Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｚ/

Občas si připadám, jako by se mi na moment podařilo pomyslně ohlédnut a já tak nežila život z vlastní perspektivy, ale jen zpovzdálí sledovala sebe samu jako někoho jiného. Jakoby se zastavil čas a já si musela pokládat ty stejné otázky. Kdo vlastně je tahle holka? Kým chce být? Je to zvláštní pocit. Nereálný, jako z jiného světa. Pomalý. Psychicky tíživý. Zvláštní.
A přesně tak jsem si teď připadala. Nedokázala jsem na nic myslet a přesto jsem v hlavě měla jednu konkrétní věc. Naprosto jsem z mojí mysli vypustila třeba to, že právě stojím na letišti plném lidí, pár metrů ode mně histericky řve nějaké dítě, přišla mi textovka, pravděpodobně, od Beccy nebo že z reproduktorů hraje moje oblíbená Flume od Bona Ivera.

Mým momentálním středem světa, je ta krásná blonďatá vysoká úsměvavá žirafa, kterou jsem před třemi měsíci poprvé uviděla v ateliéru, a která právě stojí přede mnou. Je pořád stejná, taková, jakou jsem ji poznala, a přesto jiná. Koneckonců jsme se obě tak trochu změnily. Ale sám se člověk nezmění. Mění ho lidé, okolnosti a události. A já už od začátku tohohle všeho věděla, nehledě na to, jak to mezi námi skončí, že Darcy bude jedním z nejvlivnějších lidí na můj život a pohled na svět. Přestože ze mě ve střízlivém stavu asi nikdy nebude královna párty, už nejsem tou malou šedivou myškou, co se bála světa a zavírala se do své bubliny. Dee mi ukázala, že i když nejste moc tvor společenský, i tak se můžete mnohem lépe bavit. Třeba tím, že si uděláte srandu z týpka z pizzerie, jen tak se naučíte text písničky od Prodigyho, nebo si po matraci sjedete shody, a hned vám bude líp. Otevřou se vám tím úplně nový obzory.

,,Těšíš se domů?" usmála se.

,,Jo, moc. Na tátu, na tu breberku Sam a Beccu." Při vzpomínce na všechny ty tváře jsem se pitomě usmála, ,,Vrátím se ke studiu do Newportu, do deštivý Anglie. To bude pecka. Tady je takové horko, že až vylezu z letiště, asi na místě zmrznu," zasmály jsme se obě.

,,A co budeš dělat ty?"

,,Já? Já si budu muset především urovnat vlastní pořádek v hlavě. V úterý mi končí pronájem baráku tady v Římě, takže si budu muset ještě něco oběhat, sbalit si všechny věci a pak, ..." prsty naznačila let letadla ,,už nás bude rozdělovat oceán. Ale do Kansasu se samozřejmě taky moc těším. Než se trošku vzpamatuju, vím, že u mojich kámošů mám vždycky dveře dokořán, takže budu moct být chvilku u nich."

Darcyina situace mi teď přišla tisíckrát horší, než ta moje, když jsem si to uvědomila. Nikoho teď nemá. Z Michaela, se kterým celou dobu byla, se vyklubal po penězích prahnoucí ubožák a její slavní ukázkoví rodiče opravdu nejsou těmi, ke komu by se mohla obrátit, ještě když jsou každý pravděpodobně na jiné polokouli světa. Co je ta moje situace oproti její? Já mám milující rodinu, která bude po mém boku stůj co stůj, ale ona ne. Alespoň že, jak se zmínila, má hodně kamarádů, tak aspoň že tak. Ale stejně, připadala jsem si hrozně. Neměla bych si správně vůbec na nic stěžovat.

,,Je to trošku absurdní, co? Kdo by čekal, že se budeme loučit takhle a snažit se tíživost situace ztlumit povídáním si o rodině a o našich domovech..." odfrkla jsem si a znovu mě přikryla nepříjemná melancholická přikrývka.

,,Nechci, abychom od sebe šly rozhádané," vzdychne taky nešťastně.

,,Já se na tebe nezlobím," pokusím se o drobný úsměv.

,,Vždyť já na tebe taky ne."

,,A přesto je všechno v háji," zamumlám, a sklopím pohled k přervanému baťůžku, co si přidržuju mezi nohama.