V poutech

Kapitola 25.

Rád bych řekl, že mě šokovalo, když Palla se svými bodyguardy vešel, ale pravda byla, že v tu chvíli to konečně začalo dávat smysl.

S myšlenkou, že je všechno ztraceno, jsem si trpce uvědomil dvě věci. Útok se nekoná, žádná pomoc nepřijde, moje zpráva se na velitelství pravděpodobně vůbec nedostala.

A ta druhá věc. Právě moje neopatrná zpráva Pallovi nás dostala do téhle situace. Prozradil jsem mu v ní všechno včetně toho, že Shira je na naší straně. A od něj se to dozvěděl císař.

Jsem takový hlupák.

„Výsosti," začal guvernér svým exaltovaným hlasem, „jsem rád, že jste mi udělil audienci tak..." teprve teď si všiml Shiry a mě, „brzo," dokončil poněkud rozčarovaně viditelně zaskočený, že nás tady vidí.

Musel jsem guvernérovi přiznat, že se z prvotního šoku vzpamatoval rychle. S opětovně nabytou rozvahou se na mě otočil.

„Veliteli Imaro," řekl s falešným úsměvem na rtech. „Popravdě jsem nečekal, že se ještě setkáme. Měl jsem za to, že jste dávno mrtvý. Jaké bylo moje překvapení, když jsem od vás dostal zprávu."

Při těch slovech jsem zachytil Shirův nechápavý výraz a hluboce se zastyděl, že jsem něco takového udělal za jeho zády. Zabijákův pohled se však rychle stočil zpátky na Pallu, když pohrdavě prohodil.

„Myslím, že velitel Imara právě lituje, že jsem vám tehdy nezlomil krk."

Shira vystihl moje pocity přesně. Nikdy jsem si o Pallovi nemyslel nic pěkného, ale nepovažoval jsem ho za zrádce.

„Proč?" vypravil jsem se sebe nenávistně. Co mohl touhle šarádou získat?

„Nemusím se vám zpovídat," odbyl mě a pohlédl na císaře, kterého nastalá situace viditelně pobavila. „Vidím, že jsem vás vyrušil, výsosti, prosím pokračujte."

Než stihl vladař cokoli udělat, Shira se vytrhl dvěma gardistům, co ho doposud drželi, a udělal krok směrem k Pallovi.

„Takže to vaši muži mě přepadli."

Vojáci chtěli černovlasého muže zadržet, ale císařovo jemné zavrtění hlavou je zastavilo. Guvernér ustoupil mezi své dva bodyguardy, a s obavami se zadíval na panovníka, který zaujatě sledoval představení.

Shira udělal ještě několik kroků. Když procházel kolem, nepodíval se na mě, ale jeho prsty krátce, jako kdyby náhodou, přejely po mém předloktí. I ten drobný dotek způsobil, že mi naskočila husí kůže, a já chápal, že mi tím chce dodat odvahy.

Neodvážil se ničeho víc. Věděl, že císař by jakékoli projevy náklonnosti mohl nést nelibě. A znovu ho rozzuřit by mě už s jistotou stálo nějakou důležitou část těla.

„O jakém útoku to mluví?" zeptal se císař a potvrdil tak Shirovu teorii, že on svého oblíbeného bojovníka do pasti neposlal.

Takže to byl opravdu Palla. Ano, na něj to sedělo víc. Intrikán a manipulátor, který za sebe nechá dělat špinavou práci.

Guvernér se ošil a znejistěl. „Výsosti, řekl jste přece, že ho můžu...otestovat."

Panovník si ho prohlížel zpoza přivřených víček a já doufal, že si svojí cholerickou povahu vybije zase na někom jiném. Ale jestli si Shira myslel, že ty dva poštve proti sobě, nevyšlo mu to.

Po chvíli se císař spokojeně usmál a ukázal na svého zabijáka. „Nedostali ho, nemá ani škrábnutí."

Ani škrábnutí. To sotva. Díval jsem se do té jeho rozzářené tváře a bylo mi zle. Vzpomněl jsem si, jak Shira vypadal tu noc po útoku. V duchu jsem viděl dvě kulky, které uvízly v neprůstřelné vestě, i rozervanou krvácející ránu v noze.