Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

2. Rozmluva se studentem

A jedeme dál :D

Naruto pospíchal s batohem přehozeným přes rameno do ředitelny, kam se dostal jenom přes kancelář zástupkyně ředitelky Shizune.

,,Dobrý den, je paní ředitelka u sebe?" nakouknul do kanceláře a vyhledal hnědý čokoládový pohled.

,,Ano Naruto, už tě očekává," mile se na něj usmála a přitom přikývla hlavou.

,,Je hodně nasraná?" zajímal se blonďák a vkročil do útulné místnosti.

Hnědovláska za stolem se ušklíbla a pokrčila rameny.

,,Jak se to vezme,"

Naruto si povzdechl a vydal se ke dveřím. Zaklepal na ně a po vyzvání vešel dovnitř.

Ředitelku našel jako obvykle sedět za mohutným stolem a vypisovat nějaká důležitá lejstra. Do teď nechápal, co to všechno sepisuje. 

,,Dobrý den," pozdravil slušně a zavřel za sebou tiše dveře.

,,Vezmi místo," ani se na něj nepodívala a rukou, ve kterou svírala tužku, mu ukázala na křeslo před sebou.

Blonďák splnil její, dá se říci, rozkaz a posadil se na místo. Tiše svíral poutko batohu v rukách a sledoval jí při práci.

Postarší blondýna podepsala poslední papír na stole a odložila ho na hromádku k dalším dokumentům. Odkašlala si, napila se vystydlého kafe a podívala se na lehce nervózního blonďáka.

,,Mám na tebe tři věci, Uzumaki," pronesla.

Naruto se zlehka zamračil.

,Tři? Jak jako tři?' nechápal v duchu, ale nahlas raději mlčel.

Nejdřív musel vyzjistit, jak moc nasraná je a pak řešit nějaký tři pitomý věci. Vždycky to bylo tak, že ze začátku byla říďa klidná a až pak se buď rozlítila tak moc, že jí na čele vyvstala žíla, nebo se pobaveně ušklíbala.

,,Za prvé, můžeš mi do prdele vysvětlit, jak tě napadlo ukrást na Ebisuově vozidle espézetky a pak to auto nahlásit jako kradený?!... Za druhé, jakýho idiota napadne vyměnit obyčejný šampon za barvící šampon?! A ještě k tomu růžovej?!... A za třetí... Stahuju tě ze všech sportovních utkání."

Narutovi u prvních dvou věcí ucukávaly koutky, ale u té třetí mu zamrzl úsměv na rtech.

,,Có?! To-to-to jako nemůžete, ttebayo! Jsem jeden z nejlepších na škole!" vyjeknul popuzeně.

,,Za svoje chování si to zasloužíš," odsekla mu pevně.

OK. Byla nasraná.

,,A-a-ale... To nejde," zakňučel.

,,Tak mi vysvětli, co tě to teda popadlo," zamračila se na něj.

,,Ebisu byl kokot," cuknul Naruto upřímně hlavou a ignoroval ředitelčino povytažené obočí, ,,No vážně! Neuměl si zjednat respekt u nikoho, tak proč bych k němu měl mít respekt já?! Ten chlap se hodil tak na základní školu a ne na gympl!" obhajoval se.

,,To snad posoudím já ne, které lidi přijmu a které ne," zamračila se, ,,Ebisu měl skvělé doporučení z minulého zaměstnání a tys ho začal šikanovat od prvního dne, co si nastoupil. Normálně si šikoval učitele."

Naruto jenom trhnul rameny. Jako nenazval by to šikanou, ale budiž, radši se s ní tady dohadovat nebude.

,,A co ten barevnej šampon?"

,,Byl to prostě jenom vtip. Však se jim to skoro hnedka smylo. Nebylo to nic hroznýho." zamumlal blonďák.

,,Chápeš mě, ale doufám, že z toho nemůžeš vyjít bez úhony, že ano?"