Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｉ/

Po retro photoshootu s Darcy už mě dnes čekalo jen velice rychlé focení rodiny na nějaké narozeninové oslavě, které mi Raymond zařídil. Tedy to alespoň mělo být rychlé. Když jsem totiž ve stanovenou hodinu dorazila na místo, už ve dveřích, kdy mi otevíral nějakej nalitej pupkáč a tlumeně jsem ze sálu slyšela hodně velký hluk, mi bylo jasné, že to zase tak snadné a rychlé nebude. Málem mi spadla brada, když jsem vešla dovnitř a uviděla u šesti spojených dlouhých stolů asi čtyřicet lidí. Nějaké tetky se přiopile u vína smály na celé kolo, v jiném hloučku na sebe hlučně pokřikovali muži, zřejmě zakomplexovaní tatíčkové a kolem stolů dokola se s řevem honili malí caparti. No, taková větší rodinka no.
Nakonec jsem zde strávila asi hodinu a půl, než jsem je odfotila ve skupinkách i společně, jak si přáli a než jsem jim vysvětlila, že fotky jim za pár dní příjdou poštou. Nastal tu totiž trochu problém v komunikaci, když tu byli všichni totálně na mol a ještě k tomu měli angličtinu tak na úrovni pětiletého dítěte a mluvili na mě italsky. Vrchol byl, když mi po zaplacení nabídli, ať zůstanu a chvíli tu s nimi posedím a něco si nabídnu, když už jsem je tak bellissimo vyfotila.
To jsem odvětila, že bellissimo děkuji, ale že už snad radši presto půjdu.

**

Další den jsem měla díkybohu volný a mohla jsem si trochu odfrknout, přestože jsem neměla tucha, co bych tu mohla mimo válení se v posteli dělat. A odpověď mi zapípala přímo pod nosem.

D a r c y   R e n s h a o w á :

𝚊𝚑𝚘𝚓𝚔𝚢, 𝚗𝚎𝚌𝚑𝚝ě𝚕𝚊 𝚋𝚢 𝚜𝚒𝚜 𝚍𝚗𝚎𝚜 𝚞𝚍ě𝚕𝚊𝚝 𝚖𝚎𝚗ší 𝚟ý𝚕𝚎𝚝í𝚔 𝚙𝚘 𝚙𝚊𝚖á𝚝𝚔á𝚌𝚑? :))

Lehce nevěřícně jsem zírala na onu zprávu. Čím jsem si tohle štěstí zasloužila? Co teď odepsat, aby to znělo mile a kamarádsky, ale ne moc nadšeně? To je dilema...

M e :

𝚊𝚑𝚘𝚓, 𝚓𝚊𝚜𝚗𝚎, 𝚖𝚊𝚖 𝚌𝚊𝚜 𝚊 𝚙𝚞𝚓𝚍𝚞 𝚛𝚊𝚍𝚊;) 𝚝𝚊𝚔 𝚗𝚊 𝚘𝚋𝚎𝚍?

D a r c y   R e n s h a o w á :

𝚗𝚊 𝚝𝚎ď 𝚞ž 𝚋𝚘𝚑𝚞ž𝚎𝚕 𝚗ě𝚌𝚘 𝚖á𝚖, 𝚖ůž𝚞 𝚘𝚍𝚎 𝟺 :/

Z nějakého důvodu ve mě to ,,už něco mám" vyvolalo trochu žárlivosti. S kým asi je? Ne, dost. O tomhle nesmím smýšlet. Je to přeci její život, se kterým ona může naložit, jak chce a mě do toho nic není.

M e :

𝚝𝚘 𝚗𝚎𝚟𝚊𝚍í, 𝚓á 𝚖á𝚖 𝚟𝚘𝚕𝚗𝚘 𝚜𝚝𝚎𝚓𝚗ě 𝚌𝚎𝚕ý 𝚍𝚎𝚗

D a r c y   R e n s h a o w á :

𝚝𝚊𝚔 𝚟𝚎 𝟺.𝟷𝟻 𝚙ř𝚎𝚍 𝙼𝚊𝚛𝚚𝚞𝚒𝚎𝚕𝚎𝚛𝚎?

M e :

𝚣𝚓𝚒𝚜𝚝𝚒𝚖 𝚔𝚍𝚎 𝚝𝚘 𝚓𝚎 𝚊 𝚟𝚎 𝟺.𝟷𝟻 𝚋𝚞𝚍𝚞 𝚝𝚊𝚖 :)

A tak jsem si slíbila, že si včas pilně najdu, kde je Marquielere, pětkrát si před tím vyzkouším, jak vypadám ve svém outfitu a pokusím se zase nějak neztrapnit.

**

Když jsem odpoledne došla k tomu pitomému Marquielere, Darcy už tam samozřejmě byla a pobaveně se na mě z dálky šklebila.
,,Promiň," omluvila jsem se ,,něco mě zdrželo."
,,Možná tvůj orientační smysl..." Zamumlala tiše se smíchem a já se musela zasmát taky. Líbilo se mi, že i když to byla taková urážka na mou osobu, ona to říkala velmi nejistým tónem hlasu a smála se tak, že to ve finále jako urážka vůbec nevyznělo. To byl její roztomilý smysl pro humor smíchaný s tou úctou ke každé každičké osobě.
,,Nejblíže to máme k fontáně di Trevi, tak jdeme?" Oznámila mi naši první zastávku a my tím tak započali naši procházku po Římě.

**

Po pár hodinách šmajdání po krásných historických památkách, které jsem měla poprvé ve svém životě tu možnost vidět, jsme došli ke Koloseu. Bylo už čtvrt na devět a zapadalo sluníčko. Někdo by mohl říct, že to byl až romantický moment....Nebo jen výplod mé šílené fantazie.

Sedli jsme si na vyvýšený plácek, odkud jsme celé unavené sledovaly přicházející a odcházející turisty. Skrz oblouky Kolosea se prodíraly zlatavé paprsky a jakoby nebesa věděla, o koho tu běží, svítily přímo na Darcy. Dělaly její modré oči ještě zářivější a vlasy i pokožku krásnější. Netřeba dodávat, že se andělsky usmívala.
Vždycky jsem byla člověk, co toho moc nenamluví, protože jsem prostě stydlín první kategorie a introvert k tomu, ale tohle bylo něco jiného. Přestože jsem si pořád v Darcyině přítomnosti dávala pozor na pusu a každičké slovo, co řeknu, cítila jsem se s ní uvolněně a moc hezky. S ní jsem zapomínala na všechno zlé a představovala pro mě jen to dobré. A právě tak jsem si teď připadala. Uvolněně. Ne že bychom něco pili, ono to s ní šlo prostě jen tak samo od sebe. A tak ze mě tou uvolněností začalo padat páté přes deváté.

,,Víš, doma ve Wales mám jednu úžasnou kamarádku. Je skvělá a fajn a mám ji moc ráda, ale ještě nikdy předtím jsem si s nikým nepřipadala a nerozuměla tak dobře, jako s tebou."
Byla ten člověk, který vám nikdy neuhne pohledem a celou dobu vás intenzivně sleduje, což mi skoro propalovalo díru do duše. Ale takovou hezkou díru.
,,Nápodobně," usmála se ,,je skvělé, když jsme od našich rodin tak daleko, že tu máme jedna druhou. A jsem moc ráda, že tě znám, May." Bylo hezké to od ní slyšet.
,,To já taky." Culila jsem se jako blázen.
,,Tak to mezi námi vypadá na dobrý začátek."
Koutky se mi zvlnily nahoru. ,,To doufám."

votes a komentiky potesi^^