Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｈ/

Lehce zmateně jsem kolem sebe v posteli šmátrala po zvonícím mobilu. Měla jsem sto chutí ho vyhodit z mého otevřeného okna. Po náročném včerejšku jsem toho moc nenaspala a připadala jsem si úplně fyzicky vyždímaná. Konečně jsem našla, odkud vychází zdroj toho nepříjemného pípání. Bylo 3.27. Počkat. 3.27? Ne! Proč mě nevzbudil ve tři?

Rychle jsem vstala a běžela do koupelny, kde jsem se sebou začala něco dělat. Měla jsem teď o půl hodiny méně času na svoje úpravy a snídani. No, to mi to dneska začíná...

**

Díkybohu jsem stihla vyjít do chladné ospalé ulice ve 4.15 a cestou si v pekařství skočit alespoň pro nějaké sladké pečivo a malé kafčo, které mě snad udrží na nohou. Dnes jsem musela vstávat takhle brzo, protože jsme v časovém presu a máme omezenou dobu na focení. Budeme totiž už před pátou hodinou fotit při východu slunce. Jsem šíleně unavená, klepu se zimou, protože do studenějšího počasí jsem si toho moc nesbalila a mám jenom kabátek, tak doufejme, že ty fotky nebudou z mojí strany absolutní propadák.

Jak tak procházím uličkami města, koukám po lidech a leju u toho do sebe kafe, za chvilku už si nepamatuju, kam jít. Tak teď mi nezbývá nic jinýho než, doufat, že jsem si tu adresu opsala do poznámek v mobilu, jinak jsem solidně v háji. A díkybohu, myslela jsem na to dopředu.

Trvalo mi to najít trochu dýl, měla jsem zpoždění, ale tenhle spot byl dost zašitý. Šlo o roztomilou kavárničku s letní zahrádkou dělanou do retro stylu. Z dálky už jsem viděla celý Stefanův tým, vedle kavárničky byl přívěs maskérek a kostymérek, ve kterém nejspíš právě zkrášlovali Darcy a technici právě připravovali foťák, kterým budu fotit.

Se všemi jsem se opět pozdravila a přivítala, než jsem došla k Raymondovi.

,,5 minut, slečno Davidsonová..." zavrčel mi ucha a já se nepříjemně ošila. ,,Omlouvám se, nemohla jsem..." zašeptám, ale jeho samozřejmě žádné ale nezajímá. ,,Já tady nehraju na žádné ale. Příště se Vám to nestane a budete tu naopak ještě o 5 minut dřív." A odešel si něco kvákat nějaké paní. Jak já tohohle hnusnýho hajzla nesnáším! Hlavně že on může všechno, on je pan dokonalý...

Do pár minut z přívěsu vyšla Darcy, ale skoro jsem ji nepoznala. Vlasy měla elegantně vlnku po vlnce zastrčené pod béžový klobouk tak, že jí koukaly ven jen stočené prameny. Rty měla do retro červené, ladící i s botami a sněhově bílé šaty zdobil jemný krémový pásek. Vypadala zase úplně jinak, ale stejně nádherně. Bylo na čase začít se hlídat, abych nezírala s otevřenou pusou, protože to by se ostatním i jí samotné zdálo asi trochu divné, že?
,,Ahoj, May!" Pozdravila, když se u mě na chvilku zastavila.
,,Ahoj, vypadáš fantasticky," vypadlo ze mě vesele a já vteřinu na to nemohla uvěřit, co jsem bezmyšlenkovitě vypustila z pusy. Příště by mi mohlo vyklouznout něco horšího. Musím si na to dát pozor.
,,To ty taky,...Ráno nestíhačka?" Zasmála se a podívala se na můj rozcuch na hlavě, který nebyl ani drdolem a ani něčím, co by se podobalo messy bunu.
,,Uhhmm...jo. Tak trochu." Potvrdila jsem a nutilo mě si to začít do vlasů šahat a upravit je, aby to vypadalo alespoň trošku hezky.
,,Vypadáš roztomile..." Zasmála se a než jsem stihla informaci zpracovat, volali jí, aby se šla připravit na scénu.
Řekla mi, že vypadám roztomile. Řekla mi, že vypadám roztomile.

**
Tak, jako jsem očekávala, focení i proběhlo. Na každém snímku vypadala Dee úchvatně, východ sluníčka i to dobré počasí jsme krásně stihli a nafotili toho dostatek. Stefan byl spokojený a my tak mohli v sedm končit.
A jak jsem tak pomalu začínala Darcy poznávat, zjistila jsem, že pokaždé dokáže překvapit.
Jako včera jsem byla na odchodu, když se zjevila těsně vedle mě.
,,Neměla bys chuť na ranní kafe?" Šla vedle mě jako ta největší vlezdoprdelka, co cpe učitele všechny své znalosti a vypadala k sežrání.
,,Jo, bodlo by, díky." Mile jsem přijala a my se tak, bez toho, aniž by to ona musela někomu oznamovat, vydaly bok po boku do nějaké kavárničkové čtvrti.

**

Mám to udělat? Nemám to udělat? Nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Venku jsme byly už hodně dlouho a byla pořád velká zima a ona tu byla jen v šatech. Já přes sebe měla ještě kratší sáčko, které bych jí mohla půjčit. A mohla by nastydnout. To znamenalo jen jednu věc. Odhodlat se. Kdybych byla kluk, o nic by nešlo. Ale tohle prostě holky nedělají, sakra. Nebo jo? Nebude to až moc náklonné gesto? Já nevím.
Nervózně jsem si skousávala ret a moc nevnímala, co mi právě říká, za což jsem se cítila ještě hůř. Až jsem se nakonec rozhodla.
Shodila jsem kabátek ze svých ramen a natáhla ho k ní.
,,Vem si ho přes sebe. Už ti musí být velká zima." Musela jsem být rudá až na zadku. Nelíbilo se mi, že hodně lidí na nás koukalo.
Zmateně ho s úsměvem přijala. ,,Ale co ty? Tobě bude zima taky."
,,To je v pohodě." Usměju se a ona si ho přehodí přes sebe. Úplně jí neladí ke kloboučku, ale žádná módní policie by ji za tuhle kombinaci taky nestíhala.

Po chvilce obcházení kolem výloh podniků nás zaujala jedna malinká kavárna a tak jsme zapluly dovnitř. Obě jsme si objednaly Mochu a při jejím upíjení probraly snad všechno, až na tu jednu věc. Ke vztahům jsme se díky bohu nedostaly.
Ta holka je báječná. Ví, kdy co říct, nebo jak co říct, ví o čem mluví a je prostě svá, sebevědomá a skvělá. Kamarádka do nepohody. No, kdybych v ní viděla jenom tu kamarádku...

Před odchodem nás ještě napadlo vyměnit si čísla a pak už byl čas zaplatit a kavárnu opustit. Vyšly jsme ven ze dveří a co tam na nás nečekalo. Moje oči, jakoby začaly dostávat facky v podobě blesků, protože jo, do očí to příjemné vůbec nebylo. Před krámkem se totiž nacházelo celkem dost fotografů a papparazi, kteří si tu na Darcy a na mě počíhali. Teda, samozřejmě, že já jsem jim byla celkem ukradená a šlo hlavně o ni, ale překvapivě jsem viděla, jak pár fotoaparátů míří i přímo na mě.

Dee vypadala v hloučku fotografů, kteří na ni volali, dost zmateně a ustrašeně. Nechtěla jsem tu na ulici působit moc velký rozruch a tak jsem jí pohotově chytla za ruku a táhla z chumlu pryč. Pustila jsem ji až když jsme jim kousek utekly za roh. Připadalo mi to ode mě samotné jako trochu drzé a drsné chování, ale myslela jsem to jedině dobře. Nejhorší však bylo, že jsem se právě střetla se sebou samotnou. Tohle jsem já a takovéhle to je, být focena. A já už tuhle část práce nechtěla dělat. Fakt ne. Jenže to byl momentálně můj jediný lístek k práci s Darcy. A já si opravdu nepřála tohle krásné pouto mezi námi zničit, takže mi nezbývalo, než to prostě překousnout.

,,Páni, uhmm..asi děkuju za záchranu, řekla bych," V odpověď jsem se jen mírně usmála. Já sama jsem byla trošičku vykolejená. Je to tak divný, být někým takovýmhle. Připomnělo mi to, kdo ona vlastně je. Nesmím zapomenout, že přestože je jako anděl bez křídel, je z vyšší společnosti. Že ona si nikdy nebude muset rozpočítávat plat a zjišťovat, jestli jí to na všechno vystačí. Nesmím zapomenout, že i ona je pod vlivem bulváru a médií. A že i v ní se můžu splést.

tato klidně vyhlížející část je prolita mnoha slzami z dneška, který mě poznamená ještě na hodně dlouho