Hello, my shadow self //SNARRY CZ// DOKONČENO

7.kapitola - Nymfadora Tonksová

Harry se už zase toulal chodbami Bradavic. Jako obvykle ho naprosto pohltila vinna a smutek. Už bylo dávno po večerce, ne-li už po půlnoci. Tentokrát se ani nenamáhal chodit pod neviditelným pláštěm, pokud by ho kdokoli chytil, Brumbál by ho omluvil. Ředitel moc dobře věděl že v noci nemůže spát.

Jeho bezcílné kroky se zastavili když uslyšel hlas Severuse Snapea. „Hodláte mu to tajit ?!" Pronesl poněkud rozčileně. „Dokud ji nespatří, tak ano." Odpověděl muž ve kterém Harry poznal právě Brumbála. A tušil že se baví o něm. Komu jinému by totiž ředitel něco tajil ? To jen on je vždy ten, kterého nikdy neinformuje, prý pro jeho dobro. Čím byl Chlapec-který-přežil starší, tím víc chápal, kolik důležitých informací mu Brumbál zatajil. A nasadil všemu korunku, když mu věštbu prozradil až po boji na ministerstvu. Při té myšlence se mu chtě-nechtě z očí spustili slzy.

Bez zájmu prošel kolem profesora a ředitele, nevšímaje si udiveného výrazu ve tváři Lektvaristy. Doputoval až k obrazu Buclaté dámy, sdělil jí heslo, což se neobešlo bez otrávených nadávek z její strany a zalezl do chlapecké ložnice. Lehl si na postel a až do rána nepřítomně civěl na rudá nebesa.

„Harry ?! Vnímáš ?!" Zařval Ron, když jeho nejlepší přítel nereagoval ani na čtvrté volání. Harry se na zrzka podíval prázdným pohledem, přehodil přes rameno brašnu a pomalými kroky došel až do Velké síně, v závěsu za ním i Hermiona a Ron. Usadili se k nebelvírskému stolu. Hermi si černovláska přeměřila starostlivým pohledem. „Takhle to dál nejde. Měl by ses vzpamatovat." Povzdechla si a na talíř si nandala přiměřené množství míchaných vajíček.

Všechen rozruch přerušilo otevírání obrovských dveří vedoucích do síně. Ten, nebo spíše ta, kdo vstoupil, Harrymu vyrazil dech. Žena se žvýkačkově růžovými vlasy, modré oči vyhledávajíc nejlepšího přítele a obvyklý náhrdelník kolem krku. Harry se prudce zvedl a rázným krokem se vydal k Tonksové. Těsně u ní už běžel a vrhl se jí do náruče. „Doro." Zašeptal. Nymfadora se jen usmála a pohladila svého mladšího kamaráda po zádech. Harryho slzy máčely ženino tričko. Vyvolený ignoroval překvapené pohledy, nevěděl jestli se diví návštěvě údajně zesnulé Dory nebo jeho slzám. Slzám štěstí. Neskonalého štěstí, které se rozlévalo po celém těle až po konečky prstů. V hrudi cítil příjemné teplo. Nevnímal nic jiného než Dořinu osobitou vůni. Po dlouhé době se cítil opravdu šťastný.

*****

Po příchodu Tonksové se sešel celý Fénixův řád na Grimmauldově náměstí, aby svou přítelkyni řádně přivítali. Nikdo z toho ale neměl větší radost než Harry. Usadili se kolem stolu na kterém bylo přichystané občerstvení. „Jak ? Kdy ? Jsi v pořádku ? Není ti nic ? Bolelo tě něco ?" Spustil radostně černovlásek. „Jsem v pořádku. A nevím proč ani jak, ale stalo se. Vlastně si pamatuju jen zelený paprsek vyslaný Bellatrix a potom jak jsem se vzbudila u Munga. Kingsley se přiřítil jako velká voda a pitomě se usmíval." Zakřenila se Dora na snědého muže. „A bylo to před třemi dny." Dodala. Harrymu už byl jasný ten noční rozhovor Brumbála se Snapem.

„Vy!" Vykřikl a ukázal na ředitele. „Vy! Vy jste to věděl! Chtěl jste mi to tajit, dokud Dora nepřijde! Moc dobře si vzpomínám na útržek vašeho rozhovoru! Nemyslíte si, že jsem to měl vědět mezi prvními ?!" Křičel nepříčetně. Měl takový vztek! „Klid, Harry." Řekla Tonksová i Hermiona naráz. Černovlásek se, byť nerad, znovu posadil. Ani si nevšiml, kdy vstal. Zhluboka se nadechl, ale stále po řediteli házel vražedné pohledy, plné nevyřčených slov a názorů.

Po zbytek pobytu na Ústředí studenti sdělovali Nymfadoře své první zážitky z Bradavic, přičemž ženu velice znepokojil Harryho pád z Astronomické věže. Harry v tu chvíli však nemyslel na nic chmurného.

•Přátelství je součást lidského štěstí.