Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｄ/

Krčila jsem se v parku za keříkem s připraveným foťákem jako debil. Pražilo na mě sluníčko, potily se mi ruce a kolemjdoucí na mě divně koukali, ale ani jsem se jim nedivila. Připadala jsem si strašně. Nenáviděla jsem tohle dělat. Nenáviděla. Z celého srdce nenáviděla. A neustále jsem se uklidňovala kratičkými větami. Vydrž to, May, vydrž. Vydrž to, May, vydrž. Ty nejsi ta špatná. Tohle dělat musíš. A ty za to nemůžeš. Ale já věděla, že svým způsobem to tak úplně pravda nebyla. Mohla jsem se hlásit přeci o nějakou úplně jinou práci. Tak proč jsem to neudělala?
Skrze větvičky jsem viděla, jak se hlavní vchod začíná obsypávat bodyguardy a hlídači a tak jsem radši zbystřila a přestala se mými myšlenkami zabývat. Dlaní jsem si setřela pot z čela, otřela si čočku a připravila si prst na spoušť. Když jsem sem přicházela, po cestě jsem zahlédla taky pár fotografů, mých protivníků, tak by mě zajímalo, kdo z nás dnes vyfotí tu nejlepší fotku.

A konečně. Nějaký muž otevřel hlavní dveře, ze kterých hned vzápětí vešla žena s protáhlým nosem a výrazně nalíčenými hnědými oči, Natalie Portmanová. Ukazováčkem jsem prst přidržela na spoušti a začala cvakat snímky. Jakoby byl foťák moje třetí ruka, přesně vím, co a kdy mám dělat a nijak o tom už vůbec nepřemýšlím. Jakmile ji začala oslepovat všechna světla a blesky fotoaparátů, jednou rukou si při chůzi kryla obličej. Spolu se svojí ochrankou kráčela k přistavěnému autu, avšak v cestě jí stálo pár fanoušků a především ale muži i ženy schovaní za fotoaparáty. Vždy jsem radši preferovala netlačit se přímo k celebritám, to bych s mým sebevědomím ani nezvládla, ale držet se vpovzdálí, ideálně se někde schovávat. Přestože to bylo hodně zbabělé, pro mě to byla ta nejlepší možnost. I z dálky se totiž daly pořídit kvalitní a ,,krásné" fotky.
Vyfotila jsem jich asi dvacet rychlých, ale abych si mohla být opravdu jistá, že jsem v suchu a mám alespoň šest dobrých, potřebovala jsem vykouknout z keře. Musela jsem být rudá až na zadku. Chudák Portmanová právě zalézala do auta a mě se podařilo vyblejsknout dvě fotky, kterými Raymonda rozhodně potěším, sama na sebe se ale nebudu moct ještě dlouho ani podívat, jako vždycky.
Auto se společně s herečkou rozjelo pryč a já si na nějakou dobu zase mohla oddychnout. Na chvilku od toho budu mít zase pokoj. Od téhle sprostosti, za kterou se nenávidím. Zandala jsem můj foťák do taštičky na rameni a zdeptaně se rozešla pryč od hotelu.

**

Za necelou hodinu jsem opět dorazila na pokoj, abych se připravila na večer a na počítači koukla, co jsem vyfotila.

Vytáhla jsem SD kartu z foťáku a strčila jí do notebooku. První fotka dobrá, další čtyři rozmazané, tahle je skvělá, tyhle nic moc. Tadyta je úžasná, takhle taky dobrý, tady na ty by taky nemusel mít kecy a zbytek mě bez problémů jistí. Stáhla jsem si je na flešku, kterou jsem po sléze donesla zpátky na stůl, abych jí měla na očích a potom na ni nezapomněla.

Ze skříně jsem si vytáhla outfit, v kterém se objevím večer v ateliéru, který sestával z modrého topu, kožené bundy a černé krátké sukně. Společně s teniskami jsem si to připravila na židli a abych něčím zabila čas, který mi zbýval, dala jsem se do žehlení zmačkaných věcí u Přátel.

**

Přesně v sedm jsem zvonila na zvonek obřího ateliéru v odlehlejší části Říma, uvedeného v adrese.
Do minutky mi otevíral starší pán, nejspíš někdo z recepce.
,,Dobrý večer, děkuju." špitla jsem a vklouzla dovnitř.
Podle cedulek na stěnách jsem tmavou chodbou došla až ke dveřím, kde jsem měla fotit. No, snad jsem tu správně. Zhluboka jsem se nadechla a vzala za kliku.

Jen v rychlosti jsem pohledem sjela vzhled studia. Uprostřed místnosti se nacházela připravená plocha k focení se softboxy a světly a i já už tu měla připravené své místečko s maličkou židličkou a stativem. Vlastním foťákem jsem dnes-překvapivě- fotit bohužel nemohla, už pro mě měli připravený jejich lepší.
Nepozorovatelně jsem se podél stěny přes všechny natažené kabely a pohozené krabice jako myška protáhla až ke druhému rohu odkud jsem měla na všechno dobrý výhled a zkrátka pozorovala dění kolem sebe a čekala, co se bude dít.
Zrovna když jsem se posadila na jednu dřevěnou bedýnku, ze dveří vpravo vyšel můj šéf. A jéje.. Ze slušnosti jsem rychle vstala a počkala, než ke mě dojde.
,,Slečno May, tak už jste tady.." natáhl ke mě jeho propocenou ruku, kterou jsem se bez větší známky znechucení pokusila přijmout a věnoval mi hraný slizký úsměv.
,,Dobrý den, pane." Pozdrav jsem mu opětovala a o kus se od něj vzdálila, poněvadž mi byl blíž, než by mi bylo příjemné.
Mimo Raymonda a jeho pár kolegů už tu bylo tolik lidí, že by se zdálo, že už snad můžeme začít a že nikdo nechybí, avšak ano, pořád tu nebyla hlavní hvězda večera.
,,Půjdu se už připravit k foťáku." oznámila jsem Gonzalesovi a vydala se ke své židličce. Odložila jsem si svůj baťůžek k nohám stoličky a pustila se do štolování fotoaparátu.

Zrovna jsem prováděla poslední úpravy na stativu, když mou pozornost upoutal náhlý rozruch v pozadí. Zvědavě jsem se otočila za moje rameno a myslím, že jsem na vteřinu zapomněla, jak dýchat.
S lidmi z ELLE a vůbec se všemi přítomnými si jedna slečna začala podávat ruku. Zastavila se doslova u každého, aby jej pozdravila svým americkým přízvukem a věnovala přátelský úsměv. Tohle nikdy žádná modelka předtím neudělala, každá se zajímala jen sama o sebe, ale tahle? Všude, kudy svými černými jehlami šla, s sebou nesla obláček pozitivní energie a aury neskutečné velikosti. Delší zvlněné blonďaté vlasy se jí houpaly při chůzi ze strany na stranu a v modroučkých hlubokých očí jí vesele jiskřilo. Na sobě měla černé krajkové šaty s vyšívanými průhlednými rukávky, které perfektně obkreslovaly křivky její postavy, což byla samozřejmě krása jen sledovat, ale to nejhezčí, co mohla mít na sobě, byl její srdceroztávající úsměv. Byla nádherná. Krásná. A přestože jsem ji znala jen pár sekund, byla jsem si více než jistá i o její povaze. Tohle byla Darcy Dee Renshaowá. A Becca měla protentokrát pravdu...

Asi jsem se do ní zakoukala natolik, až jsem zapomněla, že se bude chtít pozdravit i se mnou a já to budu muset nějak psychicky ustát a chovat se normálně. Klid May, klid.
Darcy mě zahlédla a já pod jejím pronikavým pohledem málem roztála. Rozešla se ke mě a já se zhluboka nadechla, abych si dodala odvahu. Seskočila jsem ze své židličky a vykročila směrem k ní, aby nešla tak daleko. Jak může být tak krásná? Nikdy jsem si nepřipadala vyloženě ošklivá, ale vedle ní jsem byla jako koš feťáků.
Byla o chloupek vyšší, než já, vlastně byla dost vysoká, no jo, kritéria modelky... Ale ne o moc. Rty stáhla do upřímného úsměvu a podala mi ruku. Celá jsem se klepala a abych to nějak zakryla, bez otálení jsem její ruku přijala. Mým tělem projela silná vlna vzrušení a polilo mě horko. Na kůži jsem ucítila dotyk jejich umělých nehtů v nude odstínu a jemný hřejivý stisk mému momentálnímu stavu moc nepomohl, musela jsem být rudá až na zadku.
,,Těší mě, jsem Darcy."

**

Radši ani nechtějte vědět, kde se ve mě tohle bere.

xx