"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

James

„Jde o tohle, Siriusi. Jediné, jak můžu pomoct, je to, že mu můžu dát radu. Jako první, se musíš podívat zpátky a uvědomit si, proč jste se přestali bavit, proč tě nesnáší. Z čeho ta nenávist pochází. A potom na ni nesmíš tlačit. Je zničená, Jamesi. Zlomená. Hodně. A nerada to přiznávám, ale myslím, že tě potřebuje," řekla Kingová.

„A proč ho nesnáší?" zeptal se Tichošlápek a Kingová zakroutila hlavou.

„To vám neřeknu," řekla a podívala se na Greenovou, která na ni kývla.

„Proč?!" vyjekl Tichošlápek.

„Nemůžeme," ozvala se Greenová.

„Proč?" zeptal se znova Sirius. Mně to bylo jasné. Byly to kamarádky Sam. Musely si být jisté, že neudělám nějakou pitomost. A chtěly, abych taky vynaložil nějaké úsilí.

„Sam říkala, že není hloupý," ušklíbla se Kingová.

„A bavíte se s Remem," dodala Greenová, „nemá to tak těžké. Vsadím se, že Remus ví, proč ho Sam nesnáší."

„Fajn. To je fér," přiznal nakonec Tichošlápek, i když chvíli vypadal, že bude protestovat.

„Děkuju," usmál jsem se na ně vděčně.

„Nepodělej to," varovala mě Kingová.

„Budu se snažit," slíbil jsem.

„Můžu se na něco zeptat, Blacku?" zeptala se Greenová po chvíli ticha.

„Ano?" podíval se na ni Tichošápek.

„Proč tohle děláš. Chci říct, Sam nenávidíš, ne? Nebude pro tebe dobré, když se budou bavit."

„James je můj nejlepší kamarád," pokrčil rameny Sirius, „a Sam je jeho sestra. Bydlím s ní v jednom domě a párkrát už jsme se k sobě chovali celkem pěkně. V rámci možností, samozřejmě. A i kdybychom tohle nezvládli. To, že zase bude vycházet s Jamesem, neznamená, že s ní musím vycházet i já."

„Měla by vás ráda, kdybyste se k ní chovali takhle," poznamenala Kingová.

„Jak to myslíš?" zeptal jsem se.

„Chováte se mile. Ne jako idioti," vysvětlila s lehkým úsměvem.

„Fajn, takže, když už si tak hezky povídáme," začal jsem a ony se na mě zvědavě podívaly, „co Evansová?"

„Souhlasím se vším, co ti řekla Sam," pokrčila Kingová rameny.

„A neoslovuj ji příjmením. Říkej jí jménem," usmála se Greenová.

„To je všechno?" zvedl jsem obočí.

„Netlač na ni," řekla Greenová.

„A nechovej se jako idiot," dodala Kingová.

„Pokusím se," uchechtl jsem se.

„Když se budeš snažit, možná ti pomůžeme víc," řekla Kingová, „s oběma." Jen jsem vděčně přikývl a Sirius se na mě vítězně usmál.

„A teď byste měli nejspíš jít," řekla Greenová s pohledem na chodbu vlaku a než jsem se stihl zeptat proč, dveře kupé se otevřely.

„Co tady děláte?" ozval se za mnou hlas mé sestry a já jsem se otočil. Nebudu lhát, nevypadala moc nadšeně, že nás našla u nich v kupé.

„Otravujou vás dlouho?" zeptala se Evanso-Lily.

„Vlastně jsme si celkem dobře popovídali," přiznala Kingová.

„Co že jste?" zeptala se Sam s vykulenýma očima, „asi jsem špatně slyšela."

„Neslyšela jsi špatně," usmála se Greenová, „vážně jsme si pěkně popovídali."

„A o čem jste si povídali?" zeptala se Lily.

„O ničem zajímavém," odpověděl jsem. Nemohli jsme jim přece říct, že jsme se bavili o nich.

„Takže nám to neřeknete?" protočila očima Sam.

„Ne. Jsou věci, které byste neměly vědět," usmál se Sirius.

„Fajn," pokrčila rameny Sam a otočila se na Kingovou, „hádej, kdo je druhý prefekt."

„Louis, jak říkala Lily?"

„Jo," usmála se Sam, „mám ho ráda."

„Je fajn."

„Myslím, že už půjdeme," ozval se Sirius.

„Jo no. Takže ahoj a ještě jednou děkuju," podíval jsem se na Kingovou s Greenovou a společně se Siriusem jsem vyšel z kupé.

„Myslím, že budu potřebovat Náměsíčníkovu pomoc," poznamenal jsem po cestě do našeho kupé.

„Jo. To asi jo. Ale je ti jasné, že ti to jen tak neřekne, že?"

„Bohužel. Vím, že mi poradí, ale když jde o tohle, neřekne mi to na přímo," přikývl jsem.

„Vážně jste byli za Madison a Abby?!" vyjekl Náměsíčník, když jsme otevřeli dveře kupé.

„Jo," pokrčil jsem rameny, „a co?"

„A co? Vždyť vás nesnáší."

„Celkem fajn jsme si pokecali," řekl Sirius.

„Vy dva? S Madison a Abby?" zeptal se nevěřícně Náměsíčník.

„Jo," potvrdil jsem, „prý si musím uvědomit, proč mě Sam nesnáší a potom na ni nesmím tlačit. Podle Kingové je zničená a potřebuje mě."

„A proč tě nesnáší?" zvedl Náměsíčník obočí.

„To nevím, ale myslím, že ty jo."

„V tom máš pravdu," přikývl Náměsíčník, „ale probereme to později. Za chvíli jsme v Prasinkách."

„Ale-," chtěl jsem protestovat.

„Ne, Dvanácteráku. Pomůžu ti na to přijít, slibuju, ale až později."

„Fajn," povzdechl jsem si. Nemělo cenu se s ním hádat. Stejně bych z něj nic nedostal a ještě by se na mě vykašlal úplně.

„A teď pojďte," řekl, když vlak zastavil.

Dvě části dva dny po sobě, zlata. Tleskat nemusíte. Každopádně jsem tohle vydala před chvílí, ale byla to verze, kterou jsem si po sobě nepřečetla. Normálně bych se na to vykašlala a nechala bych to tady, ale v téhle je pár věcí navíc. Ještě bych se chtěla zeptat, jestli chcete příští část z pohledu Siriuse nebo Sam. Já se nemůžu rozhodnout, tak to pište do komentářů.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča