Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

5. Sedřu tě z kůže

Madara si následné kázání od ředitelky, po odchodu paní Akimichi, nebral vůbec k srdci. Přesně takováhle situace se jemu stala už tolikrát v životě, že to ani nemohl brát vážně.

Ledabyle se došoural zpět do sborovny, ve které už skoro nikdo nebyl. Všichni měli buď hodinu, nebo šli na oběd.

,,Tak jak to dopadlo?" zajímal se blonďatý dlouhovlasý kolega.

,,Hudry hudry, asi to znáš," zamrmlal Madara.

Deidara se ušklíbnul. 

,,Vlastně jo, na mě chodí stížnosti skoro v jednom kuse,"

,,A za co? Však učíš chemii ne?" zamračil se Madara.

,,No právě. A dělám to taky dost zábavný, aby z toho ty děcka něco měli no a... Párkrát už tu na mě byli rodiče s tím, že jejich ratolesti jim vyhodili kuchyň do povětří." zasmál se krátce.

Madara pozdvihnul obočí.

,,Tady Deidara má rád výbuchy, víš? Pro něj je umění výbuch," přimotal se k blonďákovi rudovlásek a objal ho kolem pasu.

Madarovo obočí vyletělo ještě o trošku vzhůru.

,,Ty máš co říkat. Nutíš děcka o výtvarce dělat loutky." zamručel Deidara.

Sasori se jenom ušklíbnul a políbil svého partnera na tvář, než se od něj odpojil a šel si připravit věci na další hodinu.

Madara netušil, z čeho má být víc překvapený. Zda z toho, že jeden z nich má evidentně zálibu v tom, vyhazovat věci do vzduchu, nebo že ten druhý má úchylku v loutkách, nebo že tihle dva magoři tvoří zřejmě dokonce pár. Pak jen zavrtěl hlavou, sebral sako ze židle a vydal se do školní jídelny na oběd.

º•º•º

- Druhý den ráno –

Naruto překvapeně zíral na proutěný ozdobený košíček s upečenými buchtami a koláči, který na něj čekal na jeho lavici. S povytaženým obočím k němu přistoupil a hned na to se u jeho lavice objevil Chouji.

,,Chtěl bych ti moc poděkovat za to, že jsi se mě zastal," zlehka se mu uklonil, ,,Máma ti proto napekla nějaké dobrůtky, jako důkaz díků,"

,,To nebylo nutný Chouji," mávnul s úsměvem Naruto rukou.

,,Jen si to vezmi, Naruto," 

,,Pod podmínkou, že si dáš se mnou," mrknul na něj hravě blonďák.

No Chouji se nenechal dvakrát pobízet. Ani ostatní, kterým Naruto přátelsky a ochotně nabídnul. Choujiho máma pracovala jako cukrářka a její umění bylo naprosto dokonalé.

º•º•º

- O pár hodin později –

,,Co je máme teď?... Hm, Sasori a výtvarka, pak volno a pak dvě hodiny s tím kokotem... Bezva, ttebayo," uchechtl se blonďák, když se mračil na rozvrh.

,,No a zejtra ho budeš mít dokonce tři hodiny," poškleboval se Kiba.

,,Jak jako tři?!" vyjekl blonďák nasupeně.

,,No máme s ním třídnickou hodinu a pak s ním máš dvě poslední hodiny volitejnej tělák,"

,,Jak jako já? Ty jako ne?"

,,Ne, já jdu k zubaři už po třetí hodině,"

,,Srabe,"

,,Jaký srabe?! Musím si zachovat hezkej a zdravej chrup!"

º•º•º

Chouji se po výtvarce sebral a odešel domů. Nemělo smysl tam zůstávat a sedět tam zbytečně tři hodiny. Za tuhle úlevu bude Narutovi vděčný do konce života.

º•º•º

Naruto se právě převlékal do cvičebního oblečení. Skoro až s nechutí na sebe natahoval mikinu a bral si lahev s vodou. Tělocvik miloval, ale ne s tímhle kokotem. Bylo mu stoprocentně jasné, že teď si na nohu připnul závaží. Madara si na něj stoprocentně zasedne.

A taky měl pravdu. U všech posilovacích cviků jich měl několik navíc. Když bylo například padesát dřepů, on jich měl sedmdesát, když čtyřicet kliků, on padesát, a tak dále. Naruto se jenom ušklíbal, protože nic jiného nezvládnul. Neukáže mu, že za chvíli mu dojde dech i síla. Tohle byl rozhodně nezvyk oproti bývalým hodinám tělocviku. Ale co, aspoň bude mít ten pekáč buchet o něco dřív, než počítal.

º•º•º

,,Zítra se s některými z vás potkám na další hodině tělocviku. Vezměte si plavky, zajdeme do bazénu a ukážete mi, jak skvělými jste plavci." mluvil k nim hlubokým hlasem a samolibě se ušklíbal nad tím, jak jsou všichni naprosto durch.

Dneska se opět posilovalo a posledních pár minut jim Madara nechal na zahrání rychlého fotbalu. Takže další pitomé běhání. 

Blonďák dneska sotva cítil nohy. Všímal si, jak na něj jeho třídní zvláštně kouká. Určitě čekal, že se ozve. Že se mu nebude něco líbit. Popřípadě jestli mu nezačne vyhrožovat tím, že si půjde opět stěžovat. Ale Naruto byl zticha a dřel. Dřel skoro jako kůň.

º•º•º

Cestu domů si skoro nepamatoval. V autobuse se svalil na volnou sedačku a nepřítomně hleděl z okna. Nohy necítil a o zbytku těla nemluvě. Těšil se, až si dá doma horkou sprchu a uleví svalstvu. Pak něco zbaští a půjde spát. Přesně jako včera.

º•º•º

- Další den ráno –

Ráno na něj v autobuse mávala Hinata. S úsměvem od ucha k uchu jí pozdravil a přisednul si k ní.

,,Ahoj, dneska jsi nějaká vysmátá?" zadíval se na ní.

Modrovlasá dívka jako na povel zrudla.

,,Ň-ně-někoho js-jsem pot-kala, víš?" 

,,Fakt? A koho? Povídej, přeháněj!" Naruto se spokojeně opřel do opěrky sedadla.

,,N-no... Víš... Víš, jak chodím na ten kroužek origami, že?"

Naruto přikývnul.

,,Dostali jsme novou vyučující... Jmenuje se Konan a je hrozně fajn," mluvila tichým hlasem.

,,A tobě se líbí?"

,,N-n-no... Ehm, j-jo... Po-pozvala mě dne-dneska na jednu pá-rty do klu-bu," polkla.

,,A ty nevíš, jestli tam máš jít?"

Hinata přikývla.

,,Jen jdi Hin. Jestli chceš, doprovodím tě tam."

,,T-to pro mě udě-láš?"

,,No jasně. Vytáhnu sebou ještě Inuzuku. Aspoň ti jí očíhnu a zhodnotím." zazubil se na ní vesele.

,,Děku-ju, Naruto-kun,"

Otázky pro nadcházející kapitolu:

1) Jak to na párty bude vypadat?
2) Potká tam Naruto někoho zajímavého?
3) A jak proběhne plavání v bazénu?
4) A proč Madara vlastně v průběhu školního roku přestoupil na jinou školu?