se na něho tázavě podívali. „Merline! Draco pojď." Řekla a vzala Draca do dívčích ložnic. „Co tím myslel?" Divil se. „Ale... spřízněné duše, prý mají stejného patrona. Snape měl třeba laň stejně, jako Harryho mamka. Ale je to skoro nemožné, najít někoho takového. Navíc, patrona jsem udělala jen jedou a už si popravdě moc nepamatuju, co to bylo." Vysvětlila mu to Hermiona na jeden nádech a Draco přemýšlel. „Takže... kdybychom měli stejného patrona, tak bychom byli spřízněné duše?" Zeptal se a ona přikývla. „Zkusíme to?" Zeptal se a ona se usmála. „Nenecháš si to vymluvit, že?" Povzdechla si a on zavrtěl hlavou. Ne, znala ho až moc dobře na to, aby si myslela něco takového. „Takže... musíš myslet na nejšťastnější vzpomínku. Nejkrásnější vzpomínku, kterou máš a potom říct Expecto patronum." Řekla a on přikývl, načež si oba dva vzali do ruky hůlky a zavřeli oči. „Už máš?" Zeptala se Hermiona do ticha. „Mám." Řekl s úsměvem a ona přikývla. „Tak jo, jdeme na to." Řekla Hermiona a myslela na tu úžasnou vzpomínku, kdy ji Draco žádal o ruku a jak ji objímá. Potom se usmála nad tou vzpomínkou. Draco si vybral vzpomínku ze stejného dne. Vlastně si vybral úplně tu samou. A kdyby se mu to nepovedlo s touhle vzpomínkou, tak má v záloze ještě spoustu dalších a jak jinak, než s jeho Nebelvírskou princeznou. „Expecto patronum!" Zakřičeli společně a z jejich hůlek se  najednou objevila dvě malá zvířátka. Byli to vydry, které začali běhat po místnosti a Draco s Hermionou je s úsměvem pozorovali, než si uvědomili, co to znamená. „Draco." Řekla nadšeně Hermiona a v očích se jí zaleskly slzy dojetí. Opravdu měli být spolu. Draco...tak ten doslova zářil. Ona, jeho princezna a on jsou spřízněné duše! Mají být spolu. Neváhal a objal ji, takže obě vydry zmizely, jelikož jim už nevěnovali pozornost, ale jim to bylo fuk. Věděli, že teď je to jasné. Víc než jasné. Už spolu zůstanou nadosmrti. Alespoň v to teda doufali. „Nechceš je ještě jednou vykouzlit?" Zeptal se a ona přikývla. Chtěla je ještě vidět. Ta malá zvířátka, která ji utvrdila v tom, že Draco a ona patří k sobě. „Expecto patronum." Řekli naráz a malé vydry se objevili znovu. Tentokrát začali pobíhat kolem Hermiony a Draca, kteří seděli na posteli. „Jé vy dva! To jsem ráda, že jsem vás našla, ale teď-" Řekla Ginny, která vešla do pokoje a v náruči nesla Jamese. „To-to jsou vydry!" Řekla nadšeně a zavolala na Harryho. „Vy máte stejného patrona!" Řekl Harry nadšeně a v zápětí zmizela jedna vydra, jelikož se Hermiona otočila směrem k Potterovým a vzápětí druhá, jelikož jí Draco přestal věnovat pozornost. „Jste spolu nádherní." Usmála se a hned nato zavřela dveře. „Tak jdeme mě připravit na famfrpál." Řekla Hermiona s úsměvem a vstala z postele. „Tak jo."
Řekl Draco a šel za ní.

Ahoj! Tak jsem se rozhodla, že tuhle kapitolu vydám už dneska. Sice jsem chtěla až zítra, ale vám, kteří ještě nespíte, jsem chtěla trochu udělat radost...😂 Tak zase zítra! Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛