V poutech

Kapitola 28.

Scházel jsem zpátky dolů jako stroj. Pravá noha, levá noha, jeden schod, druhý, třetí. Na rtech jsem stále cítil chuť Shirových měkkých úst, v uších mi zněl jeho sametový hlas šeptající slova, která jsem nevěřil, že kdy vysloví. Proč jen jsme nemohli mít o něco více času? Ještě minulou noc mi spal v náručí. Na to, co se stane tuhle noc, jsem nechtěl ani pomyslet.

Obě ženy seděly na zemi a tiše si povídaly. Maya se převlékla z těch nepraktických šatů zpátky do své uniformy a ozbrojila se. Císař ležel spoutaný na podlaze kousek od nich, všiml jsem si, že mu daly roubík. V pokoji bylo pořád dost světla, ale brzy se začne šeřit.

„Tairo," ozvala se moje kamarádka, jakmile si všimla, že jsem vstoupil.

Vstala a vyšla mi vstříc. Rozhlédla se. „Kde je Shira?"

„Nahoře, vyjednává s nimi."

Černovlasý zabiják zůstal na střeše a už několik minut mluvil vysílačkou s velitelem o našem odchodu ze základny. Podle toho mála, co jsem zaslechl, to vypadalo, že na jeho podmínky přistoupili. Měl bych Maye vysvětlit náš plán, ale nedokázal jsem se k tomu odhodlat.

„Připravte se, odcházíme," řekl jsem stručně s pohledem upřeným někam na protější zeď.

Mayina tvář se rozzářila nadějí. „Nechají nás projít?"

Jen jsem přikývl, na víc se nezmohl. Ayako mlčky přistoupila k nám a zkoumavě si mě prohlížela.

„Císař? Kde?" zeptala se lámaně. Stará žena nebyla hloupá.

„Zůstane tady....se Shirou." Snažil jsem se, aby se mi nezlomil hlas. Nepovedlo se.

Maya prudce zvedla hlavu. „Cože? Ty s tím souhlasíš?" vyjela na mě, rychle jí došlo, co to znamená. „Zabijí ho!"

Sklonil jsem pohled, pevně sevřel víčka k sobě. Nemohl jsem sledovat její vyděšený obličej.

„Tairo, to mu přece nemůžeš dovolit! Vždyť..."

Ztěžka jsem se nadechl a poprvé se na ni zpříma zadíval. Umlkla, když spatřila moji strhanou tvář a zarudlé oči, ve kterých se odrážela bezmoc a bolest.

Maya už neřekla nic víc. Obmotala paže kolem mého krku a přitáhla mě k sobě. Zabořil jsem obličej do jejích vlasů vděčný za to, že ji mám.

*

Pak už toho moc nezbývalo. Shira se po chvíli objevil a ve stručnosti nám všem znovu vysvětlil plán. Maya ho mlčky poslouchala, po tváři jí stékaly slzy a rozmazávaly make-up. Přesto ho slovem nepřerušila. Pochopila, že cokoli se dalo říct, aby změnil své rozhodnutí, už bylo řečeno.

„Tady," vtiskl mi Shira do ruky mobil. „Budeme stále v kontaktu. Upozornil jsem je, že jestli s vámi jenom na okamžik ztratím spojení, střelím císaře do hlavy."

Přikývl jsem a sledoval, jak vytáhl z kapsy kabátu svůj telefon. Za okamžik se rozezněl ten, co jsem držel v ruce. Na displeji se objevilo číslo.

„Je to jasné? Chci vědět o každém vašem kroku. Až ke vstupu do tunelů. Tam budete mimo signál."

Nedokázal jsem odpovědět. Místo mě promluvila Ayako. Nevěděl jsem, co řekla, ale Shira se k ní hned obrátil. Vyměnili si pár vět, kterým jsem nerozuměl. Maya patrně ano. Poznal jsem to podle nových slz, které jí vstoupily do očí, a chvějících se rtů.

Černovlasý muž se na starou ženu s láskou usmál a ta ho políbila na čelo. Pak zašeptala několik slov, ze kterých jsem i já jedno pochytil. „Yoshi."