Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｊ/

,,Vlastně, jestli by ti moje přítomnost nevadila, bych mohla jít s tebou." Řekla Darcy nepřítomně, přestože na ní bylo dobře vidět, jak o to ve skutečnosti stojí a že by šla opravdu ráda.
Překvapením jsem nevědomky vytáhla jedno obočí. ,,Cože? Ale to...to nemusíš kvůli mě."
Dnes jsem musela přijmout pozvání na jednu strašně důležitou a formální luxusní akci miliardáře Bernarda Arnaulta, kde bude hodně celebrit a kam se mi popravdě moc nechtělo.
,,Notak, půjdu tam přeci ráda. A ve dvou nám tam bude líp." Přesvědčovala mě a já jí tak přestala říkat, že to přeci nemusí a vážila si jejího zájmu. Protože s ní to tam vážně nebude zas až tak strašné a nudné. Mohl by to být i skvělý večer.

**

Vzhledem k tomu, že to všechno mělo být opravdu na nějaké úrovni, musela jsem se podle toho zařídit. Vypůjčila jsem si šaty, pro které jsem si musela ale ještě ten den dojet. A tak jsme se s Darcy dohodly, jak to uděláme.

V 7 hodin jsme se sešly na nádraží, abychom ve Viviettonu doslova jen skočily na pobočku pro moje šaty a jely zpátky ke mě do hotelu, abych se připravila.
,,Tak tady žiješ?" Optala se jen tak Darcy, aby tu nepanovalo ticho. Ona už byla připravená a upravená, v celé své kráse. Měla šedivé šaty se stříbrnými flitry a třpytkami a vlasy si nechala rozpuštěné a celé to zdobil jemný makeup do růžova a taktéž světloučce růžové střevíčky. Netřeba komentovat, že jsem v ní viděla jasnou princeznu.
,,Tady žiju. A nějakou dobu ještě budu." Potvrdila jsem a se zkousnutým rtem ji mezi balením věcí do tašky sledovala, jak si zkoumavě prohlíží moje bydleníčko.

Po nějaké té hodince jsem měla sbalené všechny věci v kabelce, vlasy i základní makeup hotový, tmavě modré šaty na sobě, černé lodičky na nohách a sáčko přes ramena a my tak mohly vyrazit.
Trochu nervózně jsem hotová vyběhla z koupelny. Nemám ráda, když na mě ostatní musí dlouho čekat.
,,Vypadáš nádherně" sjela mě blondýnka obdivným pohledem a já musela být rudá až na zadku. Tohle mi nedělej, Dee.
,,Děkuju. Můžeme jít?"
,,Jasně."

Na nějaký moment si teď budu zase připadat krásná a úžasná. Jen na moment. Ale to mi pro dnešek stačí.

**

Dorazily jsme na místo a jakémusi ochrankáři nahlásily jména, s tím že Darcy je tu se mnou jako host.

Do hlavního obřího sálu nás pustily hostesky. Jen jsme překročily práh, už nás do nosu praštila vůně luxusu a všech možných jídel, nemluvě o tom, kolik tu bylo lidí a celebrit.
,,Páni" pronesla údivně. ,,Je tu tolik lidí a jídla, nevím, kam mám koukat dřív."
,,Myslela jsem, že jsi na takovéhle akcičky zvyklá." Usmála jsem se. Zdálo by se, že zrovna ona už jich má za sebou desítky a že tohle pro ni není nic nového.
,,No, vlastně jo, ale to už je nějaká doba. Kdysi jsem na ně chodila pravidelně, ale to jen proto, že jsem musela. Je fajn tu být a určitě si to užijeme, ale mám radši skromnější zábavu. Nechci si pořád žít jako princezna na zámku. " rozvedla to a já chápavě kývla hlavou.

Pomaloučku a nejistě jsme se blížily ke stolům obloženým čokoládovými fontánami a talíři s humry a pořádně nevěděly, jestli máme čekat, až nás někdo usadí, nebo jak vlastně, když se u nás zjevil vysoký starý úsměvavý muž v obleku.
,,A, už jste tady madam, dobrý večer!" Nezkoušejte mi namluvit, že si tenhle dědeček z hlavy pamatoval celý seznam hostů, aby věděl, kdo jsem. Spíše nás jen viděl přicházet.
Lehce zmateně jsem k němu napřáhla ruku.
,,Zdravím, těší mě, tohle je moje přítelkyně Darcy." Představila jsem spanilou krásku vedle sebe. Nevěděla jsem pořádně proč, ale měla jsem chuť si jednu vlepit, když jsem si vzápětí uvědomila, že pod slovy přítelkyně si budu prostě a vždycky představovat jedině partnerku a ne kamarádku. A je to to jediné, na co můj zakomplexovaný mozeček dokáže myslet.
,,Dobrý večer." Jemně si s ním podala ruku i ona moje přítelkyně a muž nás doprovodil k našim místům u velkého stolu.
Teprve až když jsme seděly mi dotekl proud vedením.
,,Víš co jsem si až teď uvědomila? Že to nebyl žádný dědeček uvaděč, ale sám Bernard Arnault."
Dee se zakuckala smíchy. ,,Ten Bernard Arnault? Ty jdeš na akci a pořádně nevíš koho? Tomu říkáš první dojem?" škádlila mě. ,,V tom ti ani ty nejdražší šaty nepomůžou, zlatíčko!" Dala na obdiv své rovné zuby.
,,Já vím! Jen mi to zprvu nedošlo!" Obořila jsem se na ní hraně a abych hádku o tomhle mém menším trapasu ukončila, natáhla jsem se pro bonbónek v čokoládě na špejli a jako miminku lžičku jí ho vložila do úst, aby tu svou upovídanou držtičku na chvíli zavřela.
,,Na tebe ale první dojem udělat umím!" Vrátila jsem jí to a užívala si, že ona má plnou pusu a nemůže mi argumentovat a jen se ve snaze čokoládu nevyprsknout šklebí. Ještěže jsme seděly u rohu stolu kus od všech ostatních kakabusů s kamennou tváří a nikdo nám nevěnoval větší pozornost, nebo by si mysleli, že jsme se dočista pomátly.
Netušila jsem, kde se ve mě najednou vzalo tolik odvahy. Takováhle jsem nikdy nebyla. Neměla jsem v sobě ani decinku alkoholu, tak co tak najednou? Co jsem ale věděla byl fakt, že tahle moje drzá hravá stránka se líbila víc i mě samotné, skvěle jsem se bavila a to bylo dobře.