Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｓ/

Do Říma jsem sice jela hlavně v rámci kampaně ELLE, ale mimo toho jsem tu měla zařízených i pár jiných focení, jako byla například tenkrát ta hrůznostrašná rodinná oslava...
Dnes to bylo díkybohu mnohem lepší, vlastně to bylo úplně skvělé, protože jsem dostala příležitost fotit na taneční soutěži. A jak jinak- Darcy mi byla milým doprovodem.

Moc jsem se těšila, ale věděla jsem, že mě to vnitřně patrně zasáhne. Když jsem byla totiž mladší, byla jsem tanečnice až do svých patnácti let. Tancovala jsem dlouhé roky s tím nejlepším týmem. Byla jsem stydlivá už tenkrát a moc jsme se spolu nebavily, ale byly to moc milé holky. Tvrdě jsme dřely, jezdily od města k městu, vyhrávaly medaili za medailí, pohár za pohárem... Poté se ale můj sen o mistrovství Anglie rozplynul, když studium začalo zabírat veškerý můj čas a mamince diagnostikovali rakovinu.
V té době jsem ještě takovou zálibu ve focení neměla, místo toho byl právě tanec jediné, co mě dokázalo uklidnit. A najednou to všechno krásné bylo pryč. Nikdy potom až doteď jsem se necítila opravdu šťastná.
Darcy jsem neznala zase tak dlouho a bylo to zvláštní, ale jediná ona se v mém životě stala tou věcí, kvůli které každé ráno s radostí otevřu oči. Lépe řečeno pro mě znamenala něco, co ani Becca nebo kdokoli jiný nikdy ne. Pak tu byl samozřejmě táta, ale existují dva druhy lásky. Ta v rodině a mezi kamarády a pak ta opravdová, myslím.

.,Tak můžeme?" usmála se na mě, když jsme stály před vstupem do haly. Už z venku to hlasitě dunělo hudbou a já si vzpomněla, jak jsem tenhle tlumený zvuk taky znala moc dobře, když jsme s týmem čekaly venku až budeme moct jít dovnitř. Byla to nostalgická harmonie pro mé uši a moji hlavu okupovalo milion vzpomínek a flashbacků na staré dobré časy.
,,May, dobrý?" zatřásla se mnou lehce, abych se zase vrátila do reality.
,,Um..jasně, jdem."

Ohlásila jsem nás jako fotografky , předložili jsme jim doklady a mohly jsme na tribuny. Jak jsme se přibližovali hale, míjely jsme šatny, ve kterých to v každé zářilo jinou barvou dresu, ale rozhodně ve všech to bylo cítit lakem na vlasy. Minimální osobní prostor, šatna pro dvacet dívek stěží pět metrů na šest, ještě když jsou všude tašky a potřebujete se připravovat, vzájemné česaní účesů, vyměňování si svačin ale především spousta stresu a srandy. Tohle mi bylo tak známé a teď už přesto tak vzdálené, že jsem měla co dělat, abych se na místě nerozbrečela.

Došly jsme k místu, kde bylo nejvíce lidí a hudba a potlesk byl nejvíce hlasitý. Lidí tu bylo šíleně, zajímalo by mě, jak se chceme prodrat až nahoru k místu, odkud jsem měla první dvě hodiny fotit.
Zdá se, že Darcy přišla alespoň s částečným řešením. Doslova si ukradla moji ruku, propletla nám prsty a sama se ujala toho, že nás nahoru dovede.
Asi nikdy nebudu mít dost toho krásného hřejivého pocitu její ruky.
Úspěšně se nám podařilo dostat až nahoru, kde už bylo jen málo lidí, ale ona mě držela pořád.
,,Proč mě chceš držet za ruku? Teda, ne že bych..." vykoktala jsem nervózně.
Usmála se od ucha k uchu.
,,Protože nikdy nechci, aby ses mi ztratila a já o tebe přišla."
Omluvte mě, musím si jít zařídit svůj pohřeb.
,,Tak to mě drž pevně, páč se mi dost potěj ruce!" upozornila jsem ji a obě jsme se začaly smát.

**

Sledovat ty menší i starší střídající se na taneční ploše před porotou bylo jako sledovat sebe samu v mladším podání. Každé vystoupení je úžasné a naprosto okouzlující, i když v každé kategorii může vyhrát jen jeden tým. A ať už to byl aerobic, sporťák, dramatický tanec nebo hip hop a představovaly ho šestileté nebo čtrnáctileté děti, každý pohyb jednotlivce tvořil s hudbou nádherný celek.
Darcy se byla na taneční soutěži podívat prvně v životě, ale i tak se jí to moc líbilo.
,,Ty jsi vlastně jako mladší tančila, viť?" vzpomněla si Darcy a já smutně s pohledem na parket přikývla. Jednou jsem se o tom asi zmínila, ale ne nějak výrazně.
,,Chybí ti to, hm?" Soucitně mě objala kolem ramen.
,,Jo, chybí, ale nejde se k tomu vrátit." Jen přikývla.
,,Moc si to tu užívám, ale myšlenky mi teď ubíhají taky někam jinak."
,,Chybí ti Michael?" hádala jsem.
,,Jo, vlastně ne. Nechybí mi on, jaký je teď už nějakou dobu, chybí mi takový, jakého jsem ho poznala."
,,Lidi se mění a někdy to bolí..."
,,No nic," usmála jsem se ,,nebudeme si to tady dnes kazit vzpomínkami, dobře?"
,,Dobře."
A svoje pohledy jsme opět stočily k tanečnicím, abychom jim mohli fandit a já je z výšky fotit.