Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

38. Naletěl jsem

Naruto seděl na zahradě pod stromem. Nohy měl pokrčené v kolenou a ruce přes ně přehozené. S uslzeným pohledem se díval před sebe

,Uzumaki... Seš vážně idiot. Mělo ti bejt hned jasný, že něco smrdí, když tak rychle přikývnul na tu nabídku ke kuřbě, která vlastně nebyla myšlená ani vážně...'

Nechal slzy stékat volné po tvářích. Ani je neutíral. Nemělo by to smysl, stejně by to musel dělat každou chvíli. Už ani nevnímal tu příšerně palčivou bolest, která se mu rozlévala po těle. Měl chuť mlátit do věcí, vytrhat si vlasy a křičet a nadávat si, jak je možný, že to byl takovej důvěřivej debil.

º•º•º

Madara sebou trhnul, když uslyšel tiché klapnutí dveří. Rychle se z pohovky postavil, když se Naruto objevil v místnosti.

,,Odvez mě domů," řekl bez výrazu s neutrálním tónem.

,,Naru, prosím, promluvme si o tom ještě," naléhal Madara.

,,Není o čem mluvit. Jediný, o čem se dá bavit je to, že jsem byl totální kokot a naletěl jsem. Mělo mi to bejt hned jasný, že zrovna ty bys jen tak nepřistoupil na nějakou nabídku ke kuřbě, žádnej učitel by to neudělal hned na poprvé... Byl jsem idiot, že jsem si najednou myslel, že o mě mají dva sakra pěkní chlapi zájem. Byl jsem idiot, že jsem si myslel, že vám oběma na mě záleží a cejtil jsem se potěšenej, že mezi sebou vlastně soupeříte. Myslel jsem si, že vám jde o mě, ne o nějakou imbecilní hru, kdo mě dřív dostane do postele." mluvil tiše se zatnutými pěstmi.

,,Naru, prosím," 

Černovlasý muž k němu přistoupil a chtěl ho chytnout za ruku, ale blonďák cuknul a ustoupil dozadu.

,,Řekl jsem, aby si mě odvezl domů. Jestli to je pro tebe až takovej problém, půjdu klidně pěšky, ale nehodlám tu s tebou zůstat."

Madara vydechnul a přikývnul. Rozhodně ho pěšky jít nenechá. 

,,Fajn, já... Připravím auto, jdi si zatím sbalit," 

Nemohl ho tam držet násilí, za prvé by si tím akorát u něj ještě přihoršil, pokud to bylo ještě vůbec možné a za druhé, ten kluk byl tak tvrdohlavý, že by mu klidně utekl a vláčel se domů pěšky.

º•º•º

Madara se několikrát během cesty snažil začít nějakou konverzaci, ale blonďák ho vždycky odbyl jednoduchým ,,Mlč", ,,Buď zticha", ,,Drž hubu" nebo ,,Nechci nic slyšet".

º•º•º

Nakonec všechny snahy Madara vzdal a zaparkoval u sebe před bytem. Nemohl odvézt blonďáka až před jeho dům. Co kdyby náhodou...

Naruto vystoupil z auta, otevřel kufr a vyndal svoji tašku přes rameno, se kterou před necelým týdnem přispěchal ještě natěšeně a rozradostněně za ním. Zaklapnul víko a přehodil si jí přes rameno. Naposledy se podíval na smutného Madaru.

,,Nikdy mě nikdo nezklamal tak, jako ty... O to víc mě to bolí, když vím, že moje city k tobě hraný nebyly," zamumlal na rozloučenou a odcházel.

Madara za ním chtěl vykřiknout, ale pak to nakonec spolkl. Nemělo to smysl. Stejně by se nezastavil a tropit tu nějakou podívanou před lidmi se mu rozhodně nechtělo. Ten večer se na chatu už nevrátil.

º•º•º

,,Naruto? Neměl si přijet až zítra?" vydechl překvapeně Jiraiya v kuchyni, když se tam znenadání objevil.

,,N-nebylo mi dobře, strejdo, tak... Jsem požádal Kibu, ať mě hodí domů," řekl sklesle.

Vážně mu nebylo dobře, ale ne tak, jak si nejspíš Jiraiya myslel.