Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

27. Módní doplněk

,,Vezmu tě nahoru a podívám se na to," zamručel nespokojeně a ustaraně starší muž.

,,Ty na mě ani nešahej! Je to jenom kvůli to-Au!" začal se blonďák vztekat, ale to už si ho Madara vzal do náruče a začal s ním stoupat vzhůru po schodech k jeho bytu.

Vypadalo to, jako kdyby Narutova váha nebyla pro Madaru absolutní zátěží. Byl lehký jako pírko, nebo aspoň pro něj.

,,Ty jsi takovej vůl Uzumaki," nadával po cestě, ,,kdybys uměl něco řešit taky s chladnou hlavou, nic by se nestalo," brblal.

Naruto chtě nechtě musel rukama obejmout jeho krk, aby se v jeho náručí cítil ještě pohodlněji a ještě bezpečněji. Přišel si jak nějaká princezna na zámku, kterou si odnáší princ do svých soukromých komnat.

º•º•º

Madara jej opatrně položil na gauč. Zul mu botu a opatrně stáhnul ponožku. U obou dvou činností Naruto slabě sykal a zatínal lehce prsty do polstrování gauče. Černovlasý muž se začínal lehce dotýkat jeho začínající otoku na kotníku a bedlivě sledoval všechny Narutovi reakce, které nebyli moc pozitivní.

Naruta velmi překvapilo s jakou něžností a opatrností se dotýká jeho zranění. Jeho doteky mu přišly hebké jako pírko, skoro je necítil, ale občas přesto jenom musel bolestně syknout, když Madara přejel přes hodně přecitlivělé bolavé místo. 

Nakonec se starší muž postavil na nohy a na pár sekund zmizel z Narutova dosahu i dohledu. Vrátil se se studeným obkladem a obvazem. Obklad mu položil na ránu. 

Naruto studeností a lehkou nepříjemností cuknul trochu nohou, ale nechal se opečovávat. Kéž by se takhle jemně a opatrně choval i k němu samotnému a ne jenom k jeho noze.

Madara kotník stáhnul ještě obvazem.

,,Nelíbí se mi to," zamručel nakonec a postavil se z kleku, ,,Pojedeme do nemocnice. Je se dojdu převléct." 

,,P-p-počkej!" zarazil ho blonďák ve dveřích z obýváku.

Madara se na něj otočil s povytaženým obočím.

,,C-co si mi vlastně chtěl? P-proč si mě zastavoval?" zeptal se tiše a lehce zarděle modrooký mladík.

,,Radši se starej o svou nohu a modli se za to, ať to nic není, jinak se můžeš s olympiádou rozloučit," odbyl ho Madara a odešel.

Naruto si povzdechnul. Poposedl si na gauči a lépe si sednul. Sledoval svou obvázanou nohu. S tímhle teda rozhodně nepočítal. Proč vždycky musí bejt takový pako? Proč se všechny šlamastiky světa stávají jenom jemu? Přemýšlel o svém životě tak hluboce a zarputile, že si ani nevšimnul, že se jeho třídní vrátil do místnosti. Předtím měl na sobě jenom volné černé domácí tepláky a černé dobře padnoucí tílko. Jo, přesně takovýchto nepodstatných detailů si byl Uzumaki schopný všimnout. Teď mě na sobě upnutější černé kalhoty, rudou košili s dvěma knoflíčky u krku rozepnutými a přes sebe přehozené sako.

,,Jdeš snad na bál?" odfrknul si Naruto, který od něj však nemohl odtrhnout oči.

,,Jsem rád, že se ti humor vrátil, budeš ho dost potřebovat, jestli se potvrdí to, co si myslím, že s tou nohou máš, idiote," zavrčel Madara a přistoupil k němu.

Naruto se chtěl zvednout, ale byl zaražen.

,,Zůstaň tak jak si," zavrčel mu jemný rozkaz do tváře hluboký hlas.

Chtěl ho vzít zase do náruče, ale pak si uvědomil, že má Naruto promoklé oblečení. Pohledem zabodnutým ven z okna zjistil, že pršet pořád nepřestalo. Nebylo by dobré tahat ho do nemocnice už s navlhlým oblečením, ještě by dostal zápal plic nebo by prochladl.