11.kapitola - zase ošetřovna?!

1.4K 81 7
                                    

,,Potter by se měl za  chvilku vzbudit. Severus již pozřel bezesný spánek."  povzdechla si  bradavická ošeřovatelka madam Pomfreyová. ,,Pan Potter je bohužel magnet  na problémy." 

           Uplynulo pět  dní od záhadného výbuchu. Nikdo nechápal co se stalo. Snape už se  probral a čekalo se jen až se i Harry uráčí otevřít své zelené oči.  Kolem jeho lůžka celý den i celou noc pravidelně trávili Nymfadora  Tonksová, Sirius Black a Remus Lupin. Tak moc se o něj báli.

  ******      

            Konečně  nadešla ta chvíle. Na svět se znovu podívaly dva smaragdy. Harry se  začal okamžitě dezorientovaně rozhlížet. Poté mu vše došlo. ,,Sakra,  Snape." Zasípal se zděšením. ,,Klid, pane Pottere. Těší mě vaše starost,  ale není nutná."  Ozval se profesor z vedlejší postele, na tváři svůj  obvyklý sarkastický ušklebek. ,,Co se tam doháje stalo?"  Rozhodil  Sirius rukama. ,,To Veritasérum-" ,,Ne, Pottere, Veritasérum bylo v  pořádku. Myslíte si že bych vás nechal dělat lektvar bez dozoru?!  Byl bych šílenec, kdyby ano." Pokroutil Lektvarista hlavou.

            ,,Vsázím na  tu cizí magii, kterou jsem cítil, Brumbále. Potter byl jejím  spouštěčem."  Všechny oči se otočili na nově příchozího. ,,Zajisté,  Severusi. Také si myslím. Jen si nejsem jist, co a kdo přesně to  způsobil."  Usmál se ne úplně upřímně ředitel. ,,Byls to ty."  zasyčel  nenávistně Black a ukázal na Snapea. Dětská nevraživost ze školních let  dávno přerostla v nekonečnou zášť a nenávist. Lektvarista se zasmál.  Smíchem ze kterého mrazí, naplněného nenávistí, ironií osudu. A  nekonečnou bolestí, která muže pronásleduje už od útlého mládí. Takovou  že to zabolelo i Harryho. Nikdy neměl profesora zrovna v lásce, ale  dovolil si doufat že třeba někdy muž pozná že není takový, jakého ho  vidí. Třeba někdy.......

            ,,Dost Siriusi, věřím že to nebyl on. Věřím mu."   Pokusil se černovlasý chlapec zastavit blížící se hádku. Marně. ,,Ty!  Ty, ty....."  Tichošlápek nenacházel ta správná slova pro vajádření  toho, co právě cítil. Měl takový vztek!

,,Nebyl to on." Zastal se Snapea i Remus.

,,Byl."  Stál si za svým Sirius.

,,Nebyl."

,,Byl."

,,Nebyl."

,,Byl."

            Ptáte se kdo  si nakonec prosadil svou? Odpověď je jednoduchá. Nikdo. Tím, kdo  rozhodl, se stal Brumbál. ,,Severus s tím nemá nic společného."  Tón  jeho hlasu zamítal jakékoli námitky.  ,,Učebna je opravená. Zítra se  navrátíš do učebního procesu."  Dodal ještě ředitel odměřeně s pohledem  upřeným na Snapea, než odešel.

******

          ,,Harry!   Tolik jsme se báli!"  Vykřikla Hermiona hned po Harryho vkročení do  společenské místnosti. ,,Jo, kámo, fakt jsme měli strach."  Přidal se i  Ron. Harry byl šťastný. Měl všechno, co kdy chtěl. Přátele, cítit se  milován. Přestože nikdy nepoznal rodičovskou lásku natolik, aby si jí  pamatoval, ten pocit který v něm vyvolávala Siriusova péče byl  nepopsatelný. Měl rodinu......

•Život je opravdu krásný, když vám rodina rozumí jako vaši přátelé a vaši přátelé vás podporují stejně jako vaše rodina.

Ahojky 😁 chtěla bych poděkovat že jste dali téhle povídce šanci 😊
Terriik

Hello, my shadow self //SNARRY CZ// DOKONČENOKde žijí příběhy. Začni objevovat