Nejlepší co mám (Dramione) ✓

43. kapitola

Ahoj! Jen takhle na začátku chci říct, že vím, že je teď v příběhu nuda...no,ale touhle kapitolou se to pokusím napravit s pomocí mojí sestřenky. Slíbila, že mi s jednou věcí malinko pomůže,tak schválně,kdo uhádne, se kterou mi pomohla.

„Hermiono! Prosím! Vrať se!" Volal za ní Draco. „Ty zpropadenej čistokrevnej hajzle! Co sis myslel?! Že se všechno smaže a pojede se dál?! Nesnáším tě Malfoyi!" Křičela na něj. „Mio! Promiň. Já nevěděl, že tě to naštve." Řekl a ona na něj vykulila oči. „A co sis myslel? Že ti skočím kolem krku a budu ti říkat, že nic lepšího jsem si nemohla přát?" Řekla Hermiona a šla dál. „Takže se se mnou rozcházíš?" Divil se. „Jo." Přikývla a odešla pryč. „Grangerová! Vrať se!" Volal za ní,ale když neposlouchala, doběhl jí. „Hermiono,oba víme, že to nemyslíš vážně." Řekl a Hermiona zavrtěla hlavou a odešla.
„Hermiono!" Křičel. „Lásko,jsem tady!" Volala na něj a třásla s ním. „Mio." Vydechl a políbil ji. „Neboj. Jsem tady. A žádný rozchod se nekoná." Řekla a objala ho. „Proč dneska musíme mít tak strašný sny?" Divila se Hermiona. „A kde to jsme?" Zeptal se a Hermiona se usmála. „No vlastně jsme chtěli dnešek strávit spolu,a tak jsi mě vzal sem na louku, řekl jsi, že si lehneš a za chvíli už jsi křičel něco o rozchodu a ať se vrátím." Řekla Hermiona a usmála se. „Ale neboj. Nic nás nerozdělí." Usmála se ještě víc. „Máš pravdu" Usmál se a znovu ji políbil.

„A co chceš dělat teď?" Zeptala se Hermiona. „Hmmm... myslím si, že víš co myslím." Usmál se lišácky a Hermiona vstala. „Seš čistokrevnej debil, Malfoyi." Řekla. „Cože jsem, mudlovská šmejdko?" Zeptal se s úsměvem. „Čistokrevnej debil." Usmála se na něj sladce a dala se do běhu, jelikož Draco zrovna vstal a vypadalo to, že má na běhání náladu. „Stůj Hermiono." Volal za ní. „Ale copak? Malfoyové neumí běhat?" Řekla posměšně, načež se na ní rozběhl jak býk na červenou. (I když je to nesmysl.). A tak tam běhali a běhali,dokud Draco Hermionu nesvalil do trávy a nezačal jí vášnivě líbat. „Tak už víš co chci, Grangerová?" Zeptal se a ona přikývla. „Povídej." „Mě." Řekla a rozepla mu knoflíky košile. „Přesně tak, Grangerová." Usmál se a začal jí sundávat tričko a líbat na krku. „Draco." Povzdechla si, zatímco se věnovala jejím ňadrům a ona jemu prohrábla jeho blonďaté vlasy a rozepla pásek. „Grangerová." Řekl a zadíval se jí svýma bouřkovýma očima do jejích tmavých očí. „Chci tě."
„I já tebe." Řekla opět se začali líbat. On jí sundal džíny a dál jí líbal, zatímco ona zavřela oči a sundala mu kalhoty i boxerky. On jí začal rozepínat podprsenku a ona se za chvíli prohnula. Potom už do ní vniknul a ona vzdychala. Každou vteřinu do něj byla zamilovaná víc a víc, stejně jako on do ní.

***

„Hermiono?" Řekl Draco, když se spolu jen tak - už oblečení - koukali na oblohu a drželi se za ruce. „Ano?" Řekla s úsměvem. „Je pravda, že to holky poprvé bolí?" Zeptal se a ona se začala smát. „Co?" Řekl a prohlížel si jí. Slušelo jí to, když se smála. A v zelené jí to slušelo ještě víc. Jak jí jen mohl Moudrý klobouk poslat do Nebelvíru?! „No...jako... nejdřív to bolí,jako fakt malou chvíli, ale pak...je to celkem příjemný." Řekla Hermiona s úsměvem a Draco se na ní usmál. (Pozn. au. Vycházím z jedné stránky na internetu, protože fakt nevím,jak to je a ještě se tím tak rok dva nehodlám zabívat 😂) „Fakt?" „Fakt." Usmála se a políbila ho. „A proč se vlastně ptáš?" Zeptala se. „Zajímá mě to." Řekl. „Ty nemáš chybu." Vydechla Hermiona, ač věděla, že tím posílila Dracovo obří ego. „No že jo!" Řekl nadšeně a ona se usmála.

Tak co? Pokusila jsem se kapitolu trochu ozvláštnit za pomoci mojí sestřenky. Daly jsme hlavy dohromady a vyšla z toho taková ta scénka,na které tady u mě moc nejste zvyklí. Jinak vám chci říct, že přes víkend zřejmě moc psát nebudu,tak se omlouvám. Mám vás moc ráda. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛