Nejlepší co mám (Dramione) ✓

47. kapitola

A pomohl Hermioně vstát.
Potom jí odvedl kousek blíž k jezeru,klekl si před ní a spustil: „Hermiono,jsi moje princezna, světlo v temnotě a nejdůležitější člověk na světě. Život bez tebe, už si nedokážu představit, takže se tě chci zeptat... strávíš zbytek života po mém boku?"

Hermiona se na něj koukala se slzami v očích. Byla tak strašně dojatá. „Jo! Jasně! Ano! Vezmu si tě!" Řekla nadšeně Hermiona a skočila Dracovi kolem krku. „Díky." Pošeptal jí do vlasů a objal jí ještě pevněji. Takhle se objímali tak dlouho, že mě to přestalo bavit počítat,a tak jsem si užívala ten pohled. (Nápověda: Zavřete oči a celé si to představte. Jsou tak roztomilí!!! 💚❤️)

Když se přestali objímat,tak Draco nasadil Hermioně nádherný prstýnek se zeleným kamínkem. „Je úžasnej. Ty jsi úžasnej!" Řekla Hermiona a políbila ho. „Díky." Řekl Draco a začal se smát. „Co je?" Zeptala se. „Máš...no to je jedno." Řekl a smál se dál. „Počkej. Že já mám." Řekla, vzala hůlku, namířila si ji pod oko a cosi zamumlala. A to samé udělala i pod druhým okem. „To je lepší." Řekl Draco a utírala si slzy od smíchu. „Taky si myslím." Usmála se a šla si sednout k Dracovi. „Chceš už ten další dárek?" Zeptala se Hermiona. „Jasně." Řekl a Hermiona se zhluboka nadechla. „Tak jo." Řekla a podala mu taštičku, ve které byl zabalený tenký dáreček. „Co to je?" Divil se, když nemohl roztrhnout balící papír. „Jé promiň,moje chyba. Nechtěla jsem,aby sis ho rozbalil dřív, než ti to dovolím." Usmála se a mávla hůlkou. „Děkuju." Řekl a roztrhnul papír. „To je?" Vydechl a kouknul se na Hermionu, která ho upřeně pozorovala. „Díky!" Řekl a objal Hermionu. „Já děkuju tobě." Usmála se a víc se k němu přitiskla. „Jak dlouho o tom víš!" Zeptal se. „Dva dn-" Větu nedokončila, jelikož Draco spojil jejich rty. „Tohle jsou ty nejlepší narozky, který jsem kdy měl." Řekl Draco a Hermiona se usmála. „Nejdůležitější holka v mém životě mi řekla, že si mě vezme a že budeme mít miminko. Hezčí narozky už mít nebudu." Řekl a znovu Hermionu objal. „Kdo o tom ví? " Zeptal se. „Jen já,Ginny a ty." Řekla a usmála se. „Aha."  Řekl s úsměvem.

Flash back

„Ginny, můžeš na slovíčko." Zeptala se Hermiona. Byla středa a Nebelvíru odpadli poslední tři hodiny. „Jasně, co potřebuješ?" Zeptala se Ginny. „J-Já myslím si ,ž-že jsem v tom." Řekla Hermiona s úsměvem. „Hermiono, vážně?" Řekla Ginny nadšeně a Hermiona přikývla. „A už jsi?" Zeptala se a Hermiona zavrtěla hlavou. „On o tom neví a já v tom nemám jistotu." Řekla Hermiona. „Tak pojď. Půjdeme do Prasinek." Řekla Ginny. „A proč tak na rychlo?" Divila se Hermiona. „Za tři dny má narozky, tak mu to můžeš říct jako dárek." Řekla Ginny a Hermiona přikývla. „Tak pojď." Řekla Ginny a vyrazily směrem Prasinky.

★★★

„Takže?" Zeptala se Ginny. „Jo." Vydechla Hermiona nadšeně. „ Mio, to je úžasný!" Řekla Ginny a začala plakat, stejně jako Hermiona. A tak tam stály, objímaly se a plakaly, stejně jako tenkrát v září. „Awww! Ginny, já jsem tak šťastná." Řekla Hermiona a Ginny se usmála. „Já taky." Řekla Ginny a objala Hermionu pevněji.

End of flash back

„Jo a Draco, já bych zapomněla! Blaise, Pansy, Theodor a Goyle tě chtějí do sklepení, prý aby ti dali dárek." Řekla Hermiona a vzala Draca do sklepení.
„PŘEKVAPENÍ!" Zakřičeli Zmijozeláci a Nebelvírští, kteří byli všude po Zmijozelské společence. „Draco, pojď si pro dárky!" Vykřikl Blaise nadšeně. „Dneska je tvůj den,tak si to užij." Řekla Hermiona, políbila Draca a pustila ho k Blaisovi.

Tak tu je další kapitola. Snad se líbí. Ahoj! Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛