Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｖ/

Většina našich dnů byla i přes menší chmury velmi veselá. Smály jsme se všem kravinám, pošťuchovaly se a prostě se klasicky bavily jedna s druhou. Jenže někdy to prostě na člověka přijde, všechno už nevidí tak růžově a dolehne na něj úzkost a stres.

Už od rána jsem se cítila pod psa a když jsme se po náročném dni focení vrátily domů, bylo to ještě horší.

Dee si o mě celý den dělala starosti, a mě se celý den dařilo držet to v sobě, ale teď, večer, už to bylo moc.

Sedla jsem si na gauč a rukou si zakryla oči, ze kterých se mi svezlo pár slz. Starší z nás už věděla, co má dělat, ale pořád si nebyla jistá, co by měla říct.

Došla z kuchyně do obýváku, sedla si na gauč, přitulila se ke mně a chytila mě za ruku.

,,Tak copak se děje?"

Nesnášela jsem se za to, že před ní brečím. Připadala jsem si hloupě.

Zavrtěla jsem hlavou.
,,Já pořádně nevím, víš? Já... všechno je v pohodě a tak, jak má být, jen si přijdu nešťastnější než včera, nebo týden dozadu. Člověk je celou dobu v pohodě a pak se prostě zastaví a cejtí se...takhle."

Jen kývla a stisk ruky zesílila, aby mi to dodalo sílu pokračovat.

,,Přemýšlela jsem. Ty už si mi svoje problémy ze života prozradila, tak hádám, že je řada na mě. Je to pro mně celkem velká záležitost tohle někomu říct, protože to ví jen moje kamarádka z Walesu a...jo, vlastně jen ona. Já totiž narozdíl od tebe nejsem moc člověk společenský, což už jsi určitě poznala....," zasměju se a ona se mnou.
,,No takže to já jen, že nejsem zvyklá se svěřovat, ale chci abys tohle věděla."

Ani nevíte, jak moc vám při tomhle pomůže, když se na vás ta osoba dívá s takovou náklonností a empatií ve tváři...

,,Jednou jsem ti řekla, že jsem maminku jen dlouho neviděla, protože se od nás odstěhovala. Ve skutečnosti...ve skutečnosti se rodiče nikdy nerozvedli ani nic takovýho. Mamka měla rakovinu a už je to přes půl roku, co tady...není." vypravila jsem ze sebe a ona nic nemusela ani říkat. Dostatečnou odpovědí bylo, že jsme si navzájem stiskly ruce, až to bolelo a ona na mě prostě jen tak ležela a sdílely jsme spolu tu bolest.
Zalapala jsem trochu po vzduchu, abych mohla mluvit dál.
,,Mám ještě mladší ségru a tátu, to víš. A táta by měl stěží na to, uživit sebe a Sam, natož mě. Táta si to nepřál, ale já musela, nemohla jsem vidět, jak se trápí a tak jsem se postavila na vlastní nohy. Navíc jsem věděla, že tím hodně pomůžu nejen sobě, ale především jim. I když to znamenalo, že od nich budu muset do světa. Mimo nich a Beccy jsem neměla nikoho, takže to pro mně bylo hodně těžké už tenkrát, ale i tak jsem na to přistoupila.
Našla jsem Raymondovu nabídku práce a na rozhodování nebylo moc času. Jenže na pohovoru se ukázalo, že vše nebude tak růžové. Přestože v inzerci to nikde uvedené nebylo, obeznámil mě s tím, že budu muset pracovat i jako papparazi a nejen to bylo zprávou, která mě rozhodila. Vlastně se ukázalo, že víceméně celý ten inzerát byl tak trochu lživý a že Raymond není nic víc než bezcitná svině, která mi v životě dost zavaří. S tím, že jsem měla ale teda udělaný kurz a nikdo jiný k němu ,,záhadně" nechtěl, mě vzal okamžitě. A já, zakřiknutá holka se sebevědomím pod bodem mrazu jsem práci potřebovala a nedokázala si dovolit stěžovat na lživost té nabídky, co jsem četla na internetu, a upsala s ním závaznou smlouvu na dva roky.
A já to nesnáším. Dělat papparazi mě psychicky naprosto ždímá." dokončila jsem svůj dlouhý monolog a jen co jsem dořekla poslední slovo, se mi z očí svezlo zase pár slz.

Darcy se bez jediného pohledu zvedla a přešla do kuchyně, odkud se ozval zvuk vody tekoucí z kohoutku do skleničky.
Přemýšlela jsem, co se jí asi teď honí hlavou a proč tak rychle vstala.
Možná si myslí, že to přeháním. Možná jen neví, co by měla říct a asi se na tohle potřebuje napít.
Ona se ale vrátila zpět ke gauči, za který se postavila a já zaklonila hlavu a opřela si ji o opěradlo, abych na blondýnku viděla. Jen tak tam stála a dívala se na mě, do rukou vzala dva moje pramínky a projela mezi nimi prsty.

,,Jediné dobré, co mi to kdy přineslo, jsi ty," špitla jsem.

Její líbeznou tvářičku už jsem měla do paměti zarytou dostatečně dobře a i přesto jsem se pokaždé, kdy jsem se na ni podívala, nestačila divit. Pokaždé jste tam našli něco nového, co jste před tím přehlíželi. Dívat se jí do očí bylo jakbysmet pokaždé úplně jiné, ale vždy jsem si připadala stejně výjimečně. Mohla by se koukat na tolik jiných lidí, a ona se dívá na mně, ona je tu se mnou.

Nebyla dokonalá, ale úžasná a prostě krásná rozhodně ano a dech vám brala jen při pouhém jediném pohledu. Až se vám z toho chtělo rozběhnout se jí do náruče a vylíčit jí, jak je krásná, nebo se na místě rozbrečet. Mě to srdce drásalo obzvlášť, když jsem věděla, že i kdybychom skončili spolu, tohle nebude ta osoba, která bude po mém boku stát až dokonce života, ať už bych to chtěla sebevíc a někdy prostě nastane ten den, kdy ji uvidím naposledy.

Do pár vteřin už se jí po tváři taky svezla jedna slza, ale usmívala se. Jemným dotekem, jakoby se mě dotýkaly mraky, mi vzala mezi palec a ukazováček bradičku a zaklonila mi hlavu víc dozadu. Celým tělem se mi v tu chvilku rozlétli motýlci. Bylo to neuvěřitelné. Tenhle výraz ve tváři jsem u ní neznala. Byla strašně smutná, ale zároveň smyslná a....vzrušená? Podobně jako já...

Líbilo se mi to natolik, až jsem přestala brečet a nesoustředila se na nic jiného, než na ni a tenhle okamžik. Nějaké špatné vzpomínky byly teď ty tam. Jemným pohybem mi palci setřela poslední slzy, co se mi držely na tváři a pomalu ale jistě se ke mně nosem přibližovala.

Normálně bych šílela, a já nevím, co se stalo, ale tentokrát jsem byla prostě klidná. Až na ten vnitřní pocit rozkoše a zkroucení mých prstů na nohou se mi hrudník nadzvedával pořád pravidelně, i když už mi byla opravdu jen pár centimetrů vzdálená. Nikdy jsme si nebyly takhle blízko. Fyzicky, psychicky.

Když se naše špičky nosů setkaly, přivřela jsem oči. Pořád mě držela za bradu a jen tak jemně nosem lechtala. Připadala jsem si, jako bych se vznášela a ona byla anděl, který mě zbavoval tíživé gravitace.

Hlavou se mi honilo tolik zběsilých myšlenek a přesto, jakoby tam bylo prázdno a klid. Tak moc jsem si přála, aby to už udělala, že jsem vše ostatní vypustila a ani nezauvažovala, že tohle je velký risk a mohlo by to mnohé v našem vztahu změnit, ne-li zničit.

A konečně. Svými srdéčkovými plnými rty alespoň škrtla o ty moje. Než jako sebou, jsem si připadala, že jen sleduju někoho jiného, v nějakém romantickém filmu a tohle se mi neděje. Ale ono dělo.

Dlouhou dobu jsem se držela stranou a nechala na ní, ať je tou, která má kontrolu a rozhodne, co se mnou a s touhle situací provede. V duchu už jsem si totiž dokázala vysnít, kam by se tohle mohlo posunout... A její zvědavé otírání se polštářky o ty mé mi brzy nebylo dost a zatoužila jsem po reálném, úplném dotyku.

Jenže než jsem se odhodlala s tím opravdu začít, příjemné teplo a horký dech z mých rtů zmizel. Odtáhla se a teprve až když se od gauče vzdálila a omluvně šeptla ,,promiň", jsem otevřela oči a narovnala hlavu. Pomalu jsem zamrkala a zírala na stěnu před sebou. Ani jedna jsme nebyly schopné si cokoliv říct a pak už jsem slyšela jen kroky za mými zády, jak potichu odchází do koupelny.

Konec kampaně a mého pobytu v Římě už byl za rohem a já musela odlétat domů do Walesu, nebo letět s Darcy do Kansasu. A já pořád neměla tušení, jak bych se měla rozhodnout. Má tohle mezi námi nějakou budoucnost? Já nevím...

**

tak jste se zase dockali :) probehla nam tu tady takova skoro pusa, tak co na kapitolu rikate? :3

ja se ty kapitoly opravdu snazim delat kratsi, ale tohle neslo nerozepsat, zvlast, kdyz jsem ted mela moznost zase nacerpat inspiraci...

mate uz koupeny/objednany vsechny darky? dejte mi vedet, at si nepripadam ve skluzu sama :D

vase veselejsi nattie