Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

13. Nemůžu to dostat z hlavy

Naruto byl po zbytek dne celý nesvůj. Pořádně ani nevnímal mluvícího Kibu, když s ním skoro dvě hodiny venčil Akamara.

,,Kámo, co ti je? Seš nějakej mimo," mával mu Kiba před očima dlaní.

Naruto párkrát zamrkal, jakoby si tím pomohl vrátit se zpět do kruté a lehce nechutné reality.

,,J-já... Musím ti něco říct, Kibo... Ale... Ale nesmíš to nikomu říct," polknul.

,,Si snad někoho zabil?" šklebil se Kiba.

,,Něco horšího,"

,,Jak může bejt něco horšího?" nechápal hnědovlásek a hodil Akamarovi tenisák.

,,J-já... Ne-nejdřív mi přísahej, že nikomu ani muk,"

,,Však víš, že dokážu udržet tajemství, ne? Tak už to vysyp,"

Naruto se párkrát nadechl a vydechl. 

,,Načapal jsem strejdu skoro při tom,"

,,A? To je snad tak hrozný?"

,,No nebylo by, kdyby... Kdyby to nebyla naše ředitelka,"

Kiba se zastavil na místě. Jeho brada spadla o několik centimetrů níž a nevěřícně se na svého spolužáka díval. 

,,Děláš si prdel?" vydechl po chvíli ticha.

,,Vypadám snad na to?! O tomhle bych vážně krucinál nežertoval!" rozmáchl se kolem sebe blonďák rukama.

,,No ty kráso! A-a co ti řekli?"

,,No nic! Zdrhnul jsem! Oknem, ty vole, abych je nemusel znovu potkat!... Bože! Nemůžu ten obrázek dostat z hlavy!" 

,,Tak koukám pane Uzumaki, že budeš mít pořádnou protekci," rozesmál se nakonec Kiba.

,,Nestojím o žádnou zkurvenou protekci! Jediný, co chci je to, abych to už nikdy v životě neviděl!"

º•º•º

Večer se Naruto musel vrátit domů, ať chtěl nebo nechtěl. Zachmuřeně zazvonil na zvonek a chvíli vyčkal, než mu jeho strýc poměrně nervózně otevřel dveře a umožnil mu tak vstup do obydlí.

º•º•º

,,Můžeme... Můžeme si promluvit?" začal nervózně bělovlasý muž, když sledoval mladíka, jak si v kuchyni krájí dva krajíce chleba.

,,A o čem chceš jako mluvit?" odsekl mu nazpět blonďák, aniž by ustal v činnosti.

,,O tom, co jsi tu... Ehm, dnes viděl,"

,,Neviděl jsem vůbec nic," zavrčel blonďák.

,,Naruto-"

,,Ne! Já nechci nic slyšet, rozumíš?! Mě je úplně šumák, že se taháš klidně s několika ženskejma najednou, ale mojí ředitelku si z toho sakra mohl vynechat!" mrsknul nožem vztekle o linku, až na něm ostrý příbor několikrát nadskočil.

Vztekle se na něj otočil.

,,Jak dlouho to spolu děláte?!" vyjel na něj.

Jiraiya se lehce zpotil. 

,,N-no... No... Už p-půl roku,"

Člověk by neřekl, jak může jít strach z šestnáctiletého puberťáka.

,,Půl roku jí šukáš?!" vytřeštěně se na něj díval.

,,Ne... Půl roku s ní chodím," řekl Jiraiya pevně.