Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｕ/

,,Ty moc vlakem nejezdíš, viť?"
,,Nejezdím," sklopí pohled a zasměje se ,,ani nevíš jak blbý je mi to říct, ale obyčejně se nechávám vozit nebo jezdím sama autem. Na druhou stranu to moc stejně neovlivním, já bych totiž i ráda občas někam jela jako normální člověk," naznačí prsty uvozovky ,,ale managment je proti. Že prý je pro mně hromadná prý moc nebezpečná."

Nic jí na to neodpovím, jen chápavě kývnu a začnu vyhlížet z okna. Jsme tady, přímo před námi už je výhled na obrovské i menší vrcholy hor a kopců. Hlas z reproduktoru ohlásí naši stanici, což jen podpoří moje tušení, že už musíme co nevidět být ve stanici a tak se začneme zvedat a postupujeme uličkou ke dveřím.

Od nádraží k areálu je to kousek a tak jsme za chvilku tam. Míjíme spoustu k prasknutí narvaných restaurací, stánků s občerstvením a jiných atrakcí, které by nás mohly zlákat, ale my tu nejsme proto, abychom se plácaly dole, ale taky se dostali trochu nahoru. V rychlosti jsme si proto každá mimo vstupenek do muzea na vrchu našeho cíle Tivoli koupily jen energeťák, velkou flašku vody a malinké jídlo s sebou, abychom se nezdržovaly a mohly hned vyrazit. Byly jsme tu totiž ani ne pět hodin před uzavírkou, cesta byla dlouhá a času tak nebylo nazbyt.

**

I když jsme na sobě dnes měly pohodlnější oblečení, ani to nám cestu moc neulehčovalo. Darcy měla na hlavě posazený slušivý černý klobouk proti sluníčku, na sobě rozepatou kostkovanou košili a vypadala i po tolika ujitých kilometrech pořád docela hezky. Kdežto ze mně lily potůčky potu, vlasy se mi lepily na čelo a bylo mi jednoduše hrozně. Takhle to dopadá, když se sebou člověk dlouho nic nedělá..

Měly jsme za sebou asi půlku dvou hodinové cesty, sluníčko nám pražilo do zad, ale výhled byl už teď k nezaplacení. Usoudily jsme, že je čas dát si malinkou pauzu, nachvilku si sednout, něco sníst a především se pokochat krajinou kolem sebe.

Sedly jsme si do trávy a při ukusování malé svačiny jsme se nějak dostaly k vážnějšímu tématu. A to byl vždycky problém, protože jsem nikdy nevěděla, na co se mám připravit.

,,Víš...víš, jak jsem jednou nakousla to s tátou?" zeptala se a zamrkala do sluníčka.
Přikývla jsem.
,,No, věc se má tak, že se možná zdá, že lidi pracující v modelingu mají v životě cestičku vyšlapanou a všechno mají snadný...Ale často tomu tak není."
,,Jasně, to je samozřejmá věc," S intenzivním pohledem jsem sledovala jak si hraje s pramínky vlasů, což nikdy nedělala a to znamenalo, že jde opravdu o osobní téma.
,,Můj táta nikdy nebyl...uhmm...ten správný táta, jakýho by malá holka chtěla. A ani máma. Oba dva pracovali do modelingu a už ode dne, co jsem se narodila věděli, že si ze mně udělají modelku. Koupili mi všechno, co jsem chtěla, často i drahé věci, které jsem ani nechtěla. Byli jsme strašně bohatí, ale já jsem nebyla to dítě, který by o to stálo. Chtěla jsem tu rodičovskou pravou lásku, ale oni mě viděli jen jako předmět, kterým se pak budou moct pyšnit a přijdou si ještě na větší peníze."
Páni.
,,V mých čtrnácti se naši rozvedli, ale ani to je nazastavilo v tom si mně vyškatulkovat k obrazu svému. Žila jsem u táty a jen pár týdnů po tom, co šli od sebe už mě otec táhl do agentury. Prohlédly si mě dvě takové hnusné baby a tím to začalo. Říkaly, že vydělám tisíce dolarů a že mám celou kariéru před sebou. Ale o to já jako zmatená puberťačka ve vlastním světě moc nestála. Snažila jsem se tátu přemluvit, abych toho mohla nechat, ale ten mi naočkoval, že se nemám čeho bát, že mě to určitě začne bavit a ještě si vydělám. Nechtěla jsem peníze, a i kdyby jo, nikdy mi stejně nic z výdělku na vlastní útratu nedal. Do školy jsem kvůli focení a mému trénovaní na modelku musela začít chodit jen jednou týdně. A od té chvilky jsem se nikdy nezastavila."
Koukali jsme spolu pod sebe, jak nás obklopují zelené kopce a nasávali příjemný horský vzduch při tomhle nepříjemné vzpomínky vyvolávajícím monologu. Připadala jsem si zvláštně. A opět se potvrdila moje zkušenost ze života, kdy myslíte, že už někoho celkem znáte, ale pak zjistíte, že možná zase tak ne.
,,V osmnácti jsem od táty vypadla co nejrychleji to šlo. Na žádnou školu jsem se už pak nedostala a u modelingu jsem nakonec zůstala, protože mě to živilo, ale taky proto, že jsem tak musela podepsat pětiletou smlouvu, abych mohla pokračovat. A nikdy potom už mě asi ani nenapadlo s tím přestat," dopověděla celý svůj dlouhý příběh a já se vnitřně styděla sama za sebe. Nikdy mě nanapadlo, že Darcy třeba taky neměla úplně jednoduchý život, jako já, teď jsem znala pravdu.

Poposedla jsem si k ní na obrovském balvanu blíž a objala ji kolem ramen.
,,Promiň, to jsem nevěděla," zamumlala jsem a ona se trochu přitulila.
,,To nevadí. Je to už dávno. Půjdeme, ať to stihnem."

**

Nahoře jsme byly cobydup. Darcy mě poprosila, abychom se o špatných věcech dnes už nebavily a radši si to tu užívaly. Vyfotily jsme si pár fotek a vydali se do malého muzea, do kterého jsme si dole koupily lístky. Šlo o výstavu historie Říma a okolí a moc se nám to líbilo.

Prošly jsme všemi místnostmi vystavených obrazů, tabulí s textem a historických předmětů, a na vteřinku si sedli na jednu lavičku vzadu v poslední části výstavy, kde už nikdo nebyl.

Teď už jsme byly vyčerpané obě dvě, a to nás čekal ještě sestup dolů. Znaveně jsem si hlavu opřela o stěnu za mnou, a neměla moc sil ani mluvit.
Darcy si sedla na lavičku obkročmo a já málem nadskočila, když si o to moje opřela svoje čelo. Znovu a zase tu byl ten můj zvláštní pocit jakési eufórie z toho, jak je mi tak blízko, až cítím její dech.
Tohle se mezi námi stalo už tolikrát a přesto jsme nikdy nebyly schopné to posunout dál. Otázkou teda bylo, jestli bych měla zadupat svoje komplexy a nechat starosti za sebou....Ale ani tentokrát se to dál posunout asi ještě nemělo.
,,Měly bychom jít," zamumlala Dee a já
otevřela svoje zasněné oči a vrátila se do reality.
,,Jasně," přitakala jsem, postavila se na nohy a usmála se na ni.

Cítila jsem z její strany jistou náklonnost a zvědavost, zdálo se, že taky možná touží po něčem větším, i když o tom sama neví, ale ani jedna z nás nechtěla zničit to hezké a moc jsme se bály překročit hranici.
Jenže základem všeho je urovnat si v hlavě, co člověk vlastně chce. A já měla pocit, že jsem na to ještě stále pořádně nepřišla.

**

po dlooooouhee dobe kapitola^^ puvodne tady melo byt trochu dobrodruzo, kdy je v te mistnosti nekdo zamkne a ony nebudou moct ven a Dee z toho bude na vetvi ale nakonec jsem to tam nedala :D
krasny vikend, n