Dav lidí mě s sebou smetával kupředu z vagonu ven, na mě dobře známé nástupiště ve Walesu. Člověk by řekl, že už musím být na lidi přeci zvyklá, když jsem díky své práci v jejich neustálé přítomnosti, ale ne, já nebyla. Přeplněná nádraží nebyla mým nejmilejším místem a vždy jsem byla radši, když už jsem byla všem těm důležitým lidem z dosahu.
S tichým pípnutím zdovolením jsem poprosila pána přede mnou, aby mi uvolnil cestu, ale ani jsem neočekávala, že by mě snad slyšel a tak jsem využila situace a dlouhým skokem přeskočila tašky, které měl někdo položené na zemi. Ne dvakrát elegantně, ale efektivně rozhodně ano, páč jsem konečně přímo přede mnou zahlédla růžovoučký dětský deštníček vykukovat z davu. Když Becca zvedla oči od telefonu a zahlédla mě, s úsměvem na tváři se ke mně rozběhla. Já na sebe, jako obyčejně, nechtěla strhnout moc pozornosti zvědavých očí přihlížejících klišé shledání jako z filmu a tak jsem se k ní jen rychlým krokem rozešla.
,,Ahoj!" padla mi kolem krku moje blonďatá kamarádka a já jí objetí opětovala. Pomohla mi s kufrem a pomalu jsme se po schodech vydali ven z podzemí.
,,Nezatahovala jsem deštník, aby jsi mě viděla." Ukázala prstem nad sebe, na celý růžový třpytivý kus látky posetý obrázky Hello Kitty. Bylo to tak kýčovité, že nebylo ani divu, proč ho B vzala. Přesně tak, aby si ona užívala, jak se já topím v záplavě trapnosti.
,,Bože, příště budu radši dělat, že tě neznám." Rýpla jsem si do ní škádlivě, ale ona, jakoby to snad ani neslyšela.
,,Koukali na mě jako na blázna, to víš." Objasnila. Při řeči vždycky zběsile házela rukama na všechny strany a já obdivovala, kde neustále bere tolik elánu a energie.
Musela jsem se zasmát. ,,Možná proto, že ty jsi blázen celý život, čili se na tebe lidi vlastně koukají normálně, Reb."**
S hlasitým zarachocením svazku klíčů jsem otevřela dveře našeho domku, který před lety dávala zařídit ještě maminka. Obě jsme vešly do předsíně a osvobodily naše ruce od těžkého zavazadla. Vzhlédla jsem před sebe a uviděla na barové židličce sedět tu malou potvůrku, jak si právě něco kreslí. Jen co mě zahlédla, nechala pastelky pastelkami a běžela za mnou.
,,Mayyy!" Vběhne mi do náručí a já jí vyzvednu do vzduchu. Je lehoučká takže mi to nedělá žádné problémy. ,,Ahoj, Sam." Usměju se na ni a cvrknu ji do malého nosíku. Vidím v ní maminčiny rysy. To já se podobala více tátovi, ale Sam, to byla celá máma.
Zpoza rohu vyšel táta s vařečkou v ruce a věnoval mi milý úsměv. Položila jsem svou sestřičku zpět na zem, abych se mohla přivítat i s ním.
,,Ahoj tati."
,,Ahoj zlatíčko." Přitáhne si mě do obětí a já mu hlavu zabořím mezi rameno a krk, jako to dělám vždy, když ho dlouho nevidím.
,,Dobrý den," Pozdraví se s tátou i Becca a on jí pozdrav opětuje jen nedbalým zdvižením ruky. Táta zná Beccu už léta a padli si do noty, Sam si s ní taky ráda hraje a já bych si to tak nemohla přát lépe.
,,Jaká byla cesta?" Zeptá se, mezitím co táhnu kufr k prahu mého pokoje.
,,Asi v pohodě." Odpověděla jsem nezaujatě. ,,Co vaříš?" Zeptala jsem se, ale ani ho nenechala odpovědět a vzala mu vařečku z ruky. ,,Ukaž, já to dodělám." Táta už chtěl začít protestovat, ale místo toho se rozhodl, že mě u plotny nechá a radši mě bude vyzvídat o všem, co se u mě v posledních týdnech událo.
Chvilku jsme si povídali, jak bylo v LA a Americe celkově, B si hrála se Sam na koberci a já mezitím dodělávala oběd. Za chvilku jsem byla hotová. ,,Tak jo, už jsem hotová. Půjdeme jen ke mě do pokoje, potřebuju si vybalit, abych to všechno mohla vyprat." Oznámila jsem taťkovi a s Rebeccou jsme zmizely za dveřmi mého království.
Bez jakéhokoli otálení hupsla vesele na mou velkou postel, jako doma, čímž rozhrabala moje perfektně ustlané polštáře a deky.
,,Pustím nějaký písničky." Řekla a natáhla se do tašky pro můj mackbook. Zkrátka řečeno, na to, že Becca si ode mě bere a dělá všechno, co se jí jen zamane, už jsem si zvykla.
Začala hrát písnička Flume od Bona Ivera a já se na Reb udiveně otočila. Věděla, jak se mi trefit do vkusu, ale spolu jsme poslouchaly vždy jen to, co měla ráda ona, což byl punk a metal. Jen se na mě krátce usmála a já o tom tak déle nepřemýšlela a dala se do vyndávání věcí z kufrů na hromádky, aby pokud možno už dnes skončily v pračce. Dneska byla až nezvykle neztřeštěná a snad dokonce i milá. Až na ten deštník....
Byla jsem v půlce vybalování a Becca zase v půlce vypravování o své známosti na jednu noc, když se zasekla a sklopila pohled k obrazovce notebooku.
,,Hele, přišel ti mail." Oznámila a už mi uvolňovala místo vedle sebe na posteli, abych se přišla podívat. Písničky hodila na lištu, rozklikla bílou obálku se svítící červenou jedničkou a najela na nejnovější mail.
,,Raymond, takže práce." Pohasl jí úsměv a nebyla sama, pro kterou ten mail nebyl dvakrát úsměvný. Na druhou stranu už jsem chtěla vědět, jaká země mě čeká tentokrát. Čekala mě totiž dlouhodobá kampaň, respektive hodně akcí za sebou na jednom místě a bylo by zbytečné vracet se domů, čili jsem před sebou měla alespoň měsíc a půl mimo domov.
,,Je mi špatně už jen z toho jména." Utrousila jsem a nechala ji, aby zprávu otevřela.,,Dobrý den, slečno Davidsonová," začala jsem číst nahlas, ,,dovoluji si Vás informovat o rozpisu vaší práce pro měsíc květen a červen. Hlavním zaměřením bude dlouhodobá kampaň pro časopis ELLE v Římě. Dále jsem Vás objednal například na několik firemních akcí a jednu svatbu. Kompletní seznam níže. Letenky a ubytování máte jako vždy zařízené. Do Říma odlétáte za čtyři dny. Veškeré podrobnosti v přiloženém souboru. Mimochodem, těšit se můžete na Bernarda Arnaulta nebo Darcy Dee Renshaowou.
JUDr. Raymond Gonzales, šéf GonzMedial",,Cožeeeee?!" Vypískla nadšeně Becca hned co jsem mail dočetla a já leknutím až nadskočila. ,,Co je?" Nechápala jsem.
,,Ty se potkáš s Darcy Dee Renshaowou a ptáš se, co je?"
,,No, kdybych věděla, kdo to je, možná bych tvoje nadšení i sdílela."
,,Ty ji neznáš?" Podivila se a ani ode mně neočekávala odpověď. ,,Víš, jak je hezká?" Vyčítavě se na mě podívala, jakobych za to, že mi to jméno nic neříká snad mohla.
,,Teda...ne že by se mi líbila jako líbila, chápeš, to není moje parketa baby, ale tak pěkná jako ona prostě bejt chceš." Skoro o ní básnila a já musela protočit očima.
,,Jo, aha." Řekla jsem nezaujatě a začala si radši stahovat přílohy, abych v sobotu věděla, co a jak. Ať už to má být modelka sebehezčí, beztak to bude zase jen namyšlená princeznička, kolem které všichni skákaj, jak ona píská, protože ona může. Všechny mi přišly takové a já už dávno ztratila naději, že by vůbec nějaká celebrita mohla být normální.
,,No nic," vstala jsem jako první z postele, ,,odlétám až v sobotu, pojďme teď myslet na něco jiného. Mohly by jsme vzít Samanthu na procházku, co ty na to?" Navrhla jsem. ,,To zní fajn." A vydaly jsme se tak ustrojit moji malou sestřičku ven.**
Kolem půl dvanácté už Becca odešla domů na svůj vlastní oběd a já s taťkou právě připravovala na stůl. Rozprostírali jsme v tichosti příbory, když mi věnoval jeho typický starostlivý pohled.
,,Víš, May, jsi tak mladá a už pro nás pracuješ tak tvrdě a usilovně. Pokaždé od nás odjíždíš na tak dlouho a daleko, mám o tebe strach. Jsi si jistá, že to všechno zvládáš?"
Zastavila jsem se v pohybu a přemýšlela, co odpovědět. Ano, někdy jsem byla opravdu v úzkých, nebo v takovém stavu, že mi připadalo, že už to dál nezvládnu, ale nechci, aby tohle táta věděl.
,,Jo, neboj, v pohodě." Pokusila jsem se o úsměv, ale on se jen tak ošálit nedal. ,,Fajn, moje práce není úplně ta nejlepší, co se mého pobíhání po ulici jako blázen týče a dost mi to vadí..." Uznala jsem pravdu. ,,Ale jinak jsem v pohodě. Je to prostě moje práce." Snažila jsem se to ukončit tím, že jsem pokračovala v prostírání.
,,May, nemusíš to přeci dělat." Nemusím, ale já tak nějak chci. Nemohla bych žít s tím, že nepřilepšuju svým nejmilovanějším, přestože můžu, jen kvůli svému pocitu.
,,Tati," položila jsem mu ruku na rameno a usmála se, ,,dělám to přeci pro vás. A vy my za to stojíte. A navíc...neboj, přeci neumírám."**
Dnes jsme se dozvěděli, co si May myslí o celebritách a poznali její rodinu a Beccu. No a kdo bude ta záhadná Darcy Dee? To se brzo dozvíme :))
vaše nattie
ČTEŠ
Love You Goodbye?- A czech lesbian story
RomanceNěkteří lidé vidí štěstí v penězích nebo úspěchu, někteří ho vidí v perfektně nalinkovaném životě a jiní zase ve zdravé rodině. Ale já své štěstí viděla v ní. Tak zoufale moc jsem pro Darcy byla ochotná kráčet skrz plameny, až jsem zapomněla, že z...